Ivan Martin Jirous byl rehabilitován za věznění v roce 1976

(16. 5. 2026) – Okresní soud Praha-západ v pátek 15. května 2026 rozhodnutím soudkyně Mgr. Jany Vrzalové pravomocně rozhodl o soudní rehabilitaci disidenta Ivana Martina Jirouse. Uměleckého vedoucího skupiny The Plastic People of the Universe poslal komunistický režim v roce 1976 na rok a půl do vězení za organizování undergroundových koncertů. Tehdejší rozsudky za údajné „výtržnictví“ sice již dříve zrušil Nejvyšší soud, formální tečku za případem však udělalo až včerejší rozhodnutí.

Aktuální rehabilitace se týkala Jirousova druhého odsouzení, které bylo součástí širšího tažení režimu proti nezávislé kultuře. Právní zástupce Lubomír Müller k tomu uvedl: „V červenci 1976 vznesl prokurátor JUDr. Jan Kovařík u Okresního soudu Praha-západ obžalobu proti 14 obviněným, ale nakonec byli odsouzeni čtyři. Jejich rozsudek byl v roce 2002 sice zrušen, avšak účast na soudní rehabilitaci vyslovena nebyla. Zbývajících deset obviněných bylo propuštěno z vazby, aniž došlo k jejich odsouzení; dva z nich – Karel Soukup a Josef Janíček – už byli rehabilitováni.“

„Zjistila jsem, že i po letech je to pro mě – minimálně symbolicky – velmi podstatné.“

O očištění Jirousova jména požádala jeho dcera Marta Veselá Jirousová. „Pro naši rodinu je to důležitý krok k určité očistě. Zjistila jsem, že i po letech je to pro mě – minimálně symbolicky – velmi podstatné,“ uvedla po jednání médiím. Ivan Martin Jirous byl podobně rehabilitován i v dalších případech – naposledy například 27. dubna 2026 Obvodním soudem pro Prahu 2 „ve vztahu k zbavení jeho osobní svobody od 29. 7. 1973 do 29. 5. 1974“ . Soudkyně JUDr. Daniela Reifová v rehabilitačním usnesení uvedla, že Jirous a spoluobžalovaní Eugen Brikcius (1942), Jiří Daníček (1948) a Jaroslav Kořán (1940-2017), odsouzení v tzv. hospodském procese „… ve skutečnosti neprojevili úmysl hanobit ruský národ jako takový, ale v jejich počínání se tímto způsobem projevil nesouhlas s okupací Československa, resp. Prahy sovětskými vojsky v srpnu 1968 a poněkud svérázným způsobem dávali najevo svoje přání, aby tato sovětská vojska opustila území Prahy, potažmo celé republiky“.

Jirous byl vystudovaný historik umění a uznávaný kritik, do historie se však zapsal především jako klíčová postava českého undergroundu a signatář Charty 77. Za své nekompromisní postoje a odpor k totalitě strávil v komunistických věznicích celkem téměř osm a půl roku, což samozřejmě ovlivnilo i dceru Martu. Ta připomněla osobní dopady této perzekuce, kdy byla jako dítě zvyklá na otcovu nepřítomnost a po každém propuštění si k němu musela složitě hledat vztah. Jak dál uvedla, prostřednictvím advokáta Lubomíra Müllera usiluje o nápravu i v dalších zbývajících případech svého otce.