Výstava „Nebe bylo plné hvězd“ připomene 70. výročí nechvalně proslulé akce „K“

  • Termín: 09. 08. 2020
  • Místo konání: Želiv

V noci ze 13. na 14. dubna 1950 probudily spící řeholníky v 75 českých a moravských klášterech rány do dveří a hlasité povely. Ozbrojené oddíly Sboru národní bezpečnosti plnily úkol komunistické strany: Vyklidit kláštery! Řeholníky soustředili do jedné místnosti, podrobili osobní prohlídce a pak je pod hlavněmi samopalů vyvedli na temné nádvoří. Co bude dál? Jeden z řeholníků vzpomíná, že pozvedl oči k nebi: nebe bylo plné hvězd.
Výstavou Nebe bylo plné hvězd připomínáme 70. výročí nechvalně proslulé akce „K“ – komunistického pokusu zastavit život řeholních společenství na našem území. Ve dvaceti výstavních panelech se odráží příběh klášterů, ve kterých byli řeholníci internováni, i jejich další osudy.

Výstavu jsme původně chtěli uvést přesně 70 let po zásahu komunistické moci proti klášterům. Kvůli opatřením souvisejícím s epidemií koronaviru však vernisáž odkládáme na neděli 9. srpna 2020.

Výročí akce „K“ zde však můžeme připomenout alespoň ukázkou jednoho z dvaceti výstavních panelů. Jsou na něm použity unikátní fotografie, které tajně pořídil P. František Inocenc Kubíček OFM. Zachytil na nich běžný den v Internačním klášteře Želiv v roce 1951. Po jeho zatčení fotografie obohatily fotoalba Státní bezpečnosti.

Klášter Želiv – foto: Jiří Jiroušek

„Tak faráři, Boha není a tu všeci pochcípáte!“ Těmito slovy uvítal vedoucí Internačního kláštera Želiv Alois Pokorný 76 „reakčních“ řeholníků, které při akci „K“ svezli do kláštera Želiv, s cílem rozbít soudržnost komunit. Během let sem StB umisťovala další „reakční“ řeholníky a diecézní kněze. Internační klášter Želiv podléhal až do uzavření v roce 1956 zostřenému vězeňskému režimu, na který dohlíželo 45 ozbrojených příslušníků SNB. Sebemenší prohřešek řeholníků byl trestán snížením přídělu jídla, omezením spánku nebo samotkou.

Není-li uvedeno jinak, pocházejí fotografie z Archivu bezpečnostních složek.

Zpočátku se řeholníci nesměli účastnit mší, sloužili je tedy tajně na pokojích. Později jim byla dovolena společná bohoslužba a ke konci fungování internačního kláštera i soukromá mše v kapli želivského kostela.

V šuplíku nočního stolku se nacházel „oltář“, který se mohl kdykoliv zasunout, pokud hrozilo nebezpečí příchodu členů SNB.

Monstranci z plechovek od okurek a dna zavařovačky tajně vyrobili internovaní řeholníci. „Okurkovou monstranci“ náhodně objevili dělníci v 90. letech při revitalizaci kláštera Želiv. Zdroj: Archiv Královské kanonie premonstrátů v Želivě

I v těchto nepříznivých podmínkách se snažili řeholníci věnovat odloučeným studentům bohosloví. Ručně psané přednášky jim posílali prostřednictvím několika statečných lidí. Patřil mezi ně i P. Václav Filipec SDB, který se stal po propuštění z internace spojkou mezi představenými v Internačním klášteře Želiv a skupinami salesiánů pracujících na přehradě Klíčava nebo u Pomocných technických praporů. Řeholníci dopis vyhodili na určeném místě z okna, P. Filipec SDB projel kolem na motorce, dopis sebral a předal ho dál. Rovněž vydával a kolportoval časopis „Cor Unum“ se směrnicemi a dopisy od představených. Zatčen byl v roce 1957 a odsouzen na 9 let. Zdroj: Archiv Královské kanonie premonstrátů v Želivě

Řeholníci byli zaměstnáni v prostorách kláštera, na státním statku, při polních pracích, v lese, v živočišné výrobě, na stavbách, v kamenolomu, při vykládce vagónů atd. Teprve v roce 1954 začali dostávat za práci v těžkém průmyslu finanční odměnu, aspoň minimální. Do té doby je režim v lomech, na stavbách a v těžkém průmyslu využíval jako otroky.

V klášteře Želiv se nachází pietní místo, které je upraveno jako symbolická pocta internovaným kněžím a řeholníkům z let 1950–1956. Celkem Internačním klášterem Želiv prošlo 459 duchovních. Foto Přemysl Fialka