Milena (Miluška) Havlůjová, rozená Pomplová, se narodila 13. května 1929 v Dušníkách u Prahy. Vyrůstala ve Voltuši u Rožmitálu, kde si její otec a děda pronajali a posléze koupili pilu a vybudovali rodinný dům. Po nacistické okupaci se rodiče zapojili do ilegální práce. Jaroslav Pompl spolupracoval s Arnoštem Schwarzenbergem z Tochovic, který v místě vlastnil panství. Budovali v lesích bunkry a schovávali uprchlíky. „Třemšínská“ skupina byla prozrazena v roce 1944. Pompl se naštěstí včas dozvěděl, že je na seznamu Gestapa a ukryl se u přátel. Byla na něj vypsána odměna 10 000 marek, ale úspěšně se skrýval až do konce války. Maminka byla zatčena a až do konce války vězněna v Malé pevnosti v Terezíně. Miluška Havlůjová v roce 1948 odmaturovala. Po únorovém převratu však kvůli buržoaznímu původu nesměla na vysokou školu. Pila Pomplových ve Voltuši byla záhy vyvlastněna. 21. prosince 1948 byl Jaroslav Pompl zatčen, absurdně obžalován a 23. prosince odsouzen lidovým soudem v Písku na rok nucených prací. Havlůjová si našla práci v Praze v podniku Textilní tvorba jako manekýna. V roce 1950 se vdala, o rok později se jí narodil syn Tomáš. Mezitím StB sledovala jistého Ladislava Bezpalce, který se stýkal s Miluščiným otcem. Bezpalec byl v květnu 1952 uvězněn a rodina se skrz jeho případ znovu dostala do centra zájmu StB. Dne 21. ledna 1953 byl Jaroslav Pompl podruhé zatčen. Brzy přišla řada i na dceru – v zimě roku 1953 ji příslušníci StB i se synem sebrali na ulici a odvezli na vyšetřovnu do Bartolomějské ulice. Pro malého Tomáše byl výslech na StB, který strávil sám v jakémsi kumbále, tak děsivým zážitkem, že mu způsobil dlouholeté trauma. StB už Havlůjovou nespustila z očí. Definitivní zatčení přišlo 26. května 1953. Ve vazbě pobyla pět měsíců a 27. listopadu roku 1953 byla v Praze odsouzena za „pokus o přečin pobuřování proti republice“ a „pokus zločinu vyzvědačství“ na pět let těžkého žaláře, k peněžitému trestu ve výši pět tisíc korun, dále ke konfiskaci veškerého majetku, náhradu nákladů trestního řízení a ke ztrátě čestných občanských práv na pět let. Otec Jaroslav byl odsouzen 15. prosince 1953 Krajským soudem v Plzni na deset let těžkého žaláře. V dubnu 1954 se Miluška Havlůjová dostala do věznice ve Svatém Janu pod Skalou, která sloužila převážně jako nemocnice pro vězeňkyně s vážnými chorobami. Nakazila se tam tuberkulózou a dlouhé roky se pak musela léčit. Propustili ji předčasně 1. března 1955 na prezidentskou amnestii. Její vztah se synem byl po propuštění složitý a léta trvalo, než se vše dalo opět do pořádku. Jaroslav Pompl vyšel z kriminálů teprve v roce 1960 a zemřel ve Voltuši o pět let později. Miluščin bratr Karel byl po otcově druhém zatčení povolán k PTP. Havlůjová se po propuštění živila jako úřednice a účetní. V době pádu komunismu se angažovala v Občanském fóru, v roce 1992 se stala starostkou Rudné u Prahy, funkci zastávala do roku 1998. Zemřela v červnu 2022.