SECURITAS IMPERII: Případ Rino, náš člověk v CIA

Stěžejními materiály aktuálního vydání odborného časopisu Securitas Imperii 41 jsou tři studie od historiků z Polska, Maďarska a Česka. Polský historik Michał Przeperski přibližuje kariéru komunistického politika Mieczysława Rakowského, maďarský historik Péter Vukman prezentuje příběh jugoslávského komunistického politika Lazara Brankova a český historik Pavel Žáček se zabývá případem Karla Köchera, československého komunistického agenta působícího v USA.

Žáček se ve své studii Případ „Rino“: náš člověk v CIA soustředí především na období aktivního působení Karla Köchera ve státních službách USA v první polovině sedmdesátých let a na tomto příkladu zároveň ukazuje, do jaké míry byla československá rozvědka v té době úkolována, řízena a kontrolována sovětskými tajnými službami. „Díky dochovanému agenturnímu svazku (reg. č. 44503) je možné i bez znalosti sovětské svazkové agendy poměrně podrobně analyzovat podíl centrály Hlavní správy rozvědky KGB při Radě ministrů SSSR (I. HS‑KGB) na řízení špičkové agentury satelitní zpravodajské služby a také opravit některé tradované nepřesnosti,“ uvádí Žáček na začátku své téměř 70stránkové studie.

Agenti Karel a Hana Köcherovi byli československou Státní bezpečností posláni v roce 1965 do zahraničí s úkolem infiltrovat americký zpravodajský aparát. Když Köcher počátkem 70. let opravdu pracovní místo získal na americkém ministerstvu obrany (v oddělení výzkumu a analýz se zaměřením na problematiku SSSR a dalších zemí socialistického tábora) stal se pro československou, potažmo sovětskou rozvědku velmi zajímavým spolupracovníkem. Ale také nepříliš věrohodným, jelikož Köcherovi se odmítli v roce 1971 vrátit do vlasti. Existovalo proto riziko, že Köcherovi jsou nastrčenými agenty druhé strany. A tohoto podezření se – především u sovětské agentury – nikdy nezbavili, byť Köcher ve svém zaměstnání v rámci svých možností dodával hodně zajímavé informace. Na druhou stranu, ale na řadu otázek (úkolů) také nereagoval, což podezíravost u obou tajných služeb jen prohlubovalo. A nakonec vedlo i k opětovnému ukončení spolupráce s ním. Alespoň v tomto popisovaném období, jemuž se historik Pavel Žáček v uvedené studii podrobně věnuje. Československá i sovětská rozvědka totiž případ „Rino“ po čase znovu přehodnotily a obnovily s ním spolupráci, která pokračovala až do zatčení manželůů Köcherových v listopadu 1984.

Jak autor i prostřednictvím obrazové dokumentace dokládá, případ „Rino“ jasně prokázal míru samostatnosti československé rozvědky v dobách komunistické totality. „Zachovaná operativní dokumentace k případům Rino a Adrid umožnila v tomto konkrétním případě zrekonstruovat spolupráci československé a sovětské rozvědky jak na centrální úrovni, prostřednictvím aparátu styčného důstojníka I. HS‑KGB plk. P. J. Nědosekina, tak na území USA na úrovni rezidentur v New Yorku. Podařilo se potvrdit nerovnost vztahu mezi oběma rozvědnými orgány, konkrétně dokumentovat formu řízení a úkolování vedení I. správy FMV, její centrály, rezidentur v zemi hlavního nepřítele, ba dokonce i konkrétních agentů. Podrobná analýza organizace rozvědné činnosti a informační produkce Rina navíc otevírá cestu k posouzení plné šíře jeho zrady Spojených států a problematizuje dosud známé souvislosti této komplikované kauzy,“ uzavírá svou studii v aktuálním vydání časopisu Securitas Imperii, které je k zakoupení v knižním e-shopu Kosmas.cz, český historik Pavel Žáček. Tato i další zmíněné studie vyšly v časopisu v anglickém jazyce.