KNIŽNÍ TIP: Fízl

Petr Placák představil v polovině března svou novou knihu v Čítárně Unijazzu (foto Jan Křikava)

Když byla v roce 2008 udělena „Litera za publicistiku“ knize Fízl historika Petra Placáka, ve zdůvodnění se mj. psalo: „Jde o jedinečné dílo, v němž se nenuceně snoubí hravá osobitost formy s celospolečensky závažným sdělením. Autor, jenž začínal jako básník, později vystudoval historii a nyní působí hlavně jako novinář a publicista, zde osvědčil zdatnost ve všech zmíněných oborech.“ Sám Petr Placák  tehdy možná ani netušil, že se k látce ještě jednou vrátí… Stalo se právě nyní, a to díky Ústavu pro studium totalitních režimů a nakladatelství Argo.

První a druhé vydání se od sebe liší na první pohled, nejen zcela odlišnými obálkami (ta současná je dílem Pavla Sysel Kirschnera), ale především počtem stran. V aktuálním vydání jich napočítáte 560, tedy o celých 240 víc, než v původním vydání z roku 2008. Co přibylo a bylo motivem k druhému vydání Petr Placák vysvětlil při nedávném jejím křtu: „Říkal jsem si, že vydáním knihy Fízl pro mě to celé ošklivé období končí. Ale chyběla tam jedna zásadní věc – vítězný soud s estébáky, který se táhl ještě několik let po jejím vydání. Bez ní byla knížka de facto stále jen torzem. Když pak v roce 2012 konečně padl nad tou skupinkou fízlů pravomocný rozsudek, přičemž dva šli natvrdo sedět, jeden dostal podmínku a ten čtvrtý mezitím zemřel, jsem si řekl, že tu knížku musím vydat znovu a dát tento happyend. Protože bez něj to není ono. Já vyrostl na pohádkových příbězích, které všechny končí dobře, tak i tahle kniha prostě musela dobře skončit.“ Jak sám Petr Placák prozrazuje v předmluvě, je především zásadně rozšířeno a doplněno jádro příběhu spojené s děním kolem demonstrací pořádaných opozičními aktivitami v Praze v letech 1988-1989, ke kterému se podařilo dohledat řadu nových materiálů, včetně zápisů z jednání operačních štábů Federálního ministerstva vnitra, Sboru národní bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti, které celou situaci dokreslují a dokládají, jak bezpečnostní systém fungoval, jaké měl limity a jak jsme se v tom dokázali pohybovat my.

V anotaci se uvádí, že kniha Fízl je něčím mezi esejem, historiografickou prací a beletrií, přičemž přechází volně z jednoho žánru do druhého a zároveň je i překračuje. Práce sice vychází z materiálů, které produkovala komunistická tajná policie, nepracuje s nimi ale způsobem, jaký používá historiografie – není svázána nějakou metodologií, ale jsou v ní i postupy běžné v literatuře: hříčky, aluze, metafory, hyperboly, gradace, pointy…, čímž „popisovaná“ realita získává na plastičnosti. „Mě baví překračovat a narušovat hranice nějakých struktur, protože, je-li struktura jenom od toho, že v rámci ní se člověk pohybuje a přemýšlí, tak je úplně nejenom na prd, ale naopak, je to i nebezpečné. Já si myslím, že řada lidí řekne, že to není historiografie, že to není odborná knížka, že to je někde na pomezí literatury nebo čehokoliv jiného, ale podle mě, když teologie, filozofie, historie a já nevím co ještě, není otevřená humoru, metaforám, parabolám apod., tak je to prostě mrtvá věc, která nemá cenu,“ okomentoval to při nedávné prezentaci knihy v Čítárně Unijazzu (videozáznam akce ke shlédnutí zde) Petr Placák.

Vedle popsání a okomentování polistopadových soudů knihu nově doplňuje i kapitola Post scriptum – náčrtek polistopadových aktivit Českých dětí, navazujících na ty předlistopadové jako důkaz toho, že České děti nebyly nějakou hloupou reakcí na hloupý represivní režim, ale že byly samy za sebe, a že tedy 17. listopadem 1989 vůbec nic neskončilo, když principy, které České děti vyhlásily, platí v každé době. Kniha je nově také vybavena čtyřmi obsáhlými komentovanými rejstříky, věcnými a jmennými, rozdělenými podle funkce osob a věcí na režimní a opoziční. Kniha Fízl historika Petra Placáka je k dostání ve vybraných knihkupectvích nebo prostřednictvím internetu na stránkách knihkupectví Kosmas.

České děti na Štědrý den v roce 1988 / Na snímku vpravo Stanislav Devátý, Anna Hradilková, Marek Hlupý, Petr Placák a Olga Hochmanová ve druhé polovině srpna 1989 na pouti v Želivě (foto Adam Hradilek)

Vlevo Petr Placák s knížetem Karlem Schwarzenbergem jdou na Magorův soud v Jihlavě v březnu 1989 (foto Přemysl Fialka) / Vpravo České děti aneb Trestní kodex: bratři Topolové a Tereza Hradilková u Magora ve Staré Říši v roce 1986

Povolená demonstrace na Škroupově náměstí 10. prosince 1988 / Na demonstraci na Václavském náměstí v létě 1989

Jsou vinni, čímž spáchali a odsuzují se… Vynesení rozsudku 15. května 2012 – po 23 letech od spáchání činu. Happyend?

Připravil MARTIN VACEK