ROZHOVOR: Petr Blažek o nové knize Happeningem proti totalitě

Ve spolupráci s nakladatelstvím Argo jsme vydali knihu Happeningem proti totalitě historika Petra Blažka. Hlavním jejím tématem jsou netradičně pojaté formy protestu proti komunistickému totalitnímu systému formou happeningů. Kniha se však tomuto fenoménu věnuje šířeji, připomíná jeho základy ve světě i u nás. Předmluvu k ní napsal spoluzakladatel Společnosti za veselejší současnost Luboš Rychvalský.

Pane Blažku, čím se zabývá vaše nová publikace?

Hlavním tématem jsou happeningy Společnosti za veselejší současnost, jedné z nezávislých občanských iniciativ, která působila v Československu na konci osmdesátých let. Odlišovala se od jiných opozičních skupin tím, že pořádala především veřejné akce – v ulicích, na náměstích, ale třeba také na Vltavě – a koncipovala je jako happeningy. Využívala tuhle formu, která je spíše známější z umělecké oblasti, politickým způsobem. Do svých akcí výrazně zapojovala jako spoluúčastníky happeningů veřejnost.

Kdo Společnost za veselejší současnost založil a kdy?

U jejího zrodu stáli Petr Payne, budoucí evangelický farář, herečka Bára Štěpánová a Luboš Rychvalský, který tehdy byl nočním hlídačem. Předtím se účastnili opozičních pouličních demonstrací, Bára Štěpánová a Luboš Rychvalský dokonce kvůli tomu byli souzeni. Dne 1. května 1989 společně v kavárně Slavia debatovali, že protirežimní akce nemají kýžený dopad a rozhodli se, že zkusí veřejnost oslovit jiným způsobem. Hned jejich první happening se stal slavným. Běh třídou Politických vězňů za politické vězně vymyslel Luboš Rychvalský, který byl hlavní tváří SVS. Vymýšlel také většinu dalších akcí. Snažil se, aby byly zajímavé rovněž výtvarně. Dokonce vymyslel i logo SVS.

Kolik akcí Společnost za veselejší současnost za dobu své existence připravila?

V roce 1989 SVS uspořádala okolo deseti akcí, které jsou podrobně popsány v knize, kde je také otištěna řada dobových fotografií a dokumentů. Nejznámější byl již zmíněný Běh třídou Politických vězňů za politické vězně, ale velký ohlas měl rovněž happening Veselá bezpečnost. Uskutečnil se v srpnu 1989, kdy nebyla atmosféra ve společnosti dobrá, neboť se řada lidí obávala, aby se v Praze nestal podobný masakr jako v čínském Pekingu. Pro připomenutí 21. srpna se již od počátku srpna 1989 konal v ulici Na Příkopě umírněný protest. Jednalo se o tiché korzo, v němž po dobu 21 dnů denně chodily desítky lidí dokola za sebou ulicí, a tímto tichým protestem dávali najevo svůj postoj k režimu. Luboš Rychvalský se s přáteli rozhodli, že udělají imitaci tradičního policejního zákroku na tento protest. Někteří ze zasahujících veselých příslušníků měli na hlavách helmy, které si vydlabali z melounů. V rukou drželi okurky nebo salámy jako obušky. Proti korzujícím demonstrantům zasahoval také umělý pes Alík, a dokonce měli dětské stříkačky jako vodní děla. Imitace policejního zásahu měla velký význam, neboť pomáhala humorem prolomit atmosféru strachu. Společnost za veselejší současnost měla v tomto kontextu stejnou roli jako polská Pomerančová alternativa.

Jak jste knihu Happeningem proti totalitě koncipoval?

Rozhodl jsem se vytvořil koláž z různých typů textů a dokumentů. Základem je historická studie o SVS, která je ovšem doplněna dobovými prameny: samizdatovými a exilovými články, přepisy vysílání Rádia Svobodná Evropa, letáky, hlášení StB či zprávy pro vedení KSČ. V knize je také mnoho snímků, z nichž značnou část vytvořili vynikající fotografové Luboš Kotek a Tomki Němec.

Knihu jste věnoval Miroslavu „Kamilu“ Černému. Proč?

Kamil byl kronikářem SVS, a díky němu se podařilo spoustu dokumentů zachovat. Výrazně mi s knihou pomohl, měl jsem k dispozici jeho archiv. Pomáhal mi se skenováním fotografií a sháněním dalších pamětníků. Vážím si také toho, co dělal na konci osmdesátých let. Patřil mezi lidi, kteří se účastnili nejenom happeningů, ale chodili i na různé demonstrace a opakovaně byli za to napadáni příslušníky Státní bezpečnosti. Kamila znám z doby, kdy jsem docházel bádat do Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, kde tehdy pracoval a pomáhal mi s vyhledáváním spisů a dokumentů. Potom jsme byli dlouholetí kolegové v Ústavu pro studium totalitních režimů.

Komu by kniha Happeningem proti totalitě neměla chybět v knihovně?

Budu rád, když knihu budou číst nejenom pamětníci, ale i lidé, pro které bude inspirací, když budou chtít organizovat nějaké demonstrace jakéhokoliv typu (smích).

Děkuji za rozhovor.