Josef Václav Zdobinský (1907-1967)

Josef Václav Zdobinský (Foto zdroj: ÚAM CČSH) Narodil se 26. prosince 1907 ve Vídni rotmistru Josefovi Zdobinskému a jeho manželce Marii. Obecnou školu navštěvoval ve Vídni a Kosmonosech, klasické gymnázium v Mladé Boleslavi a Benešově. Po úspěšném složení maturitní zkoušky v červnu 1928 se přihlásil na Husovu čs. evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze. V témže roce vstoupil do Církve československé (husitské) – CČS(H)[1]. Vysokoškolská studia dokončil v roce 1932.[2] Dne 29. června 1931 byl v Praze-Dejvicích druhým patriarchou CČS(H) dr. Gustavem A. Procházkou vysvěcen na kněze. Již během bohosloveckých studií začal působit jako pomocný učitel československého náboženství v Benešově (1929–1930). Po kněžském svěcení postupně sloužil v náboženských obcích CČS(H) v Ledči nad Sázavou, Plaňanech, Novém Městě nad Metují, Novém Bydžově, Nekoři a v Kolíně, kde byl zatčen gestapem. V roce 1932 uzavřel sňatek s učitelkou literatury Annou, rozenou Janů, s níž měl dvě děti: Hanu (*1933) a Ivana (*1938). Po manželčině úmrtí (1962) se v roce 1963 znovu oženil s Karlou Zemkovou. První velká vlna zatýkání v odbojové skupině Domácí odboj (Prstýnkáři) nastala na Kolínsku na přelomu léta a podzimu 1941. Gestapu se totiž podařilo do skupiny infiltrovat konfidenta Antonína Nerada. Činnost odbojové organizace, v níž působil také Josef V. Zdobinský, spočívala v podpoře rodin pronásledovaných a vězněných, rozšiřování ilegálních tiskovin, shromažďování zbraní nebo převádění osob do zahraničí. Po zatčení vedoucích odbojové skupiny na Kolínsku – Otakara Moravce, MUDr. Františka Dvořáka a Josefa Adriana,[3] se mezi desítkami dalších zatčených ocitl i farář Josef V. Zdobinský. Příslušníky kolínského gestapa byl zadržen 4. prosince 1941 přímo ve farní kanceláři, ze které odvezli také psací stroj. Vyšetřovateli byl usvědčen z přípravy, rozmnožování a distribuce ilegálních letáků a tiskovin. Vězněn byl v Kolíně, Malé pevnosti v Terezíně,[4] Praze na Pankráci, Drážďanech a Litoměřicích, kde byl 25. března 1943 odsouzen ke třem letům a osmi měsícům káznice. Trest si odpykával v káznicích Griebo a Pretsch. Káznici opustil 25. dubna 1945. Na konci května 1945 se vrátil zpět do Kolína, kde byl znovu ustanoven na duchovenské místo. Od roku 1947 působil jako farář CČS(H) ve Svojšicích, Plaňanech, Čachovicích a Kutné Hoře. Zemřel náhle při návštěvě svého bratra ve Vídni 11. října 1967. Rodině se z Rakouska vrátila již jen urna s ostatky. Rozloučení s farářem CČS(H) Josefem V. Zdobinským se konalo 23. listopadu 1967 v Husově sboru v Kolíně.

Mgr. Martin Jindra

Prameny:

  • Archiv bezpečnostních složek, fond 308, sign. 308-45-5, Všeobecné národní hnutí (Prstýnkáři).
  • Ústřední archiv a muzeum Církve československé husitské, fond Odboj CČS(H) v době okupace, nezpracováno, účast v odboji – Josef V. Zdobinský.
  • Ústřední archiv a muzeum Církve československé husitské, fond Osobní složky duchovních, osobní výkaz Josefa V. Zdobinského.
  • Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, fond 255, žádost Josefa Zdobinského o osvědčení podle zákona č. 255/46 Sb.

Literatura:

  • JINDRA, Martin: Duchovní Církve československé (husitské) věznění v Malé pevnosti Terezín. Terezínské listy, 38/2010, s. 89–102.
  • MOJŽÍŠ, Josef: Nekrolog. Český zápas, 1967, č. 48, s. 3.

[1] Od konce dubna 1940 až do května 1945 byla církev nucena bez potřebného schválení sněmem používat označení „Církev českomoravská“. O změně názvu rozhodlo ministerstvo školství a národní osvěty výnosem z 22. dubna 1940. K jeho oficiálnímu zrušení ministerstvo školství a osvěty na žádost Ústřední národní správy CČS z 2. srpna 1945 přistoupilo 19. září 1945. Charakteristika „husitská“ byla k názvu církve přičleněna z rozhodnutí VI. řádného sněmu v roce 1971. [2] V letech 1945–1948 pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě UK v Praze. [3] Všichni jmenovaní byli odsouzeni k trestu smrti a v roce 1943 popraveni. [4] V policejní věznici pražského gestapa v Terezíně byl opakovaně fyzicky týrán a částečně ohluchl na levé ucho.