ROZHOVOR: Tomáš Zouzal o konferenci Cvičiště SS Böhmen

V roce 1942 odsouhlasil zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich vytvoření vojenského prostoru SS jižně od Prahy. Cvičiště s oficiálním názvem SS-Truppenübungsplatz Beneschau (později SS-Truppenübungsplatz Böhmen) se posléze rozrostlo do podoby největšího vojenského prostoru v historii českých zemí. Zdejší obyvatelstvo bylo z větší části vysídleno, krajina zdevastována. S koncem války v roce 1945 cvičiště zaniklo, následoval návrat obyvatel a obnova území. U příležitosti 80 let od těchto událostí se uskuteční odborná konference, která se bude konat 1. až 3. listopadu 2022 v Hotelu Měřín na břehu Slapské přehrady. O náplni a významu této akce jsme si povídali s jedním z hlavních iniciátorů, historikem Ústavu pro studium totalitních režimů, PhDr. Tomášem Zouzalem:

Pane doktore, v prvních třech listopadových dnech proběhne odborná konference „Cvičiště SS Böhmen“. Co bylo podnětem k jejímu svolání?

Myšlenku uspořádat speciální konferenci historiků na téma výcvikového prostoru Böhmen přinesl již před lety kolega Michal Sejk, vedoucí okresního archivu v Benešově a zároveň místostarosta Neveklova. Oba jsme se historií cvičiště delší dobu zabývali a oba také žijeme v oblasti, kde se nacházelo. Takže slovo dalo slovo, a když se přiblížilo 80. výročí vzniku cvičiště, začali jsme ve spolupráci s ředitelem Muzea Podblanicka Radovanem Cáderem konferenci připravovat jako společný projekt tří vědeckých institucí – archivu, muzea a Ústavu pro studium totalitních režimů.


„Organizovat třídenní konferenci není úplně běžné, ale vojenské cvičiště Böhmen si to svým významem zasluhuje. Chceme zdůraznit, o jak důležité místo šlo.“


Konference je třídenní. Napovídá délka konání závažnosti a důležitosti tématu?

Oblast mezi Vltavou, Sázavou, Benešovem a Sedlčany, kde se cvičiště Waffen-SS nacházelo, si tuto chmurnou kapitolu svých dějin připomíná již řadu desetiletí. Najdete zde památníky, naučné stezky, vydáno bylo několik brožur i knih, uspořádána řada vzpomínkových akcí a přednášek. Odborná historická konference ale dosud svolána nebyla, takže tímto vyrovnáváme určitý dluh minulosti. Organizovat třídenní konferenci není úplně běžné, ale vojenské cvičiště Böhmen si to svým významem zasluhuje. Chceme zdůraznit, o jak důležité místo šlo. Nejednalo se tu totiž jen o největší vysídlovací akci v dějinách protektorátu (zábor půdy, kde žilo 30 tisíc lidí), ale o záležitosti, které dalece překračují jak regionální, tak i národní rozměr. Cvičiště tvořilo jednu z největších bašt SS v Evropě, prošly jím desítky tisíc vojáků různých národností a stalo se i místem, kde byly tisíce lidí vězněny.

Jaká témata budou na konferenci prezentována?

Při vytváření programu jsme se řídili dvěma zásadami: aby se všechny příspěvky týkaly prostoru Böhmen a abychom se na něj dívali z různých hledisek. První blok se proto bude cvičišti věnovat v mezinárodních souvislostech, například významu pro organizaci SS a vedení války. Dále budou následovat příspěvky k jeho hospodářským, sociálním a internačním dějinám, k událostem roku 1945 a poválečné obnově území. Program třetího dne konference nazýváme pracovně „druhý život cvičiště“. Bude se zde hovořit o tom, jak tato 80 let stará minulost dodnes žije v místní a rodinné paměti – nejen v Čechách, ale třeba i mezi potomky francouzských a španělských vězňů, z nichž někteří už se odtud domů nevrátili.

Kolik přednášejících zde vystoupí a jaký může konference mít dopad a význam v odborných kruzích?

Promluvit by na konferenci mělo 20 historiků a dva regionální pracovníci, kteří se velkou měrou také zasloužili o mapování dějin cvičiště. Osobně vidím v konání akce a jejích výstupech trojí význam. Předně tu navazujeme na širokou spolupráci v regionu, kde si obce dlouhodobě připomínají svoji válečnou minulost. Jedním z výsledků bylo vydání knihy Zabráno pro SS roku 2016, řadu připomínkových akcí také zorganizovalo místní sdružení Mezi řekami. Tato provázanost jednotlivců, obcí a spolků, které spojuje živý zájem o dějiny, začíná být příkladem i pro jiné regiony v ČR. Za druhé počítáme s konferenčním sborníkem. Příspěvky pronesené na Měříně tedy dostanou písemnou podobu a uchovají se pro budoucnost. Považuji při tom za úspěch a velký přínos, že se na konferenci přihlásilo tolik kolegů, protože dějiny cvičiště jsou obsáhlé a stále dospíváme k novým zjištěním a souvislostem. Namátkou mohu jmenovat třeba paralely mezi vznikem JZD v padesátých letech a vytvářením takzvaných SS-Hofů na cvičišti o deset let dříve. Rozorávání mezí, odebírání dobytka i nucená vystěhování si tu lidé prožili již před érou komunismu – a pak znovu. Do třetice je cílem konference poukázat na zmíněný celostátní a nadnárodní význam cvičiště. Je s podivem, že až do nedávna se mimo region o jeho existenci téměř nevědělo a teprve v posledních letech právě díky různým aktivitám, které odtud vycházejí, se určité povědomí o něm do české společnosti dostává.


„Je s podivem, že až do nedávna se mimo region o jeho existenci téměř nevědělo a teprve v posledních letech právě díky různým aktivitám, které odtud vycházejí, se určité povědomí o něm do české společnosti dostává.“


Akce se pořádá v Měříně na břehu Vltavy. Bylo toto místo vybráno záměrně? Je pro téma nějak příznačné a důležité?

Jedná se o místo na území někdejšího cvičiště, proto padla volba na něj, a nikoli třeba na Prahu. Samotný Měřín je specifický i tím, že vystěhování tu obyvatele zasáhlo nejen za války, ale některé z nich opět a definitivně ještě v padesátých letech. Osady u Vltavy byly evakuovány a zatopeny při budování slapské přehrady.

Konference nese podtitul „Paměť zdevastované krajiny ve středních Čechách“. Je to dnes už jen čistě akademické téma, anebo si myslíte, že má přesah až do současnosti?

Zajedete-li dnes na Neveklovsko, Benešovsko nebo Sedlčansko, na první pohled vás už nenapadne, že se tu nacházelo vojenské cvičiště. Ale poválečná obnova byla velmi náročná a trvala dlouho. Zaplevelená pole, z nichž hospodáři vyorávali granáty a miny, pobořené domy, zasypané studny… Pro dnešní dobu je to vesměs již jen historie, která ale zde žijícímu člověku říká, co to znamená mít domov. Jak rychle se dá ničit, jak těžko se obnovuje i jak může být zdevastována celá krajina, když se o ní nerozhoduje moudře.

Děkujeme za rozhovor.