23. LEDNA

● 1953:  ⃰  Pavel Wonka

disident, politický vězeň, umučen komunisty

foto Národní archiv

Český obhájce lidských práv a disident, který je považován za posledního politického vězně komunistického režimu v Československu, který zemřel ve vězení se narodil ve Vrchlabí. Do střetu s mocí se kvůli svým svobodomyslným názorům a pevným občanským postojům dostal několikrát. V roce 1986 se spolu s bratrem Jiřím rozhodli jako nezávislí a svobodní občané kandidovat do Federálního shromáždění. Kandidatura neprošla, komunisté do voleb Wonku ani jeho bratra nepustili. Policie je naopak obvinila z pobuřování a soud následně poslal do vězení – Pavla na 21 měsíců, jeho bratra na rok. Pavel Wonka právoplatnost rozsudku nikdy neuznal; odvolával se na ústavu, psal stížnosti, na protest držel opakovaně hladovky. V roce 1988 byl s podlomeným zdravím propuštěn, záhy však za neplnění podmínek tzv. ochranného dohledu byl znovu zatčen a poslán do vazby. Ve vazební věznici v Hradci Králové zemřel 26. dubna 1988 za doposud nevyjasněných okolností. Bylo mu pouhých 35 let. Do vězení byl poslán soudkyní Marcelou Horváthovou, za jeho smrt nese odpovědnost také vězeňský lékař a mnoho dalších osob, které se na represi proti Wonkovi podílely. Nikdo nebyl v této věci nikdy potrestán.

Související:

● 1938:  ⃰  Anatolij Marčenko

disident, spisovatel, lidskoprávní aktivista, politický vězeň

foto archiv

Anatolij Marčenko byl ruský disident v bývalém Sovětském svazu. Narodil se 23. ledna 1938 v Barabinsku v Novosibirské oblasti bývalého Sovětského svazu. Do pracovního tábora se dostal poprvé v roce 1958 po rvačce na dělnické ubytovně v Karagandě. Roku 1960 z tábora utekl, ale byl chycen při pokusu o přechod hranice do Íránu a odsouzen na dalších šest let. Po nevydařeném útěku z tábora v Mordovii ho odsoudili na další tři roky. Po propuštění v roce 1966 napsal o pracovních táborech a věznicích knihu Moji pokazanija, která vyšla v roce 1969 na Západě. Týden po uveřejnění dopisu na podporu Pražského jara byl zatčen, obviněn z „neplnění přihlašovací povinnosti“ a 21. srpna 1968 odsouzen k jednomu roku v pracovním táboře. Dne 26. srpna 1969 byl místo propuštění odsouzen na další dva roky vězení za „hanobení sovětského politického systému“. Anatolij Marčenko žil od roku 1968 téměř nepřetržitě ve vyhnanství, v pracovních táborech či ve věznicích. Zemřel za vlády Michaila Gorbačova dne 8. prosince 1986 ve vězení v Čistopolu po dlouhodobé hladovce. V roce 1988 byl poctěn in memoriam Sacharovovou cenou za svobodu myšlení. V roce 1990 vyšla v knižní edici Revolver Revue jeho autobiografická kniha Žij jako všichni.

Související: