20. BŘEZNA

● 1898:  ⃰  Václav Koutník

plukovník, voják, člen protinacistického odboje

foto sbírka Eduarda Stehlíka

Václav Koutník se narodil v Lochenicích u Hradce Králové a to, že se stal vojákem zapříčinila 1. světová válka, pár dní před svými 18. narozeninami byl odveden jako jednoroční dobrovolník a zařazen u pěšího pluku, s nímž bojoval na italské frontě, nejdříve coby velitel oddílu vrhačů min, resp. minometů a světlometů. Po válce v armádě již zůstal a získával nejen vojenské zkušenosti, ale i vědomosti. Po absolvování Válečné školy v Praze nastoupil do skupiny důstojníků Generálního štábu. Po okupaci republiky se zapojil do odboje v řadách Obrany národa a před pronásledováním gestapem uprchl koncem ledna 1940 do zahraničí. V hodnosti majora generálního štábu vstoupil Václav Koutník do čs. armády v Bělehradě, poté se stal přednostou skupiny propagandy a výchovy v Paříži a po příjezdu do Velké Británie vykonával funkci styčného důstojníka MNO u Ministerstva zahraničních věcí. „Zorganizoval doslova z ničeho vojenskou propagační službu, vydával podklady, fotografie a tiskové zprávy pro britský a americký rozhlas i tisk a pro noviny vydávané polskými, francouzskými a balgickými exilovými orgány v Londýně,“ uvádí se v Koutníkově medailonku v publikaci Vlast a čest byly jim dražší nežli život (FortPrint 2000). Přestože trpěl srdeční slabostí, podal si žádost o odeslání na frontu k 1. čs. armádnímu sboru v SSSR, kam z Velké Británie odjel na podzim 1944. Na osvobození Československa se však dlouho nepodílel. Podplukovník Václav Koutník zemřel náhle 29. března 1945 v popradské nemocnici na selhání srdce. Ještě v témže roce byl prezidentem republiky vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 a o rok později byl posmrtně povýšen na plukovníka generálního štábu.