Stanislav Cába se narodil 12. října 1926 v Dřínově u Slaného. Po okupaci pohraničí musela rodina domov opustit a válku přečkat v Kremži. V nedalekých Českých Budějovicích studoval Cába na obchodní akademii, na konci války byl pak pracovně nasazen v Papírnách Větřní. Po osvobození se rodiče mohli vrátit do svého domu, Cába se za nimi přistěhoval až v roce 1947 po maturitě na gymnáziu. Vstoupil k sociálním demokratům a pracoval na ONV Chomutov jako úředník. Po Únoru 1948 byl z úřadu vyhozen akčním výborem. Stal se jedním z vedoucích členů odbojové skupiny Legie Svobody – DAAK, která se snažila vytvořit ústředí domácího třetího odboje. Cába byl zodpovědný za činnost v Ústeckém kraji. V evidenci organizace vedl přes pět set lidí. Kromě hlavního cíle, kterým bylo prosazení svobodných voleb, skupina sbírala zprávy a posílala je do zahraničí, dále tiskla a šířila protikomunistické letáky. Mezitím, v roce 1950, Stanislav Cába narukoval na vojnu. V listopadu 1953 byla Legie Svobody prozrazena a Stanislava Cábu zatkli společně s mnoha dalšími lidmi. Cába byl právě čerstvě ženatý a měl roční dceru. Vyšetřován byl v Ruzyni. V roce 1954 ho za velezradu odsoudili k dvaceti pěti letům vězení. Poté si ho ještě na čas „vypůjčila“ StB v Litomeřicích, ale nic nového už vyšetřovatelé z Cáby nedostali. Z Litoměřic ho počátkem zimy převezli rovnou na jáchymovské uranové doly. Otročil v jednom z nejtvrdších lágrů Mariánská, kde pracoval na výdřevě. Během výkonu trestu byl na základě udání člena původní odbojové skupiny odsouzen k dalším dvěma a půl roku. Následně ho přemístili na tábor Rovnost, později do Valdic na III. trestní oddělení. Amnestie v roce 1960 ani ta následující v roce 1962 se na něj nevztahovaly. V roce 1966 podal s pomocí advokátky Laďky Křesťanové trestní oznámení na bývalého náčelníka ruzyňské věznice kvůli jeho zacházení s vězni. V listopadu 1967 ho propustili na podmínku. Nastoupil jako dělník do Škodovky, kde pracoval až do důchodu. V roce 1968 se stal členem přípravného výboru K-231 v Českých Budějovicích. Po sametové revoluci vedl do roku 1994 tamtéž pobočku KPV. V roce 2012 obdržel cenu Václava Bendy.