Narodil se v rodině tkalcovského mistra Oldřicha Vodseďálka a Jitky, rozené Netukové. Po absolvování měšťanské školy ve Vysokém nad Jizerou se vyučil knihařem. Po návratu z vojenské prezenční služby pracoval až do přijetí na Umělecko-průmyslovou školu v Praze jako knihař u firmy Mařatka ve Vysokém nad Jizerou. Po roce studií se přihlásil na Státní grafickou školu v Praze. Během okupace studoval na Státní grafické akademii v Lipsku, ze které byl v roce 1943 z národnostních důvodů vyloučen. V letech 1945–1948 byl organizován v ČSNS v Jindřichově Hradci. Až do zatčení žil ve Staré Vsi a zabýval se výtvarným uměním. Již od dětství se Oldřich Vodseďálek znal s Josefem Zemanem, který v říjnu 1948 emigroval a jako kurýr CIC se opakovaně vracel do ČSR. Vodseďálek mu poskytl úkryt, zprostředkovával kontakt s manželkou a obstarával spojení se zahraničním odbojem prostřednictvím mrtvé schránky. Oldřich Vodseďálek byl zatčen 31. ledna 1952 a vyšetřovací vazbou prošel v Liberci. Hlavní líčení Státního soudu Praha se konalo ve dnech 8.–10. července 1952 v Liberci. Soudnímu senátu předsedal Karel Bautz, státní prokuraturu zastupoval JUDr. Pavel Barbaš. Oldřich Vodseďálek byl v rámci skupiny „Lampa Václav a spol.“ odsouzen pro trestné činy velezrady a vyzvědačství k 25 letům těžkého žaláře, konfiskaci veškerého majetku a odnětí občanských práv na dobu deseti let. Během výkonu trestu prošel věznicemi ve Valdicích a Leopoldově. Podmínečně propuštěn byl na amnestii prezidenta republiky v květnu 1960. Jako v případě několika dalších odsouzených z procesu „Lampa Václav a spol.“ rozhodl v září 1972 Krajský soud v Hradci Králové o zamítnutí soudní rehabilitace. Plně rehabilitován tak byl až v září 1990.