Ondřej Stavinoha se narodil 14. června 1955 ve Znojmě. Pochází z dělnické rodiny. S matkou Marií Stavinohovou a o čtyři roky starší sestrou Marií žili krátce ve Znojmě, posléze se rodina několikrát stěhovala – nejprve do Velkých Karlovic v Beskydech, později asi na pět let do Svobodných Heřmanic v okrese Bruntál a po dalších zhruba pěti letech do Horního Benešova. Zde také Ondřej vychodil základní školu a nastoupil v Rýmařově do učení jako zemědělec-mechanizátor. Od mládí se setkával s negativními postoji ke komunistickému režimu i sovětským vojákům. Jak matka, tak otčím zastávali v těchto otázkách podobná stanoviska.

Po dvou letech vojny nastoupil do Uranových dolů Příbram na úpravnu rudy jako zámečník. Po roce byl přijat na šachtu, kde pracoval v podzemí a těžil rudu. Rád zašel s kamarády na pivo, čundroval a snažil se režim alespoň provokovat americkou vlajkou na bundě nebo nošením černého oblečení. Když se blížilo desáté výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, rozhodl se zorganizovat protirežimní akci. Naplánoval sabotáž, při které chtěl pomocí trhaviny odpálit bronzovou sochu Klementa Gottwalda na příbramském náměstí VŘSR. K jeho rozhodnutí bezděky přispěl i otec Stavinohovy přítelkyně, který se jako policista vychloubal, že k výročí srpna žádná provokace nemá šanci, neboť je ze strany bezpečnostních orgánů vše pokryto a zabezpečeno. Ondřej Stavinoha propašoval ze šachty asi kilogram trhaviny, která se používala pro odstřel horniny, a ukryl ji ve své posteli na zdabořské ubytovně. Pronést trhavinu ze šachty údajně nebyl žádný problém – dokonce ani v osmdesátých letech po návratu z vězení. Příležitost k destrukci sochy se nakonec naskytla v noci z 23. na 24. srpna 1978. Ondřej Stavinoha s kamarádem Františkem Polákem se posilněni alkoholem vydali na akci. Cestou z restaurace na náměstí VŘSR se Ondřej rozhodl vyzkoušet menší množství držené trhaviny. Po slabém výbuchu se oba odebrali na zdabořskou ubytovnu, kde Stavinoha vyzvedl přibližně jeden kilogram zbylé trhaviny – Polák k tomuto množství přidal část trhaviny svého spolubydlícího Jaroslava Týsla – a vydali se zpět na náměstí. Krátce po půlnoci Stavinoha položil na podstavec sochy asi 1,2 kilogramu průmyslové trhaviny Permonex, kterou na místě odpálil. Socha vyletěla do povětří, přišla o nohu a roztrhla se v rozkroku. Ukázalo se, že použité množství výbušniny bylo výrazně předimenzováno a výbuch způsobil značné škody na majetku i v okolí sochy. Bezprostředně po výbuchu nastala mimořádná opatření ze strany StB i státních orgánů. Hned 24. srpna 1978 byl vypracován součinnostní plán operativně taktických opatření. Celý plán obsahoval na padesát opatření: nasazení služebního psa na místo činu, zajištění svědků a ohledání místa činu, provedení razie v restauracích a ubytovacích zařízeních, prověření alibi předvedených osob na dobu výbuchu, zabezpečení a provedení operativního nočního průzkumu náměstí VŘSR a přilehlých ulic, úkolování a vytěžení agenturní sítě, vyhodnocení případu destrukce sochy v 60. letech v okrese Sokolov s totožným charakterem trestného činu, tipování osob se vztahem k trhavinám, provedení uzávěrky okresu, tipování osob mezi skupinami závadné mládeže, provedení expertízy trhaviny a kontrolu všech skladů trhavin na okrese, prověření osob ošetřených v OÚNZ a ZÚNZ Příbram v době bezprostředně po činu, zpracování relace do místního rozhlasu atd. Následujících sedm dní chodil Ondřej Stavinoha jako obvykle do zaměstnání. Zatčen byl přímo na šachtě v ranních hodinách 30. srpna 1978. Krátce pobyl v příbramské cele předběžného zadržení a ještě téhož dne byl vydán příkaz k jeho přemístění do vyšetřovací vazby v Praze-Ruzyni. Hlavní líčení Krajského soudu v Praze se konalo ve dnech 22. až 26. ledna 1979. Za trestné činy záškodnictví a nedovoleného ozbrojování byl Ondřej Stavinoha odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu 9 roků do třetí nápravně výchovné skupiny, bylo mu uloženo ochranné ambulantní protialkoholní léčení a byl povinen zaplatit náhradu způsobených škod. František Polák byl odsouzen k sedmiletému nepodmíněnému trestu a rovněž jemu byla uložena ochranná protialkoholní léčba. Třetí obžalovaný, Jaroslav Týsl, byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce jednoho roku a k propadnutí věci – malorážkové pistole s náboji. Verdikt o výši trestu potvrdil 24. května 1979 i Nejvyšší soud ČSR, který pouze upravil rozhodnutí o náhradě způsobené škody, na které se měl vedle Ondřeje Stavinohy podílet i František Polák. Krátce po soudním přelíčení byl Ondřej Stavinoha eskortován do věznice ve Valdicích, kde si odpykal celý trest. Přirozeně neměl nejmenší tušení, co lze od tohoto místa očekávat. Naštěstí o jeho příjezdu vědělo již několik politických vězňů, kteří zařídili jeho umístění do stejné cely na 1. oddělení a seznámili ho s danostmi života za mřížemi. Asi po měsíci se na vycházkovém dvoře setkal i s Františkem Polákem, který byl umístěn na 2. oddělení. Společně zde pak trávili celý trest až do Polákova propuštění. Nežli pobývat na společné cele, chodil Ondřej Stavinoha raději na dvanáctihodinové směny do zaměstnání. Vyučil se sklářem a vyráběl korálky pro sklářský podnik v Železném Brodu. Časem se vypracoval, získal si i svého dozorového bachaře, dokonce se blíže seznámil i s kontrolorkou skla. Měl nadstandardně vysoký výdělek. Po pěti letech byl dluh na Gottwaldově soše i na rozbitých výlohách a oknech splacen. 30. srpna 1987 přišel den propuštění. Díky bývalému předákovi byl Stavinoha překvapivě přijat do zaměstnání na šachtě a začal opět pracovat v podzemí na uranu. Po útlumu těžby přešel na státní statek v obci Vranovice a po roce 1989 pak do vojenských lesů, kde pracuje dodnes. Výbuch sochy Klementa Gottwalda na příbramském náměstí VŘSR byl jednorázovou akcí a ze strany Ondřeje Stavinohy se tudíž nejednalo o systematický odboj proti komunistickému režimu. V tomto duchu konečně celou akci její osnovatel i sám prezentuje. Zároveň je však nutno si uvědomit zcela mimořádnou výši trestů, ke kterým byli Ondřej Stavinoha i František Polák odsouzeni a které si také celé odpykali. Dne 28. února 1995 byli Ondřej Stavinoha i František Polák Krajským soudem v Praze plně rehabilitováni.