římskokatolický kněz, člen jezuitského řádu souzený v procesu „Machalka a spol.“ Syn Adolfa Kajpra a Anny, rozené Kytkové. Brzy osiřel a s bratrem jej vychovávala jeho teta v Bratronicích, kde vychodil obecnou školu. Učil se nejprve obuvníkem, později pracoval jako mlynářský pomocník. Ušetřené peníze využil na dva roky gymnaziálních studií. Od roku 1924 vykonával dvouletou vojenskou prezenční službu. V roce 1926 nastoupil na arcibiskupské gymnázium v Praze-Bubenči. Po dvou letech vstoupil do noviciátu k jezuitům na Velehradě, kde se zároveň připravoval na složení maturitní zkoušky. Tu absolvoval v roce 1930 a vzápětí odjel na studia filozofie do belgického Engienu. Na podzim 1932 začal studovat teologii na Jezuitské teologické univerzitě v Innsbrucku, kde pobyl čtyři roky. V roce 1935 byl vysvěcen na kněze. Další dva roky pokračoval ve studiích ve Francii. Po návratu do vlasti působil jako kazatel u sv. Ignáce v Praze. Během okupace byl za svou publicistickou činnost čtyři roky vězněn v koncentračních táborech Terezín, Mauthausen a Dachau. Do ČSR se vrátil 21. května 1945. Opět působil u sv. Ignáce v Praze. Redigoval časopisy Obrození a Dorost, byl redaktorem významného poválečného časopisu Katolík, určeného katolické inteligenci. Věnoval se i pastoraci mezi mládeží. Kolem své osoby shromáždil okruh mladých lidí, které vzdělával a duchovně formoval. Patřila mezi ně např. malířka Zdenka Laudová. Adolf Kajpr se po únoru 1948 nijak netajil svým postojem k totalitnímu režimu. Své názory projevoval nejen z kazatelny, ale i ve svých článcích. Nebylo tedy divu, že časopis Katolík byl bezprostředně po komunistickém převratu zastaven a Kajpr dne 14. března 1950 zatčen StB. Následovala krátká vyšetřovací vazba a zařazení do procesu s představiteli řádů „Machalka a spol.“, do kterého byl vybrán přímo Alexejem Čepičkou. Předem připravené soudní přelíčení s touto skupinou se konalo ve dnech 31. března–5. dubna 1950. Senátu Státního soudu Praha předsedal JUDr. Jaroslav Novák. Žalobci byli tři: JUDr. Karel Čížek, JUDr. Josef Urválek a JUDr. Ludmila Brožová. Adolf Kajpr byl za zločiny velezrady a vyzvědačství odsouzen k dvanácti letům těžkého žaláře, peněžitému trestu ve výši 20 000 Kčs, konfiskaci veškerého majetku a k trestu odnětí občanských práv po dobu deseti let. Po svém odsouzení prošel věznicemi Praha-Pankrác, Mírov, Valdice a Leopoldov, kde na následky srdečního infarktu zemřel. Během věznění si získal sympatie spoluvězňů neúnavnou službou a tajnými přednáškami z teologie a filozofie. Pochován byl na místním vězeňském hřbitově a teprve v roce 1968 byly jeho ostatky přeneseny do řádové hrobky Tovaryšstva Ježíšova na Vyšehradě. V roce 1993 jej Krajský soud v Praze plně rehabilitoval.