Přestože se narodil do ryze sportovní rodiny, sudičky mu předurčily jinou životní cestu. Od osmi let se pravidelně objevoval v dětských rolích v televizních inscenacích, seriálech i filmech. Už během studia na DAMU účinkoval v mnoha profesionálních divadelních představeních a filmech. V roce 1989 se intenzivně účastnil společenského dění, chodil na demonstrace během Palachova týdne, rozšiřoval manifest Několik vět a v listopadových dnech se zapojil do herecké stávky. Účastnil se také výjezdů mimo hlavní město ve snaze šířit na venkov informace o událostech na Národní třídě. Jedna z těchto cest bohužel skončila dopravní nehodou. Po dlouhém léčení a rehabilitaci se ale vrátil ke své profesi herce, kterou dál dělá nadmíru dobře. Již dvacet let účinkuje například ve hře Růže pro Algernon, která má za sebou na 900 repríz, za roli v Shakespearově hře Richard III. získal Cenu Alfréda Radoka. V současnosti je členem Divadelního spolku Kašpar, angažuje se v otázkách lidských práv, moderuje charitativní akce a je tváří řady dobročinných iniciativ a akcí. A je také autorem krásné věty: „Je lepší být na vozíku než s komunisty.“

Ústav pro studium totalitních režimů letos uděloval své Ceny Václava Bendy bojovníkům proti totalitním režimům již pošestnácté. Za rok 2024 tuto prestižní cenu získalo 16 československých osobností – například Petr Pithart, Eda Kriseová, Václav Havel, Martin Palouš, Petr Placák nebo Alena Šimánková. Poprvé v historii získali letos laureáti také nejen pamětní medaili, ale i trofej z křišťálového skla ve tvaru srdce, kterou speciálně pro tuto příležitost vytvořil renomovaný český sklář Jiří Pačinek.

AUTOR: MARTIN VACEK
FOTO: ÚSTR / JÚLIA HOLAŇOVÁ