UDÁLOST: Pietní akt k výročí úmrtí Ryszarda Siwiece
Včera 12. září před 54 lety zemřel na následky svých zranění Ryszard Siwiec (59), úředník, učitel a voják, a také otec pěti dětí, který se stal první živou pochodní ve Východním bloku protestující proti srpnové invazi vojsk do Československa. Bylo to v jeho 59 letech, když se, na základě dějinných událostí, rozhodl obětovat to nejcennější, co člověk má, tedy vlastní život a dal tím najevo svůj občanský nesouhlas s okupací Československa. Stalo se to vlastně už o čtyři dny dříve, tedy 8. září 1968, kdy se na celostátních dožínkách na Stadiónu Desetiletí polil hořlavinou a s výkřikem „Slyšte můj hlas“ zapálil. Nebyl to Čech nebo Slovák, ale Polák, tedy občan jiného státu. O to víc si proto jeho čin zaslouží od Čechů a Slováků uznání a respekt. I proto Ústav pro studium totalitních režimů pod vedením nového ředitele docenta Ladislava Kudrny, po mnohaleté přestávce, jeho památku opětovně uctil u jeho pomníku v pražské Siwiecově ulici v bezprostřední blízkosti původní budovy Ústavu.
„Jeho čin dokázal, že neexistují malé či velké dějiny, ale že i takzvaně obyčejný člověk může navždy změnit tok dějin v pozitivním slova smyslu.“
Ve svém vzpomínkovém projevu ředitel ÚSTR mj. uvedl: „Jeho čin dokázal, že neexistují malé či velké dějiny, ale že i takzvaně obyčejný člověk může navždy změnit tok dějin v pozitivním slova smyslu. Římský politik a řečník, Marcus Tulius Cicero, prohlásil: Historia magistra vitae. Jako historik jsem skeptický a obávám se, že Cicerova slova o historii, jakožto učitelce života, nedošla ani po tolika staletích svého naplnění, jak dokazují dnešní tragické události, které se odehrávají na samotných hranicích Evropské unie. Souzním s výrokem mého oblíbeného amerického prezidenta, Ronalda Reagana, který prohlásil, že každou společnost od svobody k nesvobodě dělí pouze jedna jediná generace. Dnes, 33 let od pádu komunismu v Československu, jsme opět svědky revizionismu zločinného totalitního režimu, který může mít ve svém důsledku až tragické vyústění, jak ukazuje agrese Ruské federace vůči svrchovanému ukrajinskému národu. Jak jistě víte, za předchozího vedení docházelo i ze strany Ústavu pro studium totalitních režimů k bagatelizujícím výrokům na stranu komunistického režimu. S trochou nadsázky můžeme říci, že smutným mementem tohoto přístupu se stalo torzo budovy ÚSTR za mými zády, připomínající kdysi hrdou, moderní instituci, která žila bohatým společenským životem (…) Je naší povinností připomínat činy mužů a žen, kteří se nikdy nevzdali, a až do samého konce bojovali proti totalitním režimům, neváhajíce přitom obětovat vlastní život.“
Pietní akt k výročí jeho úmrtí se v Praze konal po mnoha letech nezájmu ze strany bývalého vedení Ústavu pro studium totalitních režimů. Impulsem k němu se stala i iniciativa Polského institutu, z jehož popudu došlo k vizuální úpravě pietního místa, o což se postaral vizuální umělec Ondřej Vyhnánek. A rovněž díky velkému zájmu o znovunavázání přerušené spolupráce ze strany polského Ústavu národní paměti (IPN). Jeho početná delegace se pondělní vzpomínkové akce zúčastnila v čele s ředitelem instituce dr. Karolem Nawrockým. Důležitost akce pak svou účastí podpořil rovněž chargé d’affaires Velvyslanectví Polské republiky v Česku pan Antoni Wręga, dále dr. Paweł Ukielski, zástupce ředitele Muzea Varšavského povstání ve Varšavě a dr. Maciej Ruczaj, ředitel Polského institutu v Praze.
„Nebyl to Čech nebo Slovák, ale Polák, tedy občan jiného státu. O to víc si proto jeho čin zaslouží od Čechů a Slováků uznání a respekt.“
Za českou stranu se pietního setkání zúčastnili vedle vedení Ústavu pro studium totalitních režimů také náměstek ministra kultury ČR pan Mgr. Ondřej Chrást, dále poslanec Parlamentu ČR a předseda bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a historik PhDr. Pavel Žáček, Ph.D., nechyběl ani starosta městské části Praha 3 pan Jiří Ptáček a historik PhDr. Petr Blažek, Ph.D., autor knihy o Ryszardu Siwiecovi, díky níž se stal tento statečný polský hrdina nedílnou součástí československé historie.
Ryszard Siwiec byl v roce 2001 posmrtně vyznamenán prezidentem České republiky Václavem Havlem Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. stupně. V roce 2006 získal Řád bílého dvojkříže třetí třídy od prezidenta Slovenské republiky Ivana Gašparoviče. Od roku 2008 je po Siwiecovi pojmenována ulice v Praze a v roce 2010 byl právě v ní odhalen jeho pomník. Navždy čest jeho památce!
Připravil MARTIN VACEK
