5. ŘÍJNA

● 1936:  ⃰  Václav Havel

dramatik, esejista, signatář Charty 77, politický vězeň, později politik a státník

foto se svolením Knihovny Václava Havla

Světově známý dramatik, esejista, disident, politik a český i československý prezident. Těchto několik atributů zdaleka nevystihuje ani šíři, ani hloubku všech veřejných rolí Václava Havla, tváře československého odporu komunistického režimu i sametové revoluce. Vyrůstal ve významné podnikatelsko-intelektuální rodině, a tak mu komunisté zabránili ve studiu humanitních oborů. Začal se tedy věnovat divadlu, od 60. let byl spojen zejména s Divadlem Na Zábradlí. Psal také do časopisu Tvář. Po okupaci Československa v roce 1968 se stal čelným představitelem disentu a propagátorem autentického života v pravdě. Nepřítelem číslo 1 se pro režim stal po zveřejnění Charty 77, jejímž byl spoluautorem. Již po okupaci mu bylo zakázáno publikovat, přesto jeho díla vycházela v samizdatu a exilových nakladatelstvích a dosahovala ohlasu i za hranicemi východního bloku. Kvůli svým statečným občanským postojům byl třikrát vězněn, v komunistických vězeních pro své občanské postoje strávil celkem pět let. V roce 1989 se stal spoluautorem petice Několik vět, kterou podepsaly desetitisíce občanů. V listopadu téhož roku se postavil do čela Občanského fóra, které během sametové revoluce vyjednalo radikální změnu politické situace v Československu. Ještě v prosinci 1989 se stal posledním československým prezidentem a v nejvyšší ústavní funkci působil i po rozpadu státu, a to až do roku 2003. Ve funkci usiloval nejen o západní směřování země, známý byl také důrazem na etické hodnoty. Václav Havel zemřel ve věku 75 let dne 18. prosince 2011. V roce 2025 získal od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy (in memoriam) za statečné občanské postoje v době komunistické totality a aktivní činnost při hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv, a za výrazný přínos k návratu svobody a demokracie.

Související: