15. LEDNA

● 1989: Palachův týden

začala série protirežimních shromáždění na Václavském náměstí v Praze

Společenskými změnami v roce 1989 se zabývá například historik

Milan Bárta, email: milan.barta@ustrcr.cz

Související:

● 1923:  ⃰  Josef Kalvoda

emigrant, katolík, politolog a profesor

foto archiv Jana Cholínského

Josef Kalvoda se narodil 15. ledna 1923 v Chotěboři. Po 2. světové válce vstoupil do Československé strany lidové. Jako její člen vystupoval jednoznačně protikomunisticky, byl proti plánům na kolektivizaci vesnic a nesouhlasil s prokomunistickou politikou vedení strany. Již v roce 1947 byl vyšetřován Státní bezpečností. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl zatčen znovu a obviněn z protistátní činnosti. Než začal soud, byl propuštěn z vazby, a tak raději zvolil emigraci. V roce 1951 vycestoval do USA. Tady pracoval nejdříve v různých profesích, ale časem vystudoval politologii na prestižních univerzitách a získal také americké občanství. Dále působil jako vysokoškolský pedagog, angažoval se i politicky. V roce 1960 vstoupil do Republikánské strany, aktivně podporoval prezidentské kampaně – například Ronalda Reagana. Ve svém díle se zaměřoval zejména na zahraniční politiku Sovětského svazu. Zastával tezi, že pouze razantní postup, tak jak jej později praktikoval Ronald Reagan, vůči Sovětskému svazu může být efektivní zahraniční politikou Spojených států vůči tomuto státu. Odmítal spolupráci západního světa s komunistickými státy, finanční podporu Titovy Jugoslávie či komunistického Polska. Ve svých dílech se stavěl též kriticky k Eduardu Benešovi. Po roce 1989 spolupracoval s Československou stranou lidovou, později KDU-ČSL. Angažoval se též ve věci obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Svou vlast pravidelně navštěvoval, ale trvalý návrat do Československa už neplánoval. Je znám daleko více v zahraničí než v České republice. Zemřel 8. března 1999 v americkém Hartfordu ve věku 76 let. Josef Kalvoda získal v roce 2024 od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy in memoriam za hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv a výrazný přínos historické vědě při poznávání soudobých dějin.

Související:

● 1916:  ⃰  Josef Kučera

český voják, politický vězeň, popraven komunisty

foto VHÚ

Po absolvování základní vojenské služby získal další vojenské vzdělávání a před okupací dosáhl již hodnosti poručíka. V době Protektorátu pracoval jako dělník ve výtopnách ČSD, po vypuknutí Pražského povstání byl 5. května 1945 opět povolán do Československé armády. Po komunistickém převratu ho v prosinci 1950 coby štábního kapitána vyhodili z armády a ve stejný den Státní bezpečnost zatkla. Ve vykonstruovaném procesu byl v červnu 1952 odsouzen k doživotnímu vězení, což bylo po odvolání prokurátora změněno na trest smrti. Ten byl vykonán 14. listopadu 1952 v pankrácké věznici. Ostatky Josefa Kučery byly zpopelněny, ale urnu nesměla rodina převzít a její další osud je neznámý. Na Čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Kučerův hrob. Vyšší vojenský soud v Příbrami ho po roce 1989 rehabilitoval a prezident Václav Havel jej v roce 1991 povýšil in memoriam do hodnosti plukovníka. Od listopadu 2018 připomíná plukovníka Josefa Kučeru na domě, kde v Plzni žil, také pamětní tabulka Poslední adresy.

Koordinátorkou projektu Poslední adresa v České republice je:

Edita Jiráková, email: edita.jirakova@ustrcr.cz

Související: