3. KVĚTNA

● 1913: ⃰ Oldřich Jambor

voják, účastník čs. zahraničního odboje, letec RAF, plukovník i.m.

foto Internetová encyklopedie dějin Brna

Oldřich Jambor se narodil v Brně-Tuřanech, když o jeho profesní kariéře rozhodl rok 1935, kdy nastoupil základní vojenskou službu. Přihlásil se k letectvu, prodělal výcvik a rozhodl v armádě zůstat. Po okupaci země odešel v červnu 1939 do zahraničí a ve Francii vstoupil do Cizinecké legie, v jejíchž řadách odjel do Alžírska. Po vypuknutí války se vrátil do Francie a byl zařazen k československým jednotkám v Agde. V Toulouse prodělal výcvik bombardovacího pilota. Po porážce Francie se přes Alžírsko a Maroko dostal do Velké Británie. Byl přijat do RAF a po přeškolení na letouny typu Wellington byl přidělen k 311. čs. bombardovací peruti. Operačně začal létat v červenci 1941 jako 1. pilot (kapitán letounu) a do ledna 1942 absolvoval 34 operačních letů. Koncem května 1942 ho přidělili k 75. bombardovací novozélandské peruti, s ní se jako 2. pilot účastnil náletu 1000 bombardérů na Kolín nad Rýnem (operace Millenium). Jeho Wellington Mk.IA se složenou mezinárodní posádkou byl při zpáteční cestě 31. května 1942 napaden německým nočním stíhačem a sestřelen. Letoun se zřítil v Hessen-Alee u Klarenbeeku v Nizozemí, celá posádka až na jednoho zahynula. Oldřich Jambor je pohřben na hřbitově v nizozemském Ugchelenu-Heidehofu. Za svou statečnost byl ještě během života vyznamenám britskými i československými vyznamenáními (3x Čs. válečným křížem 1939, medailí Za chrabrost před nepřítelem), v roce 1991 je povýšen in memoriam do hodnosti plukovníka.

● 1913: ⃰ Josef Zvěřina

římskokatolický kněz, teolog, filozof, publicista, politický vězeň a disident

foto ABS (Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy: arch. č. V-691 MV)

Josef Zvěřina se narodil v Stříteži u Třebíče. Po maturitě na pražském Arcibiskupském gymnáziu studoval filozofii a teologii v Římě a tam byl rovněž v roce 1937 vysvěcen na kněze. Po návratu do vlasti byl kaplanem v různých farnostech, nejdéle u sv. Mikuláše v Praze. V době okupace přednášel teologii na nově zřízeném pražském biskupském učilišti. Pro své postoje byl v roce 1942 na řadu měsíců internován v Zásmukách u Prahy. Po osvobození působil na znovuotevřené Teologické fakultě UK v Praze. V roce 1948 byl na UK promován doktorem teologie. Po únoru 1948 bylo jen otázkou času, kdy bude zatčen. Léta 1950–1952 strávil ještě při výkonu prezenční vojenské služby u jednotek PTP, ale 24. ledna 1952 ho už StB zatkla a byl souzen v rámci procesu se skupinou Bárta Josef a spol. Soud ho odsoudil pro trestné činy velezrady a vyzvědačství k 22 letům těžkého žaláře, konfiskaci veškerého majetku a odnětí občanských práv po dobu 10 let. Prošel mnoha pracovními tábory i těžkými věznicemi, ale ve svých náboženských aktivitách neustával ani za mřížemi. Podmínečně ho propustili až 26. listopadu 1965. Poté zastával několik dělnických profesí, věnoval se psaní a „podzemní“ pastoraci. Na konci 60. let se začal opět aktivně zapojovat do veřejného i náboženského dění, ale brzy zažil vůči sobě další perzekuce. V roce 1974 mu byl odebrán i státní souhlas. Nadále však neúnavně organizoval neoficiální kroužky zájemců o teologii, přednášel, psal, vyučoval. Byl mezi prvními signatáři Charty 77, spoluzaložil samizdatové Teologické texty a byl blízkým spolupracovníkem kardinála Františka Tomáška. V těchto četných aktivitách vytrvával i přes neustávající „pozornost“ ze strany StB až do listopadu 1989. Josef Zvěřina zemřel náhle 18. srpna 1990 při koupání v moři. V prosinci 1990 byl plně rehabilitován, v roce 1991 jej prezident republiky dekoroval in memoriam Řádem T. G. Masaryka.