Narodil se 13. ledna 1900 ve Slavětíně nedaleko Litovle v rodině malorolníka Josefa Čikla a jeho manželky Aloisie, rozené Kvapilové. Po absolvování měšťanské školy studoval na reálném gymnáziu v Litovli, kde v roce 1921 maturoval. Do roku 1923 absolvoval teologické kurzy pořádané diecézní radou Církve československé (husitské)[1] v Olomouci. Dne 26. června 1922 jej biskup Gorazd v Chudobíně vysvětil na kněze. V CČS(H) působil jako pomocný duchovní v Olomouci a zatímní duchovní a učitel náboženství v Tovačově. Ve zlomovém roce 1924, kdy z CČS(H) odešla většina stoupenců Gorazdova pravoslavného směru, rezignoval na farářské místo v Tovačově a službu v CČS(H) k 15. září opustil. V říjnu téhož roku vstoupil do služeb České náboženské obce pravoslavné v Praze, v jejíž olomoucké expozituře byl ustanoven pomocným duchovním. Dne 3. února 1925 uzavřel sňatek s Marií, rozenou Klyšovou.[2] V březnu 1925 již s novým duchovním jménem Václav, které přijal při rukopoložení, nastoupil do přerovské církevní obce, kde sloužil až do roku 1937. Počátkem roku 1938 odešel do Prahy, kde byl farním shromážděním jednomyslně zvolen na uprázdněné místo duchovního správce po zesnulém otci Kauerovi. Společně s kaplanem dr. Vladimírem Petřkem a dvěma pomocnými duchovními spravoval nejen pražskou církevní obec, ale i její střediska. V chrámu sv. Cyrila a Metoděje v letech 1938–1941 s otcem Petřkem pokřtil desítky pronásledovaných Židů. Po úspěšné realizaci vojenské operace Anthropoid, při které byl odstraněn zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, se podílel na ukrývání a podpoře sedmi československých parašutistů. V ranních hodinách 18. června 1942 byl zatčen. Prošel více než dvouměsíčním vyšetřováním, jež doprovázela útočná kampaň v tisku. Ve čtvrtek 3. září 1942 byl společně s kaplanem Vladimírem Petřkem, předsedou sboru starších Janem Sonnevendem a vladykou Gorazdem stanným soudem v Praze odsouzen k trestu smrti. Otec Čikl byl popraven 4. září 1942 ve 14 hodin v Praze-Kobylisích. O popravě otce Čikla nemohl být nikdo z nejbližších příbuzných vyrozuměn, neboť jeho manželka se v té době nacházela rovněž ve vyšetřovací vazbě. Stihl ji stejný osud jako většinu nejbližších podporovatelů vojenské operace Anthropoid. Přes Malou pevnost v Terezíně byla deportována do koncentračního tábora Mauthausen, kde byla 24. října 1942 ve 12.54 popravena. Dcery Olga a Taťána byly umístěny na pražské Jenerálce a posléze s ostatními dětmi z rodin popravených převezeny do internačního tábora ve Svatobořicích u Kyjova. Osvobození se dočkaly v Plané nad Lužnicí, kde pobývaly od 16. dubna 1945. V roce 1945 byl Alois Václav Čikl z pověření prezidenta republiky vyznamenán in memoriam Československým válečným křížem 1939.