5. LISTOPADU

● 1949: † Josef Charvát

úředník, účastník protikomunistického odboje, popraven komunisty

foto: Archiv bezpečnostních složek, sbírka Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6381 MV

Josef Charvát se narodil v Praze, a přestože vyrůstal bez otce, který zemřel pouhý rok po jeho narození, dostalo se mu vzdělání a začal pracovat jako technický úředník v pražském závodě Zbrojovky Brno. Na podzim 1945 dokonce nastoupil na vysokou školu, ale studia musel ukončit, aby uživil svou mladou rodinu. Po únoru 1948 vstoupil do KSČ, nicméně s jejím programem a cíli se neztotožnil, naopak se rozhodl s nastupujícím totalitním režimem bojovat. Společně se svou manželkou pomáhal lidem, kteří byli komunistickou mocí pronásledováni, a jeho protikomunistická odbojová činnost vyvrcholila účastí na pokusu osvobodit politické vězně z litoměřické věznice pod vedením Vratislava Polesného. Státní bezpečnost oba manžele zatkla 17. května 1949 a obvinila je z přípravy ozbrojeného puče, ke kterému mělo dojít v součinnosti s dalšími odbojovými skupinami právě v tento den. Celkem bylo státní prokuraturou žalováno v souvislosti s touto akcí 98 osob, které byly rozděleny do pěti skupin a souzeny postupně dvěma senáty Státního soudu v Praze – civilním a smíšeným. Přelíčení se skupinou, do které byli manželé Charvátovi zařazeni, proběhlo v srpnu 1949 a vyneslo celkem dva tresty smrti – jeden z nich právě pro Josefa Charváta za zločin velezrady, zločinného vyzvědačství a pokusu o vraždu. Manželka Vlasta byla odsouzena k doživotnímu žaláři. Již předtím následkem výslechu vyšetřovateli StB potratila. U všech těchto obžalovaných soud vyslovil také pozbytí čestných práv občanských a konfiskaci celého jmění. Po zamítnutí milosti byl Josef Charvát spolu s dalšími pěti odsouzenými popraven 5. listopadu 1949 v Praze na Pankráci ve věku pouhých 26 let. Manželka Vlasta se z komunistických věznic vrátila až na sklonku roku 1963 na základě amnestie. Synu Petrovi bylo v té době patnáct let. V květnu 2022 byla na dům ve Svatovítské ulici v Praze 6, kde k zatčení StB došlo, umístěna pamětní tabulka Poslední adresy.

Koordinátorkou projektu Poslední adresa v České republice je:

Edita Jiráková, email: edita.jirakova@ustrcr.cz

Související:

● 1949: † Vratislav Janda

voják, účastník domácího protinacistického odboje, popraven komunisty, plukovník i.m.

foto Wikimedia Commons (volné dílo)

Vratislav Janda se narodil 1. srpna 1913 v Úžicích u Kralup nad Vltavou. Od mládí aktivně působil v Sokole i Junáku. Jeho profesní kariéru ovlivnila vojenská služba – základní nastoupil v roce 1936, už po roce nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích a po jejím absolvování, již v hodnosti poručíka, postupně vystřídal posádky Bílina, Libochovice a Budyně nad Ohří, odkud byl 30. září 1939 propuštěn z vojenské služby v souvislosti s rozpuštěním armády. Od počátku okupace byl zapojen v odboji. Působil v odbojové organizaci ÚVOD. Činnost v ní se mu dařilo tajit před gestapem až do 26. října 1942, kdy byl zatčen a vězněn na řadě míst. V lednu 1944 byl v Drážďanech odsouzen Zemským soudem k 10 letům káznice. V dubnu 1945 se mu podařilo z výkonu trestu v německém Schweinfurtu uprchnout a s americkou armádou se dostal do Československa. Za svou statečnost a odvahu byl v roce 1945 vyznamenán Československým válečným křížem 1939, medailemi Za zásluhy a Za chrabrost před nepřítelem. Po skončení války znovu nastoupil do armády. Dne 16. května 1949 byl zatčen a obviněn z velezrady, které se dopustil svou údajnou účastí na přípravách ozbrojeného protikomunistického puče. Podle obžaloby měl být velitelem 70členného ozbrojeného oddílu působícího v rámci rozsáhlého spiknutí. Na základě vykonstruovaných obvinění byl zbaven vojenské hodnosti a odsouzen k trestu smrti. Vratislav Janda byl 5. listopadu 1949 v 6.00 hodin ráno popraven v Pankrácké věznici ve věku pouhých 36 let. Tento svět opustil se slovy: „Bože, poroučím Ti osud svůj“. Jeho ostatky nebyly vydány rodině, ale tajně pohřbeny do hromadného hrobu na motolském hřbitově. V roce 1990 byl Vratislav Janda rozhodnutím Městského soudu v Praze rehabilitován a o rok později in memoriam povýšen na plukovníka. Jeho památku připomíná symbolický hrob na čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově a pamětní deska v sokolovně v Mnichově Hradišti.