Exilová periodika 1948–1989

Jedinečné svědectví o českém exilovém hnutí podává početná produkce periodik vydávaných od roku 1948 nejdříve převážně strojopisně nebo v cyklostylovaných kopiích, ale postupně ve stále větším počtu tiskem. Podstatnou část této produkce tvořila periodika, jejichž zaměření bylo převážně politické nebo kulturně-politické. S postupujícími léty se rozrostl počet periodik ve všech světadílech a zemích, kde čeští exulanti získali svůj nový domov, na stovky titulů. Věstníky, noviny a časopisy byly zasílány tisícům odběratelů. Exulanti si mezi sebou posílali a vyměňovali vystřižené či okopírované články nebo z nich alespoň v korespondenci citovali – periodika tak měla v krátkém čase pozoruhodný „celosvětový“ dosah. Stávalo se, že s názorem publikovaným v nějakém časopisu v Evropě se už krátce nato polemizovalo v USA a během několika týdnů byly oba příspěvky přetištěny v Austrálii či naopak. V politicky zaměřených periodikách působily desítky výrazných žurnalistických osobností, z nichž k nejznámějším patřili na jedné straně politického kolbiště (v politologické terminologii od středu do prava) Libor Brom, Simeon Ghelfand, Radko Klein-Jánský (pseudonym Emil Ludvík) či Rudolf Kopecký a na straně druhé (od středu do leva) Josef Josten, František Klátil, Josef Pejskar či Ferdinand Peroutka. Z politických periodik byly v prvním ideovém okruhu nejvýznamnější Bohemia, Český boj, Nedělní Hlasatel, Modrá revue, Národní politika, Naše hlasy, Nové obzory, Rozmach, Rozpravy a Zpravodaj a ve druhém Čechoslovák, České slovo, Hlas Československa, Listy, Právo lidu, Skutečnost, Svědectví, Text, Tribuna a Věstník Československé národní rady americké. Uznávanými a vlivnými publicisty se stali dva ideově a názorově protichůdní lídři exilového politického aktivismu – historik a politolog Josef Kalvoda (představitel konzervativního středu) a žurnalista a politolog Pavel Tigrid (představitel liberální levice). Úspěšnými redaktory a zasloužilými vydavateli byli například František Váňa (australský nadstranický Hlas domova), Václav Zolman a Josef Kučera (konzervativněrepublikánský Nedělní Hlasatel), Jiří Loewy (sociálnědemokratické Právo lidu) či Zbyněk Benýšek (undergroundový Paternoster). Část exilu a evropské politické levice oslovovali bývalí reformní komunisté, z nichž nejznámější byl Jiří Pelikán, prostřednictvím časopisu Listy. Mezi nejkvalitnější časopisy s nadstranickým a kulturním přesahem patřily např. Proměny vydávané Společností pro vědy a umění, Rozmluvy Alexandra Tomského či katolické Studie redigované Karlem Vránou a Karlem Skalickým. Příznivý ohlas měl také další katolický čsopis Nový život redigovaný Františkem Plannerem. Nejslavnějším exilovým časopisem se stalo politicky a kulturně zaměřené a převážně levicově orientované Svědectví vydávané a redigované P. Tigridem. Kromě periodik se širším záběrem vycházelo také mnoho těch, která byla jen úzce specializována a zaměřena např. regionálně, nábožensky, pedagogicky, spolkově apod.

Literatura

  • FORMANOVÁ, Lucie – GRUNTORÁD, Jiří – PŘIBÁŇ, Michal: Exilová periodika. Katalog periodik českého a slovenského exilu a krajanských tisků vydávaných po roce 1945. Nakladatelství Ježek ve spolupráci s Libri prohibiti, Praha 1999.
  • PRIBÁŇ, Michal: České krajanské a exilové noviny a časopisy po roce 1945. Centrum pro československá exilová studia, Olomouc 1995.

-jach-