VZPOMÍNKA: Generál Bedřich Homola (1887-1943)

Právě dnes 5. ledna před 80 lety byla v berlínské věznici Plötzensee násilně ukončena životní pouť statečného českého vlastence – armádního generála Bedřicha Homoly (56). Narodil se 2. 6. 1887 v Bělči v okrese Beroun do rodiny rolníka. V první světové válce velel pěší četě, byl ale několikrát raněn, a nakonec i zajat. Po vstupu do československých legií se účastnil bojů u Bachmače, Omsku a Marjanovky. Do vlasti se vrátil v hodnosti majora a oficiálně nastoupil na vojenskou dráhu. Vystudoval Válečnou školu, působil i jako zástupce vojenské akademie.

V obecnou známost vešel na počátku března 1939, kdy byl na Slovensku z rozkazu československé vlády vyhlášen výjimečný stav, sesazena vláda v čele s Jozefem Tisem a armádní složky zabezpečily přední představitele Hlinkovy slovenské ľudové strany i Hlinkovy gardy. Generál Homola coby velitel VII. armádního sboru se sídlem v Banské Bystrici provedl rozkaz bez zaváhání, což si v pozdější interpretaci celé akce, provedené v předvečer německé okupace, vysloužilo označení Homolův puč. K 1. lednu 1940 byl penzionován, nicméně to byl již zcela zapojen do odbojové činnosti Obrany národa – podílel se na vytváření organizačních struktur a v takzvané první garnituře se stal velitelem jejího Oblastního velitelství Velká Praha. Po zatčení vrchního velitele Obrany národa generála Josefa Bílého převzal Bedřich Homola jeho funkci. Ale smyčka kolem něj se brzy také začala stahovat, intenzívně po nástupu nového zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Generál Homola byl zatčen na základě udání v poslední den roku 1941. Byl vězněn na Pankráci a brutálně mučen v sídle pražského gestapa v Petschkově paláci. I přes velké fyzické týrání z něj vyslýchající nic zásadního nedostali. Byl převezen do Drážďan, a nakonec do berlínské věznice Moabit. Koncem září 1942 si tady vyslechl rozsudek – trest smrti. Ten pak byl vykonán po pověstných 99 dnech v úterý 5. ledna 1943 krátce po 20. hodině.

Poslední okamžiky života generála Homoly přibližuje v úvodu jeho biografické knihy Generál Bedřich Homola – zakázaný hrdina (Zhola 2020) historik Jan B. Uhlíř: „Vysoký, vyhublý, prošedivělý muž s mohutným knírem, jehož vojenské držení těla vynikalo i ve vězeňských hadrech, přijal informaci se stoickým klidem. S podobným koncem počítal už od chvíle, kdy se jako jeden z čelných armádních představitelů dal zcela k dispozici vojenskému odboji. (…) Na cele smrti mu byla sňata pouta. Generál proto mohl napsat dopis na rozloučenou manželce a synovi. Měl pět stran a Bedřich Homola v něm s překvapivým klidem a vyrovnaností vyřizoval poslední myšlenky, doporučení a pozdravy. (…) A poslední věta? Jasný a nesentimentální odkaz národu a memento zároveň: ´O mé oběti nepíši, jest samozřejmá. Gen. Homola´.“



Generál Homola v polovině třicátých let / Jako velitel VII. armádního sboru na Slovensku / Portrétní snímek do falešné protektorátní legitimace / Poslední slova z dopisu na rozloučenou / S manželkou Galinou a synem Olegem za druhé republiky

Připravil MARTIN VACEK

Reprofoto z knihy Generál Bedřich Homola – zakázaný hrdina