Vladimír Janík se narodil 2. května 1927 v Brně. O tři roky později se rodina přestěhovala do Prahy. Otec byl úředníkem Báňské hutní společnosti, matka byla v domácnosti. Skautem se stal z popudu svého otce, který byl jako úředník Báňské hutní členem rodičovského skautského uskupení. V roce 1937 vstoupil do 4. smečky vlčat v pražských Dejvicích pod vedením Jiřího Navrátila. V roce 1939 se skauting v Dejvicích výrazně militarizoval a po odchodu Jiřího Navrátila do Dvojky se do tohoto legendárního oddílu Jaroslava Foglara přesunul v roce 1942 také Janík. Během okupace byl totálně nasazen u Technische Nothilfe v Havlíčkově Brodě, krátkodobě též v Praze na dráze a v balíkové poště. Po válce dokončil studium na reálném gymnáziu a ještě v roce 1945 se stal zástupcem vedoucího Dvojky Jaroslava Foglara (Jestřába), kterým zůstal až do roku 1980. V roce 1946 se přihlásil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V témže roce se stal rovněž členem Československé strany lidové (ČSL), mj. vedoucím pobočky mládeže na Praze 7. Po komunistickém únorovém převratu byl však jako funkcionář Junáka a ČSL ze studií vyloučen. Proto absolvoval alespoň pětiměsíční obchodní kurz na hospodářské škole a v letech 1955–1957 ještě nástavbu střední ekonomické školy. V roce 1948 nastoupil zaměstnání na ředitelství Spojených oceláren n.p. v Praze, kde pracoval jako referent v investičním oddělení. V letech 1949–1951 absolvoval vojenskou službu a po jejím ukončení nastoupil do investičního odboru ministerstva hutí a rudných dolů, kde byl zaměstnán až do listopadu roku l956. Poté přešel do podniku Geologický průzkum a poté do Ústavu pro výzkum rud, kde na různých pozicích pracoval až do svého odchodu do důchodu v roce 1989. Od roku 1982 je členem Svojsíkova oddílu, čestné skautské jednotky.