Květa Šestáková, roz. Havelková se narodila 27. října 1921 v Ronově nad Doubravou ve mlýně, který patřil rodičům její maminky. V roce 1922 se rodiče přestěhovali z kraje pod Železnými horami do Mikova u Vavřinče v okrese Mělník, kde začali hospodařit. Její otec využil možnosti získat velký pozemek, celkově šlo o 80 hektarů lesa a 40 hektarů polí. V Mikově se Květě Šestákové narodil v roce 1923 bratr Václav a v roce 1927 sestra Jana. Se sourozenci prožila v Mikově překrásné dětství. K němu patřily i prázdninové pobyty v tři sta let starém dědečkově mlýně v Ronově. V tomto mlýně se mlelo pro lidi z patnácti okolních vesnic. Mlýn byl po roce 1948 sice zabaven, ale rodina tam mohla nadále žít. V současnosti je využíván jako vodní elektrárna. Tatínek Květy Šestákové byl evangelík a ve sváteční dny jezdila rodina kočárem do českobratrského evangelického kostela do Mělníka. Květa Šestáková si je vědoma svého evangelického původu a hlásí se k němu, není však horlivou návštěvnicí nedělních shromáždění. Do školy chodila do Malého Újezda a od 5. třídy do Mělníka. Náboženství zde vyučoval pan farář Kantorek, který ji v roce 1936 konfirmoval a na něhož ráda vzpomíná. Po absolvování školy v Mělníku nastoupila do rodinné školy v Trutnově (1938–39) i kvůli zdokonalení v němčině. Následovala dívčí zahradnická škola v Praze-Krči a v roce 1942 nastoupila do Táborské mlékárny. Po dvou letech se vrátila z Tábora domů a pomáhala rodičům v hospodářství. V únoru 1948 se vdala za Václava Šestáka, sedláka v Zahájí u Mělnického Vtelna. Statek v Zahájí koupil Václavův otec Stanislav, sedlák z Mělnického Vtelna. Rodný statek odkázal staršímu synovi Jaroslavovi. V den svatby hustě sněžilo a jak Květa Šestáková vzpomíná, bylo to v den, kdy Klement Gottwald na Staroměstském náměstí oznámil přijetí demise nekomunistických ministrů prezidentem Benešem a vítězství pracujícího lidu. Manželům Šestákovým se narodily dvě dcery – v roce 1948 Eva a v roce 1950 Zora. Pamětnice i přes všeobecně nepříznivou politickou situaci na období tří let po svatbě, kdy mohla se svým manželem pracovat a žít na statku, vzpomíná jako na jedno z nejlepších období svého života. Na obzoru se však začala stahovat mračna. V roce 1951 dostali manželé Šestákovi od Místního národního výboru Zahájí příkaz k vystěhování. Václav Šesták požádal o prodloužení lhůty, a tak jim bylo umožněno vystěhovat se do 48 hodin. Někteří občané Zahájí pomáhali se stěhováním do určeného prostoru ve mlýně Skuhrov. V podstatě většina obyvatel, až na buňku čtyř místních soudruhů, s nimi solidarizovala a tím narušila běžně šířenou ideologii o vykořisťování a neutěšených vztazích na venkově. Místní funkcionáři nebyli schopni nic vybudovat. Zabraný statek Šestákových využili jako sídlo MNV a JZD. Rodina byla vystěhována do mlýna ve Skuhrově u Mělníka. V té době byl manžel Květy Šestákové nasazen v dolech v Kladně jako mnoho jiných sedláků. Nebyla to snadná práce, protože na rozdíl od pohybu v otevřeném prostoru na poli se naráz pohybovali v úzkém prostoru důlních chodeb a štol. Po roce se rodina přestěhovala do „Valinovy vily“ v Kokořínském dole, později v roce 1970 si koupila nedaleký mlýn Kroužek, kde dnes žije dcera Eva Šestáková. Po návratu z dolů pracoval Václav Šesták v Loděnicích v Mělníku-Mlazicích a snažil se absolvovat kurz slaboproudu – do měníren pro dráhy. Strana rozhodla, že není dostatečně spolehlivý a tak nakonec odešel pracovat do údržbářské skupiny pro Státní lesy – opravy hájoven a jiných zařízení. Poté, co dcery začaly chodit do školy, nastoupila Květa Šestáková do zaměstnání ve školícím a rekreačním středisku energetických závodů v Harasově jako kuchařka. Pracovala zde až do odchodu do důchodu v roce 1978. V roce 1967 sem byl její manžel přijat jako vedoucí střediska. Zde pracoval až do své nemoci, jíž 5. ledna 1975 podlehl. Po roce 1989 dostala rodina zpět v restituci majetek a Květa Šestáková se mohla vrátit zpět do Zahájí, kde bydlela až do roku 2001. Poté se přestěhovala do statku v Mikově, kde prožila své dětství. Na statku v Zahájí nyní úspěšně hospodaří dcera Zora Rimkevičová–Šestáková se svým manželem Stanislavem, majícím rodové kořeny v Litvě. Vedle rostlinné výroby se věnují i chovu jezdeckých koní a mají pronajato 40 ha polností v Mikově. Jaroslav Šesták se narodil 22. ledna 1946 v Mladé Boleslavi. Do roku 1948 žil se svými rodiči na statku č.p. 23 v Mělnickém Vtelně. Jeho otec Jaroslav po válce prožíval krušné časy způsobené změněnými politickými poměry. Byl obviněn z kolaborace s nacisty, ale byl nakonec osvobozen. Místní pamětníci naprosto přesvědčivě dokládají, že se v době války choval vlastenecky. Např. varoval partyzány v nedalekém Řepíně, že na ně Němci chystají zásah. Bohužel po únoru 1948 bylo proti němu obvinění účelově zopakováno a hrozil mu vysoký trest. Proto se rozhodl k útěku za hranice. Po útěku otce do USA v roce 1948 se o Jaroslava starali strýc s tetou v Zamachách, zatímco matka byla ve vězení. Matka Jaroslava Šestáka žila až do poloviny 60. let 20. století v Mělnickém Vtelně a starala se o svého mladšího syna Jiřího, narozeného v roce 1948. Po absolvování základní školy pracoval Jaroslav Šesták jako zahradnický dělník v Hrobu u Duchcova. Zde absolvoval zahradnické učiliště a v letech 1962–1966 zahradnickou školu v Děčíně-Libverdě a posléze v letech 1966–1972 Vysokou školu zemědělskou v Praze. Studium přerušil v době svého pobytu v USA, kam v roce 1968 odejel se svojí matkou, aby se po 20 letech shledal znovu s otcem. Po dokončení vysoké školy postupně pracoval v podnicích Sady, lesy, zahradnictví Praha a Sempra Praha. V letech 1984–1995 učil na Střední zahradnické škole na Mělníku. V letech 1995–2004 pracoval na ministerstvu zemědělství a nakonec také jako vrchní ředitel zemědělských agentur. Období po sametové revoluci považuje za životní satisfakci. Velice těžko totiž v průběhu života získával vzdělání. Kádrový posudek z Mělnického Vtelna jej měl odsoudit k celoživotní manuální práci, ačkoliv studoval s vyznamenáním. Dokonce přišel kádrový posudek až do základní školy v Praze, kam ho preventivně teta se strýcem ze Zamach poslali. Nakonec se však Jaroslav Šesták dostal i na Vysokou školu zemědělskou díky protekčnímu zásahu vojáka Svobodovy armády od Dukly pana Čeřenského, s jehož synem navštěvoval střední školu v Děčíně. Jaroslav Šesták odmítal opakovaně nabídku vstupu do KSČ, přestože by mu to zajistilo významnější pozici v práci. Po restitucích začal úspěšně hospodařit na vrácených polnostech v Mělnickém Vtelně. Po roce 1992 se vrátili z USA jeho rodiče. Jeho otec, přestože mu bylo již přes 80 let, se plný chuti pustil do hospodaření, bohužel už vzhledem ke změněným podmínkám neúspěšně. Oba rodiče dožili v domě Jaroslava Šestáka v Horním Cetně u Mladé Boleslavi. Zde se stará i o svého bratra Jiřího, který následkem nepříznivých životních podmínek v Mělnickém Vtelně a další nepřízni osudu psychicky onemocněl. Jaroslav Šesták je již v důchodu a věnuje se jako drobný živnostník zahradničení.