KALENDÁRIUM: Výročí ve čtvrtém květnovém týdnu

(24. 5. 2023) – Pátý měsíc v roce přináší v české, potažmo československé historii řadu významných dat, která si díky těm, k nimž se vážou, zaslouží neustále připomínat. Ve druhém týdnu měsíce si v roce 2023 připomínají kulatiny či půlkulatiny následující oběti nacistického a komunistického totalitního režimu.

LEO ANDERLE ( ⃰ 24. 5. 1913)

československý letec a pilot RAF, účastník zahraničního odboje, plukovník i.m.

foto Vojenský historický ústav Praha

Leonhard Anderle se narodil 24. května 1913 v Nosálovicích na Vyškovsku. Vyučil se automechanikem, na vojně ale absolvoval pilotní výcvik a začal létat. Až do března 1939 nalétal celkem 705 hodin a absolvoval 2595 letů. V červnu 1939 uprchl do Polska a ve Francii se dal k Cizinecké legii. Po vypuknutí války prodělával přeškolení na francouzskou techniku, ale do bojů o Francii nakonec nezasáhl. Přesunul se do Velké Británie a stal jedním ze zakládajících příslušníků formované 311. čs. bombardovací peruti, která zakrátko zahájila noční bombardování Německa a okupovaných území. V rámci 311. peruti vykonal celkem 27 nočních bombových náletů a dalších 28 akcí provedl v rámci 138. peruti pro zvláštní úkoly, k níž byl posléze přidělen (9/1941). Po přeškolení na letounech Halifax vysazoval parašutisty nejen nad Protektorátem, kam letěl celkem šestkrát (vysadil paraskupiny Bioscop, Bivouac, Steel, Intransitive, Tin a Antimony), ale také nad Francií (20x), Norskem (1x) a Rakouskem (1x). Po spojeneckém vylodění v severní Africe byl s několika vybranými osádkami 138. peruti vyslán do tamní oblasti, aby posílil dopravní letectvo. Při přeletu z Káhiry na Maltu však jím pilotovaný stroj se sedmičlennou osádkou a osmi pasažéry na palubě zmizel beze stopy nad Středozemním mořem a od 10. prosince 1942 je veden jako nezvěstný. Leonhard Anderle byl vždy hodnocen jako nadprůměrný pilot, který se snažil splnit úkol za nejnepříznivějších okolností. Je nositelem řady československých, britských a vysokých francouzských vyznamenání. Roku 1947 byl povýšen na kapitána in memoriam, roku 1991 pak byl povýšen na plukovníka in memoriam. Od roku 2005 je čestným občanem města Vyškov.

METODĚJ CYRIL METELKA († 25. 5. 1993)

novinář, účastník protinacistického a protikomunistického odboje, politický vězeň

Metoděj Cyril Metelka se narodil 22. ledna 1906 v Tříči nedaleko Vysokého nad Jizerou do rolnické rodiny. To do určité míry předurčilo i profesní zaměření jeho novinářské kariéry. Na začátku spolupracoval s týdeníkem Hlas našeho venkova v Jičíně, postupně se pak podílel na vydávání Týdeníku horských okresů či časopisu Krkonošský obzor. V Praze působil jako redaktor Zemědělských družstevních listů, Družstevních novin a Věstníku kampeliček a záložen. Po nacistické okupaci českých zemí hmotně podporoval rodiny krajanů vězněných z politických důvodů, podílel se na vydávání a kolportáži ilegálního časopisu V boj, vznikajícího kolem lidí Husova sboru v Praze na Vinohradech, jehož byl i on členem. Následně, až do září 1944, se podílel na protinacistických letácích. Aktivně se zapojil i do květnového povstání v Praze. Po válce vstoupil do Československé strany národně socialistické, což pro něho po únoru 1948 znamenalo pronásledování, šikanu a nakonec i vězení. Metoděj Cyril Metelka jako redaktor Zemědělských družstevních novin byl vyhozen z práce už 26. února 1948, s okamžitou platností byl rovněž zbaven členství ve Svazu českých novinářů. Na přelomu března a dubna 1948 začal se spolupracovníky vydávat protikomunistické letáky, které nazval Svobodný národ. Do svého zatčení stačil vydat pět čísel a podařilo se mu je rozdistribuovat až na Slovensko. Jako první v nich používal termín 3. odboj. Nicméně v květnu 1948 byl Metelka zatčen a postaven do čela organizované skupiny souzené v prosinci 1948 jako Metelka a spol. Za zločin přípravy úkladů o republiku byl Metoděj Cyril Metelka odsouzen k devíti rokům odnětí svobody a ztrátě občanských práv na 10 let. Pro své přímé postoje to neměl vězení lehké, dostal se z něj až v červenci 1954. Po propuštění pracoval ve stavebnictví, do veřejného života se vrátil ve druhé polovině šedesátých let, kdy se silně angažoval v K 231. Vyvolal rovněž rehabilitační řízení svého procesu, ale spravedlnosti nedosáhl. Plně rehabilitován byl až v roce 1990. V dobách normalizace byl pod dohledem Státní bezpečnosti až do roku 1982, kdy byl z evidence vyřazen vzhledem k vysokému věku. Počátkem 90. let se u Metoděje Cyrila Metelky začaly projevovat zdravotní potíže, prodělal mozkovou mrtvici. Zemřel 25. května 1993 ve věku 87 let.

Novomanželé Metelkovi v roce 1940 / Metelka jako jeden z exponátů na výstavě věnované politickým vězňům za komunistické totality (foto archiv Martina Jindry)

VLADISLAV HADAŠ ( ⃰ 28. 5. 1923)

dělník, účastník protikomunistického odboje, popraven komunisty

Vladislav Hadaš se narodil 28. května 1923 ve Skaličce v okrese Hranice na Moravě do rolnické rodiny. Vyučil se zedníkem, na konci války byl totálně nasazen v okolí Skaličky a Tovačova, odkud ale utekl a až do osvobození se ukrýval. V obnovené republice se dobrovolně přihlásil k vojenské prezenční službě, následně pokračoval jako voják z povolání. Vystřídal několik vojenských útvarů, až byl v říjnu 1950 převelen do vojenské trestnice v Opavě, kde působil ve funkci dozorce vězňů. Právě tady začala Hadašova cesta k aktivnímu odporu proti komunistickému režimu. Podle pozdějšího vyšetřovacího spisu se snažil politickým vězňům ulehčit jejich úděl a bývalému letci RAF Josefu Bryksovi dokonce propašoval z věznice dopisy jeho manželce ve Velké Británii. V plánu bylo také zorganizování útěku jednoho z vězňů, ale to zhatil nečekaně rozkaz, jenž odvelel vojáky z opavské věznice, kde je nahradili dozorci z řad Sboru národní bezpečnosti. Hadaš sám odešel do civilu na vlastní žádost v červenci 1952. Vrátil se k dělnické profesi u národního podniku Průmstav, ale s úmyslem pokračovat v odbojové činnosti. Seznámil se zde se stavbyvedoucím Bohumilem Jakubkem a Antonínem Harazimem, s nimiž založil odbojovou skupinu a společně plánovali provedení různých sabotážních akcí. Bohužel, skupina byla záhy infiltrována agenty Státní bezpečnosti, po jejich odhalení se skupina rozhodla agenty zneškodnit. Jednoho z nich zastřelili, druhý byl postřelen a následně inicioval jejich zatčení. Státní bezpečnost se rozhodla případ využít pro vytvoření rozsáhlé protistátní skupiny, organizované důstojníky propuštěnými z armády a vězněnými ve vojenské trestnici v Opavě. Do čela smyšlené organizace Národní jednota odboje postavila generála Karla Kutlvašra a zkonstruovala i napojení perzekvovaných důstojníků na zahraniční zpravodajské centrály. Případ se dostal před Krajský soud v Ostravě v červnu 1953. Rozsudek zcela odpovídal době, v níž byl vynesen: Hadaš, Harazim a Jakubek byli odsouzeni za velezradu, vraždu a přípravu vraždy k trestu smrti. Dne 30. října 1953 v brzkých ranních hodinách skončil jejich život na popravištích věznice Praha-Pankrác. Třeba poznamenat, že skutečnou příčinou smrti čtyř lidí byla přímá provokace ze strany orgánů Státní bezpečnosti, která se stala roznětkou pro následující násilné činy i zpolitizovaný soudní proces.