obchodní příručí, úředník a člen ilegální skupiny souzené v rámci akce Malíř č. 1 Narodil se jako páté dítě Antonína Ptáčka a Josefy, rozené Gregorové. Rodina vlastnila hospodářskou usedlost a výrobnu dřevěného zboží. Když matka v roce 1922 zemřela, otec se oženil s její sestrou Eleonorou. Po absolvování obecné a měšťanské školy pracoval Bohumír Ptáček na hospodářství svých rodičů. V roce 1929 se začal učit u Josefa Hanáka, pekaře a obchodníka se smíšeným zbožím. Až do roku 1943 byl zaměstnán u různých firem jako obchodní příručí a obchodní zástupce. Poslední dva roky války byl přidělen na práci v uhelných dolech v Mostě. Po válce nastoupil úřednické místo v nemocenské pojišťovně v Pardubicích. Po válce byl krátce členem ČSNS. Jako zaměstnanec nemocenské pojišťovny se Ptáček seznámil s jejím ředitelem Josefem Černým, který ho zapojil do činnosti v ilegální skupině působící na Pardubicku, pro kterou Ptáček obstaral cyklostyl. Zároveň byl pověřen distribucí ilegálních tiskovin a udržoval spojení mezi některými členy skupiny. Státní bezpečnost Ptáčka zatkla 26. srpna 1949. Prodělal mnohaměsíční vyšetřovací vazbu. Hlavní líčení s první skupinou souzenou v rámci akce Malíř č. 1, do které byl Ptáček zařazen, se konalo u Státního soudu v Praze ve dnech 5.–8. července 1950. Soudnímu senátu předsedal JUDr. Jaroslav Novák, státní prokuraturu zastupoval JUDr. Karel Čížek. Za zločin velezrady byl Bohumír Ptáček odsouzen k osmnácti letům těžkého žaláře, k peněžitému trestu ve výši 10 000 Kčs, konfiskaci veškerého majetku a k trestu odnětí občanských práv po dobu deseti let. Během věznění prošel uranovými pracovními tábory na Jáchymovsku a věznicí v Ilavě. Po více než desetiletém věznění byl v květnu 1960 podmínečně propuštěn na rozsáhlou amnestii prezidenta republiky. V červenci 1990 byl Krajským soudem v Hradci Králové plně rehabilitován.