Narodil se 27. května 1910 v obci Odorín, okr. Spišská Nová Ves. Byl slovenské národnosti. Vychodil obecnou školu, tři třídy měšťanky a v roce 1923 odjel do Francie, kde dále studoval na církevních školách. Absolvoval tam pět tříd lycea a tři třídy učitelského ústavu, kde maturoval. Během studia vstoupil do řádu Školských bratří. Působil pak jako církevní učitel a misionář na Collége de la St. Familie v Káhiře v Egyptě. Hovořil francouzsky, italsky, anglicky a arabsky. Před válkou měl vykonat pětiměsíční vojenskou náhradní službu, avšak vzhledem k dlouhodobému pobytu v zahraničí byl veden jako vojín na trvalé dovolené, naposledy u náhradní pomocné roty pěšího pluku 32 – „Gardského“. Již 4. února 1940 se dobrovolně přihlásil do řad čs. zahraniční armády a téhož dne byl v Alexandrii na čs. zastupitelském úřadu odveden. K nastoupení činné služby byl však povolán až téměř o rok později, 3. ledna 1941, kdy byl prezentován u výcvikové roty Čs. výcvikového střediska – Východního v Palestině. Poslední březnový den téhož roku byl převelen k 2. rotě 11. čs. pěšího praporu – Východního, s nímž se pak zúčastnil bojů v Sýrii v červnu 1941 a obrany libyjského přístavu Tobrúk v říjnu až prosinci 1941. Po reorganizaci čs. jednotek na Středním východě na jaře 1942 sloužil u 3. roty 500. praporu 200. čs. lehkého protiletadlového pluku – Východního. K 7. prosinci 1942 mu byl přiznán charakter aspiranta a stal se frekventantem III. kurzu Školy na výchovu důstojníků v záloze, který s dobrým prospěchem ukončil 2. dubna 1943 a od 15. 12. 1942 sloužil u velitelství pluku. V polovině dubna 1943 byl přemístěn k 9. rotě 502. praporu a 28. května 1943 povýšen na svobodníka-aspiranta. Do Velké Británie dorazil 12. srpna 1943 na lodi Mauretania s hlavním kontingentem čs. jednotek ze Středního východu. Po vzniku Československé samostatné obrněné brigády byl 10. září 1943 zařazen k 2. rotě motorizovaného praporu, s níž odešel na přelomu srpna a září 1944 na frontu. Koncem srpna 1944 podal žádost o přestup do armády Svobodné Francie, která však byla zamítnuta. Na Britských ostrovech prodělal v listopadu až prosinci 1943 kurz třípalcových minometů. Mezitím také hodnostně postupoval: 7. března 1944 byl povýšen na desátníka-aspiranta a zároveň dostal vyznamenání, Čs. vojenskou pamětní medaili se štítky VB-SV a dne 6. července 1944 Čs. vojenskou medaili Za zásluhy II. stupně. Dne 22. prosince 1944 byl povýšen na četaře-aspiranta a 26. ledna 1945 byl dekorován Čs. vojenskou medailí Za chrabrost před nepřítelem. Dalšího postupu se dočkal o necelé dva měsíce později, kdy byl 2. března 1945 povýšen na rotného-aspiranta a již 7. března 1945 došlo k jeho jmenování do hodnosti podporučíka pěchoty v záloze. Jeho nadřízení jej hodnotili takto: Velmi ukázněný, méně energický, iniciativní, pracovitý. Kamarádský, oblíbený, svědomitý, inteligentní, poctivý. Dne 15. dubna 1945 padl během čs. protiútoku na německé pozice u továrny Filature. Pohřben byl o tři dny později v Bourbourgu (řada CZSK, hrob č. 56). V roce 1946 byl posmrtně povýšen na poručíka a nadporučíka pěchoty v záloze. Jeho bratr Michal Kubina (nar. 1. června 1919) sloužil v čs. zahraniční armádě od 18. prosince 1939. K 12. prosinci 1941 byl přemístěn k RAF. Dne 3. října 1944 byl během operačního letu sestřelen asi 100 km od norského pobřeží a zahynul. V září 1959 byly ostatky Štefana Kubiny převezeny na Československý vojenský hřbitov (Cimetiére militaire tchécoslovaque) La Targette v Pas de Calais.