MUDr. Hugo Josef Engelhart se narodil 13. března 1926 v Olomouci. Rodiče byli zubaři, otec Němec z Děčína, maminka Češka, Hugo měl ještě o rok mladšího bratra. Od roku 1937 studoval na českém gymnáziu v Roudnici nad Labem, později na německém gymnáziu v Děčíně. Za války se na Děčínsku společně s bratrem zapojil do činnosti protinacistické odbojové skupiny (zformované okolo Československé plavby labské), kterou vedl Eduard Turek. V roce 1944 musel Engelhart narukovat do Wehrmachtu. Nejprve bojoval v Ardenách, poté byl převelen do Maďarska, kde byl v březnu 1945 raněn do nohy a transportován do nemocnice ve Vídni. Na frontu už se nevrátil. Po válce Engelhart vstoupil do České strany národně socialistické, v roce 1946 dodatečně odmaturoval. Nastoupil studia na Lékařskou fakultu UK v Praze a stal se členem klubu akademiků ČSNS. Jako student se zúčastnil obou pochodů na Hrad v únoru roku 1948. Studia ukončil v roce 1951 a jako lékař se vrátil na Děčínsko. Krátce působil na oddělení TBC, poté přešel na gynekologii, od roku 1954 pracoval na interně. V roce 1952 se zapojil do protikomunistické skupiny ing. Laibla. Ta ale byla prozrazena a 22. dubna 1955 byl Engelhart zatčen. Jeho činnost v podstatě spočívala v poslechu zahraničního rozhlasu a monitorování názorů mezi lidmi. Přesto byl Engelhart po čtyřech měsících tvrdého vyšetřování v Litoměřicích ve vykonstruovaném procesu odsouzen k šestnácti letům vězení a ztrátě občanských práv na deset let. Přes rok si odseděl v Bartolomějské ve věznici č. IV., kde působil jako lékař. Poté byl přemístěn do Rtyně do dolu na černé uhlí. Opět tam pracoval jako vězeňský lékař. Jako věřící katolík pomáhal ve Rtyni organizovat tajné mše. StB se ho několikrát pokusila získat ke spolupráci, což odmítl. Asi po dvou letech byl přeložen na Pankrác na porodnické oddělení. Závěr trestu si odseděl znovu v Bartolomějské. Na svobodu se Engelhart dostal předčasně po pěti letech na amnestii v květnu roku 1960. Živil se jako praktický lékař na Děčínsku v obvodě Verneřice, kde zůstal celkem tři desetiletí. V roce 1968 v Děčíně spoluzaložil pobočku K 231 a stal se jejím tajemníkem. Po sametové revoluci a pádu komunismu se zapojil do činnosti Konfederace politických vězňů, dva roky působil i v komunální politice jako člen městské rady v Děčíně. V roce 1990 byl rehabilitován. Je dlouholetým předsedou pobočky KPV v Děčíně. V roce 2012 mu byl udělen titul Rytíř českého lékařského svazu.