20. BŘEZNA

● 1945:  ⃰  Fedor Gál

slovenský politik, sociolog, prognostik a vydavatel

foto Kancelář Senátu ČR

Fedor Gál se narodil 20. března 1945 v ghettu Terezín, kde byla v té době vězněna jeho matka a starší bratr. Svého otce ale nikdy nepoznal, ten byl vězněn v Sachsenhausenu a byl zavražděn na konci války při pochodu smrti. V čase válečné Slovenské republiky byl rodině arizován majetek a v roce 1948 jim komunisté v rodné Partizánské (dříve Německé) Ľupči znárodnili statek, na kterém hospodařili. Po maturitě na chemické průmyslovce pracoval jako dělník v chemických továrnách a dálkově vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou. Poté se věnoval sociologii a prognostice, pracoval v několika výzkumných ústavech. V listopadu 1989 se stal jednou z tváří sametové revoluce. V Bratislavě spoluzakládal politickou platformu Verejnosť proti násiliu a v čase prvních svobodných voleb v roce 1990 byl jejím předsedou. Krátce byl činný ve slovenské politice. Po rozpadu Československa se přestěhoval do Prahy a přednášel na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V současné době vydává především knihy věnované tématům menšin, jinakosti, prožitku holocaustu a věnuje se rovněž publicistice a filmové dokumentaristice. V roce 2025 získal Fedor Gál od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době komunistické totality a aktivní činnost při hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv, a za výrazný přínos k návratu svobody a demokracie.

Související:

● 1939: Vznik skupiny Obrana národa

vojenská odbojová organizace operující proti nacistickým okupantům

kniha dokumentů vydaná ÚSTR v roce 2018

Vojenská odbojová organizace Obrana národa začala vznikat hned po okupaci českých zemí kolem 20. března 1939. Její budování probíhalo velmi rychle a v předvečer vypuknutí druhé světové války již disponovala ucelenou velitelskou strukturou a základním plánem pro zahájení ozbrojeného povstání. Zároveň se věnovala zpravodajské činnosti, organizovala odchody dobrovolníků do zahraničních jednotek a podílela se na vydávání ilegálního tisku. Gestapo ji sice několikrát citelně zasáhlo, ale její definitivní konec se přiblížil  teprve na podzim 1941. Činnost Obrany národa se fakticky uzavřela zatčením generála Bedřicha Homoly 31. prosince 1941 a symbolickou tečku v její historii přinesl 21. březen 1942, kdy štábní kapitán Václav Morávek padl na Prašném mostě v Praze v boji s přesilou gestapa.

Tématu protinacistického odboje v Protektorátu Čechy a Morava se věnuje historik:

Stanislav Kokoška, e-mail: stanislav.kokoska@ustrcr.cz

Související:

● 1898:  ⃰  Václav Koutník

plukovník, voják, člen protinacistického odboje

Repro z knihy Vlast a čest byly jim dražší než život (Eduard Stehlík a Ivan Lach)

Václav Koutník se narodil v Lochenicích u Hradce Králové a to, že se stal vojákem zapříčinila 1. světová válka, pár dní před svými 18. narozeninami byl odveden jako jednoroční dobrovolník a zařazen u pěšího pluku, s nímž bojoval na italské frontě, nejdříve coby velitel oddílu vrhačů min, resp. minometů a světlometů. Po válce v armádě již zůstal a získával nejen vojenské zkušenosti, ale i vědomosti. Po absolvování Válečné školy v Praze nastoupil do skupiny důstojníků Generálního štábu. Po okupaci republiky se zapojil do odboje v řadách Obrany národa a před pronásledováním gestapem uprchl koncem ledna 1940 do zahraničí. V hodnosti majora generálního štábu vstoupil Václav Koutník do čs. armády v Bělehradě, poté se stal přednostou skupiny propagandy a výchovy v Paříži a po příjezdu do Velké Británie vykonával funkci styčného důstojníka MNO u Ministerstva zahraničních věcí. „Zorganizoval doslova z ničeho vojenskou propagační službu, vydával podklady, fotografie a tiskové zprávy pro britský a americký rozhlas i tisk a pro noviny vydávané polskými, francouzskými a balgickými exilovými orgány v Londýně,“ uvádí se v Koutníkově medailonku v publikaci Vlast a čest byly jim dražší nežli život (FortPrint 2000). Přestože trpěl srdeční slabostí, podal si žádost o odeslání na frontu k 1. čs. armádnímu sboru v SSSR, kam z Velké Británie odjel na podzim 1944. Na osvobození Československa se však dlouho nepodílel. Podplukovník Václav Koutník zemřel náhle 29. března 1945 v popradské nemocnici na selhání srdce. Ještě v témže roce byl prezidentem republiky vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 a o rok později byl posmrtně povýšen na plukovníka generálního štábu.