Historie českého undergroundu

Smysl a cíle projektu

Projekt si klade za cíl co nejpodrobněji zdokumentovat českou undergroundovou kulturu 70. a 80. let, tak jak je pojednána dále, především jako jev kulturně-historický, ale též sociologický, politický, případně psychologický, jenž měl své předchůdce, příčiny, inspirační zdroje a v modifikovaných podobách existoval též v jiných zemích. Práce zahrnuje sběr dat, jejich odborné zpracování a případné publikování, přičemž přirozeným prvním krokem je zjistit, co již bylo v tomto směru v předchozích letech vykonáno, na co je možno a nutno navazovat. Práce bude záležitostí týmu odborníků z ÚSTR, ale též externistů s různou specializací, např. v literární a kulturní historii či v sociologii, s praxí v ediční přípravě samizdatových textů k vydání tiskem a v neposlední řadě odborných archivářů. Vedoucím projektu je Bc. František Stárek, který koordinuje tým ve složení: PhDr. Martin Machovec, Mgr. Trever Hagen, Mgr. Pavel Ptáčník a Mgr. Pavel Navrátil. Na projektu se budou rovněž podílet PhDr. Petr Blažek, Jaroslav Riedel, Bc. Markéta Brožová a další. Jmenovaní badatelé budou spolupracovat s pamětníky, autory memoárů a podchycovat další zdroje „orální historie“. Při řešení úkolů bude též zapotřebí koordinovat součinnost s osobami a s institucemi, jejichž pracovní náplň se daného úkolu více či méně dotýká, tak např. s knihovnou Libri prohibiti, s Československým dokumentačním centrem, s Ústavem pro soudobé dějiny AV či s Ústavem pro českou literaturu AV. Při práci půjde o konfrontaci dat pocházejících z různých zdrojů. Prioritou vzhledem k poslání ÚSTR budou prameny pocházející z archivů StB, které jsou zatím veřejnosti v úhrnu neznámé. Při tištěných, případně elektronických „výstupech“, tj. publikacích budou tyto prameny důsledně konfrontovány s dobovými dokumenty, ať již samizdatovými či oficiálními, a rovněž se svědectvími pamětníků. Podstatnou součástí práce bude též ediční příprava těchto výstupů. Práce by měla být důsledně týmová, tj. povinností jejích jednotlivých řešitelů by mělo být též dodávat připomínky ke všem pracovním úkolům svých kolegů.

K pojmu „undergroundová kultura“

Pojem je vymezen odlišně od jeho širšího chápání, jak je běžné zejména v anglo-americké kulturní oblasti, kde je v jádře ztotožnitelný se všemi „neoficiálními“, „alternativními“, „antisystémovými“ či „kontrakulturními“ aktivitami uměleckého, literárního, ale třeba i jen publicistického typu. V aplikaci na historicky uzavřenou situaci v bývalých satelitech Sovětského svazu lze toto chápat jako úhrn aktivit realizovaných především prostřednictvím samizdatu, tj. de facto činnosti v rámci totalitních systémů vnímané jako víceméně „ilegální“ či alespoň trestně postižitelné. Pro potřeby daného projektu je vymezen tento pojem úžeji, ostatně v souladu s názory většiny historiků české literatury a kultury, kteří se tímto fenoménem zabývají. Jde o literární a umělecké projevy, případně o samizdatové vydavatelské aktivity, jejichž původci byli v 70.a 80. letech předními osobnostmi společenství, které se po r. 1968 utvořilo kolem rockové skupiny Plastic People of the Universe, jejího uměleckého inspirátora Ivana Martina Jirouse, a dále též o spřízněné komunity či autorské okruhy, vzniknuvší postupně během těchto dvou dekád kolem samizdatových časopisů Vokno a Revolver Revue. Šlo o společenství se specifickou ideovou orientací a hodnotovou preferencí, jak je teoreticky na Západě vyjádřili koncem 60. let např. Jeff Nuttall, Ralf-Rainer Rygulla či Michael Horovitz, jak je již v roce 1961 předpověděl Marcel Duchamp svým často citovaným výrokem a jak je pak pro české kulturní prostředí zdůvodnil a přeformuloval právě I. M. Jirous v celé řadě textů. Takto vymezenou undergroundovou kulturu nelze ovšem vnímat jako entitu od ostatního dění zcela izolovanou. Aktivity jejích představitelů je nutno zkoumat:

  1. v kontextu horizontálním, tj. např. v souvislosti s řadou uskupení regionálních, a rovněž v propojení s mnoha samizdatovými edičními počiny, jejichž záběr se neomezoval toliko na autory undergroundové, a ovšem též v rámci širšího společenství českého, zejména chartistického disentu;
  2. v kontextu vertikálním, tj. na časové ose: v souvislosti s aktivitami undergroundových protagonistů, kteří byli literárně a umělecky činní ještě před vznikem undergroundového společenství ve vlastním slova smyslu, přičemž tato jejich předchozí působnost byla posléze v undergroundu přijata tak říkajíc „za vlastní“. Jde především o dílo Egona Bondyho a jeho „protoundergroundového“ okruhu z počátku 50. let, o aktivity Milana Knížáka ze 60. let, o činnost některých výtvarníků a básníků z okruhu tzv. Křižovnické školy a ovšem též o široké spektrum „bigbeatové kultury“ 60. let;
  3. v kontextu „parakulturním“ či „subkulturním“, v němž jsou registrovatelné nejen artefakty, literární díla apod., ale též způsob života daný spontánně sdílenými hodnotami členů undergroundového společenství, kteří sami nebyli umělecky či literárně činní, ale přispívali k vytvoření „undergroundové kultury“ v širším slova smyslu.

Tato tzv. druhá kultura, jak underground již v 70. letech též označoval Ivan M. Jirous, má kořeny již v první polovině šedesátých let a touto dobou lze též datovat počátky její perzekuce, počínaje každodenní šikanou rockových skupin a jejich příznivců a konče mnohaletými tresty odnětí svobody, jimiž byli postihováni její přední představitelé v době tzv. normalizace. Právě stranou kulturních a společenských center v Praze či v Brně znamenala uskupení příznivců undergroundu často jediná společenství, jejichž orientace se vyvíjela ze spontánního vzdoru ke zřetelně formulované opozici vůči totalitnímu režimu (především v severních a západních Čechách). Z toho vyplývá, že musí též jít o zkoumání historie „všedního dne“ prostředky sociologickými, případně psychologickými, obecně kulturologickými. Právě touto cestou je možno dobrat se i širšího a obecnějšího pohledu jednak na fenomén undergroundu v jeho úhrnu, jednak též na metody represivních složek, uplatňované vůči takto chápané undergroundové kultuře a subkultuře.

  1. Spontánní počátky, ideová východiska, inspirace

    • 1.1. Vlasatci
      • 1.1.1. Akce VB
      • 1.1.2. Demonstrace
      • 1.1.3. Soudní postihy
      • 1.1.4. Inspirační zdroje
    • 1.2. Hells devils
      • 1.2.1. Eugen Fiala
      • 1.2.2. Zástupné tr. řízení
    • 1.3. The Primitives group
      • 1.3.1. Administrativní překážky
      • 1.3.2. Pauza v útlaku (68-69)
    • 1.4. Aktual Milana Knížáka
      • 1.4.1. Vliv Knížákovy osobnosti
      • 1.4.2. Vliv hudby a textů Aktualu
  2. Formování společenství

  3. Případ Plastic People

    • 3.1. Zatýkání a selektivní propouštění
    • 3.2. Právní formalismus bez obsahu
    • 3.4. Nový judikát Nejvyššího sudu
    • 3.5. „Volná mládež“ nově stanovená problematika StB
    • 3.6. Antipropaganda
  4. Fenomen underground

    • 4.1. Charta 77 a underground
      • 4.1.1. Emancipace občanského postoje
    • 4.2. Baráky
      • 4.2.1. Vyvlastňování
    • 4.3. Časopis Vokno: » O Voknu
      • 4.3.1. Distribuce
      • 4.3.2. Proces v Chomutově
    • 4.4. Odchody do exilu
    • 4.5. Rozptýlení v podzemí
    • 4.6. Nárůst aktivit místních společenstev
    • 4.7. Bytové semináře
    • 4.8. Druhá řada Vokna
    • 4.9. Časopis Revolver Revue a „druhá generace“ undergroundu
    • 4.10. Distribuce
  5. Role undergroundu v průběhu a závěru roku 1989
  6. Underground stále žije