PAMĚŤ A DĚJINY: Příběh Václava Roziňáka
Fotografie Václava Roziňáka z vyšetřovacího spisu StB (repro: Archiv bezpečnostních složek) / Na deset let odsouzený Václav Roziňák (vpravo) spolu se svými spoluhráči Augustinem Bubníkem (vlevo) a Josefem Jirkou, rovněž odsouzenými na 14, respektive 6 let (foto Paměť národa)
Revue Paměť a dějiny se ve svém aktuálním čísle věnuje sportu v období vlády komunistické strany. Časopis přináší nejen podrobnosti, jak sportovní odvětví v době totality fungovalo, ale přibližuje i konkrétní příběhy sportovců, jejichž kariéru doba nesvobody poznamenala. Vedle jiných je to i příběh hokejového mistra světa Václava Roziňáka. V roce 1950 byl odsouzen za pokus o emigraci, který se nekonal; po sovětské okupaci v srpnu 1968 skončil jako skutečný emigrant ve Švýcarsku.
V březnu 1950 mělo národní hokejové mužstvo obhajovat titul na mistrovství světa konaném v Londýně. Cesta ale byla zrušena, údajně proto, že dvěma rozhlasovým komentátorům, nebylo uděleno britské vízum. Následně celému týmu bylo oznámeno, že Československo se na protest proti postupu britských úřadů světového šampionátu nezúčastní. Část týmu zamířila do restaurace U Herclíků v Pštrossově ulici. „Tam měli podle vyšetřovacího spisu pronášet pobuřující výroky proti vládním činitelům a Komunistické straně Československa. Orgány Bezpečnosti se o dění v restauraci dozvěděly od uvědomělé občanky Anny Kalvodové, která zde byla na večeři a ihned po svém odchodu věc oznámila na služebně SNB,“ uvádí autor článku, vězeňský učitel a badatel Roman John. Devět hráčů zatkla Státní bezpečnost přímo v restauraci, tři další pak následně, a to včetně Bohumila Modrého, který byl nakonec v zinscenovaném procesu postaven i do čela celé odsouzené skupiny.
Václav Roziňák byl odsouzen na 10 let odnětí svobody, ke konfiskaci celého jmění, peněžitému trestu 10 000 Kčs a ztrátě občanských práv na 10 let. Prošel těžkými žaláři a uranovými doly, na svobodu se dostal v únoru 1955 a bylo mu i dále bráněno, aby hrál opět hokej a žil normální život. V roce 1968 využil možnosti trenérské práce ve Švýcarsku, kde se také s rodinou natrvalo usadil. V Curychu také zemřel v 74 letech především na následky pobytu v uranových dolech. Jeho životní příběh vypráví o zániku jednoho slavného týmu i naší první „zlaté hokejové generace“, ale současně o nemožnosti jedince bránit se bezpráví reprezentovanému státem. „Na procesu s reprezentačním hokejovým mužstvem lze dobře demonstrovat jeden z typických rysů komunistického režimu v Československu, který kriminalizoval skutky, jež by v demokratické společnosti žádnou trestnou činností nebyly,“ píše v závěru svého článku v aktuálním čísle revue Paměť a dějiny Roman John.
Časopisu Paměť a dějiny s tímto příběhem, ale i řadou dalších podobně zajímavých materiálů, si můžete zakoupit ve vybraných knihkupectvích nebo na stránkách knihkupectví Kosmas.
Pamětní deska na bývalé restauraci U Herclíků (foto: Wikipedia.org – Jan Polák) / Posudek, který vystavila věznice Václavu Roziňákovi při propuštění z výkonu trestu (repro: Národní archiv)
Připravil MARTIN VACEK
