11. ČERVNA

● 1983: Žabčický masakr

brutální zásah vůči „vlasatcům“ a rockovým fanouškům v komunistickém Československu

Kniha v barvě krve (ÚSTR 2020)

V sobotu 11. června 1983 se v prostředí brněnského parku v Pisárkách odehrál asi největší zásah vůči vlasaté mládeži a rockovým fanouškům v komunistickém Československu. Do lidového podvědomí se zapsal jako Žabčický masakr. V roce 1983 se měl v Žabčicích, vesnici vzdálené asi 30 km od moravské metropole, konat 2. ročník regionálního festivalu amatérské rockové hudby. Ten byl v rámci probíhající kampaně režimu proti nové vlně a punku zrušen, ale na poslední chvíli, takže do Brna už stačilo dojet několik set fanoušků. „Většina z nich neodjela domů, ale odebrala se do parku v Brně-Pisárkách, kde se nacházela vyhlášená zahradní restaurace Na Střelnici, v níž se často scházeli vlasatí ˏhašišáciˊ. V odpoledních hodinách se v jejím bezprostředním okolí nacházelo přes půl tisíce mladých dlouhovlasých lidí, zatímco další stovky se bavily v přilehlém parku. Nejednalo se pouze o účastníky nekonaného koncertu, ale i o diváky motoristického závodu,“ popisuje genezi žabčického masakru publikace Kniha v barvě krve historiků Ladislava Kudrny a Františka Stárka Čuňase z Ústavu pro studium totalitních režimů. Na shluk většího množství lidí, natož jakési závadové mládeže, byly orgány komunistické státní moci obzvlášť háklivé, proto na ně poslaly Pohotovostní motorizovanou jednotku složenou nejen z příslušníků Veřejné a Státní bezpečnosti, členů Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, ale i psů. „Před osmou hodinou večer přišel neskonale brutální a zbytečný zásah, který skončil krátce po 21. hodině. (…) Každý, kdo se ocitl v blízkosti zasahujících příslušníků, byl zbit obuškem, přičemž nechyběly kopance do břicha, zásahy slzným sprejem do obličeje a pokousání služebním psem. Zmlácené mladíky surově odtáhli za vlasy do přistavených služebních vozů,“ popisují historici průběh zásahu ve své knize. Kolem 35 lidí, aniž by vědělo proč, se ocitlo ve vazbě. A následoval vykonstruovaný proces, který svou absurdností a zoufale upocenou snahou prostě nějaké „vlasaté živly“ dostat za mříže, dává připomenout známější proces s hudebníky skupiny Plastic People. „Soud shledal zákrok Veřejné bezpečnosti zcela přiměřeným a oprávněným. Příslušníci řádně vykonali svou povinnost. Prokurátor upozornil, že již samo povalování se takového množství lidí po parku je nutné považovat za ohrožení veřejného pořádku. Použití obušku, slzného plynu a služebních psů bylo prý zcela namístě.“ Čtyři mladíci z parku šli nakonec sedět natvrdo, 18 dalších slyšelo podmínečné odsouzení a z nich vycházející „policejní šikan“ do budoucna. Události, k nimž došlo v Žabčicích, respektive v Pisárkách, se následně odrazily samozřejmě i na zvýšené represi vůči amatérské hudbě v obou moravských krajích.

Související:

● 1963: † Lev Prchala

legionář, armádní generál a exilový politik

foto Wikipedia Commons (volné dílo)

Lev Prchala se narodil 23. března 1892 ve Slezské Ostravě. Během 1. světové války byl v roce 1916 jako nadporučík rakousko-uherské armády zajat na východní frontě. Rok nato vstoupil do Československých legií v Rusku, v jejichž řadách se účastnil bojů proti německým vojskům a později proti Rudé armádě. V meziválečném období patřil k elitě československé armády. Z úspěšného legionářského velitele se vypracoval až do hodnosti armádního generála. V době Mnichovské krize velel 4. armádě, která měla bránit jižní Moravu. Stavěl se důrazně proti kapitulaci, ale u prezidenta Beneše nepochodil. V březnu 1939 velel vojenské obraně Podkarpatské Rusi před maďarskou invazí. V květnu uprchl z okupované vlasti do Polska, kde založil první zahraniční jednotku českého protinacistického vojenského odboje. Po napadení Polska mu podařilo uniknout sovětskému zajetí a dostat se do Paříže, kde se formovalo česko-slovenské politické a vojenské odbojové centrum. Později byl nucen emigrovat do Velké Británie. V exilu patřil mezi výrazné odpůrce politiky Edvarda Beneše, který jej také v říjnu 1940 postavil mimo vojenskou službu a znemožnil mu podílet se na vedení odboje. Do Československa se už nikdy nevrátil. V červenci 1945 byl na návrh československé vlády zbaven hodnosti armádního generála, kterou později úspěšně vysoudil u britského soudu zpět. V exilu se nadále politicky angažoval, mimo jiné spolupracoval i se sudetoněmeckými organizacemi a v roce 1958 obdržel Evropskou cenu Karla IV.  Zemřel 11. června 1963 v rakouském Feldbachu věku 71 let. Lev Prchala získal od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy za rok 2023 in memoriam za statečný boj proti nacistické i komunistické totalitě a odvážné činy při hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv.

Související:

● 1944: † Vojtěch Preissig

český grafik, typograf, malíř, ilustrátor, účastník domácího protinacistického odboje

foto Wikimedia Commons (volné dílo)

Vojtěch Preissig se narodil 31. července 1873 v obci Světec. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a tiskařskému řemeslu se následně vyučil ve francouzské Paříži. V roce 1910 odjel do Spojených států, kde setrval až do roku 1931, kdy se vrátil do vlasti. V tomto období nicméně byl aktivní směrem k Československu, pracoval pro pobočku Československé národní rady dislokovanou v New Yorku (1917), organizoval nábor českých a slovenských dobrovolníků do československé zahraniční armády ve Francii (1918), vytvořil i soubor návrhů na československou státní vlajku (1919). V e třicátých letech působil jako spolupracovník uměleckého oddělení Památníku osvobození a rovněž se věnoval volné tvorbě. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se Vojtěch Preissig aktivně zapojil do ilegální protiněmecké odbojové činnosti – se svou dcerou Irenou Bernáškovou vydával ilegální časopis V boj, který měl blízko k odbojové organizaci Obrana národa, byl autorem několika kreseb na titulní straně. Roku 1940 byl zatčen gestapem a za ilegální činnost vězněn v nacistických koncentračních táborech. Následkem celkového fyzického vyčerpání zemřel v koncentračním táboře Dachau 11. června 1944 ve věku 71 let. Dcera Irena byla popravena 26. srpna 1942 v Plötzensee u Berlína. V roce 2012 získal Vojtěch Preissig od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy in memoriam. Na jeho počest je v rodné obci Světec po něm pojmenováno náměstí.

Související:
  • Udělení Ceny Václava Bendy in memoriam Ústavem pro studium totalitních režimů v roce 2012