KALENDÁRIUM: Výročí ve třetím květnovém týdnu

(16. 5. 2023) – Pátý měsíc v roce přináší v české, potažmo československé historii řadu významných dat, která si díky těm, k nimž se vážou, zaslouží neustále připomínat. Ve třetím týdnu měsíce si v roce 2023 připomínají kulatiny či půlkulatiny následující oběti nacistického a komunistického totalitního režimu.

OTAKAR HRUBÝ († 15. 5. 1993)

československý letec a pilot RAF, účastník zahraničního odboje, politický vězeň, plukovník

Otakar Hrubý se narodil 1. listopadu 1913 v Nové Pace. V roce 1932 se přihlásil do Školy leteckého dorostu v Prostějově a po jejím dokončení sloužil v Praze, Hradci Králové, Brně a Pardubicích. Už jako zkušený pilot byl v dubnu 1939 v hodnosti četaře propuštěn z armády, s kamarádem a pozdějším stíhacím esem Stanislavem Fejfarem opustil počátkem června 1939 území Protektorátu a přes Polsko se dostal do Francie, kde se přihlásil do Cizinecké legie. Po vypuknutí 2. světové války byl zařazen do letectva, sloužil v Tunisu a Oranu a vykonal několik letů předtím, než Francie kapitulovala. V červenci 1940 se vyloďuje ve Velké Británii, do měsíce je přijat do RAF a v září už je zařazen jako pilot. V RAF byl hodnocen jako výborný pilot, který však měl občas potíže s disciplínou. Za dobu války vykonal celkem 218 letů nad územím nepřítele, sestřelil několik letadel a absolvoval dva operační turnusy u 111., 313. a 310. stíhací perutě. Souběžně s úspěchy přicházela vyznamenání a služební postup, za svoji službu v RAF obdržel vysoká československá, britská a francouzská vyznamenání, válku končil s hodností nadporučíka. Při jednom z cvičných letů se v březnu 1945 těžce zranil, a tak se do vlasti vrátil až po dlouhé rekonvalescenci v září 1945. Nicméně pilotem zůstal, stal se velitelem letky u 12. stíhacího pluku 1. letecké stíhací divize v Praze. Po únoru 1948 byl propuštěn do civilu, perzekvován a nakonec i dva roky vězněn. Poté pracoval v dělnických profesích. V roce 1969 byl částečně rehabilitován, plné rehabilitace dosáhl spolu s povýšením na plukovníka po listopadu 1989. V roce 1991 byl vyznamenán Řádem Milana Rastislava Štefánika. Otakar Hrubý zemřel 15. května 1993 v Nové Pace. V roce 2013 mu zde byla u příležitosti nedožitých 100. narozenin slavnostně odhalena pamětní deska.

Adolf Horák (foto Wikipedia – volné dílo)

ADOLF HORÁK ( ⃰  16. 5. 1908)

československý voják, účastník 2. odboje, velitel paravýsadku Sulphur, popraven nacisty

Adolf Horák se narodil 16. května 1908 v polské obci Lenky. Kvůli otcovu zaměstnání zemědělského odborníka a rybníkáře se s rodinou často stěhoval po východní Evropě. Základní vzdělání získal v Polsku a v Plzni. V roce 1928 nastoupil základní vojenskou službu, během níž absolvoval poddůstojnickou školu, ale v roce 1933 vojenskou kariéru přerušil a podnikal v oboru regulace vodních toků. V lednu 1935 si opět podal žádost k vykonání další dobrovolné činné služby, přičemž v roce 1937 nastoupil k Zemskému policejnímu prezidiu v Praze jako instruktor. Odtud byl propuštěn v listopadu 1939, žil v Praze a zapojil se do činnosti Obrany národa. Protektorát opustil 7. března 1940 a přes Maďarsko a Sýrii se dostal do Francie. Bojů o Francii se nezúčastnil. Po evakuaci do Anglie sloužil u polního četnictva, v té době byl také vybrán pro plnění zvláštních úkolů. Prodělal základní sabotážní kurz, parakurz, šifrovací a zvláštní přípravu, konspirační výcvik s následným konspiračním cvičením, dále potom kurzy spojovací, střelecký a šifrovací. Společně s Oldřichem Jankem seskočili 9. dubna 1944 u Všetat. Na kontaktních adresách se jim nepodařilo uchytit a 20. dubna byl zatčen četníky. Na gestapu vypověděl vše, co věděl o organizaci výcviku a úkolech dalších skupin a prozradil šifrovací klíč. Zároveň přislíbil spolupráci. Podílel se na likvidaci výsadku Chalk a dopadení npor. Lepaříka z výsadku Glucinium. Z moci gestapa a ze svého konfidentského závazku se pokusil uniknout společně s Jankem útěkem na Slovensko. Jejich plán byl ale odhalen. Adolf Horák byl zastřelen v Terezíně 1. března 1945.

Jaroslav Šulc (foto Archiv bezpečnostních složek)

JAROSLAV ŠULC († 20. 5. 1943)

paleontolog, účastník 2. odboje, popraven nacisty

Jaroslav Šulc se narodil 21. října 1903 v Praze do známé rodiny zakladatele první české cestovní kanceláře a knihkupce. Vystudoval paleontologii na Karlově univerzitě a stal se doktorem přírodních věd. Ve svém oboru získal mnohá uznání, absolvoval studijní cestu po africkém kontinentu, psal o pískovcích u Prahy, vydal geologického průvodce Berounskem a publikoval odborné práce o hlavonožcích dochovaných v hlubočepských vápencích a o korýších v české křídě a k nejcitovanější jeho práci patří studie Otolity paleogénu okolí Biarritz, která představuje zásadní příspěvek pro systematiku a poznání morfologie třetihorních ryb. Kromě vědeckého působení byl Jaroslav Šulc také velkým vlastencem. Ze zdravotních důvodů nebyl odveden do armády, stal se proto velitelem civilní protivzdušné ochrany části Prahy, současně působil v polovojenské organizaci Národní garda. Po německé okupaci se proto aktivně zapojil do odbojové činnosti Obrany národy. Jeho činnost byla prozrazena a on v dubnu 1940 zatčen gestapem „pro ukrývání zbraní, které měly být využity při povstání českého lidu proti Třetí říši“. Přes intervence rodiny, přátel z akademického prostředí, a to i německého, a dokonce i prezidenta Háchy, byl Šulc 30. listopadu 1942 soudem v Berlíně shledán vinným a odsouzen k trestu smrti. Poprava gilotinou byla na Jaroslavu Šulcovi vykonána 20. května 1943 v Berlíně-Plötzensee. Rodina neobdržela kromě dopisu na rozloučenou žádné oficiální oznámení o jeho smrti a nebylo jí sděleno ani místo uložení jeho ostatků, které proto není známé.

Připravil MARTIN VACEK