Biografický medailon – Jan Böhm (1886-1943)

Jan Böhm, popraven dne 20. května 1943 ve věznici Plötzensee

Narozen 18. února 1886 v Chebu. Po vychození obecní školy se vyučil pekařem, ale toto povolání nikdy nevykonával. V letech 1905 až 1910 byl tesařským pomocníkem a až do vypuknutí 1. světové války provozoval tesařskou živnost. Za války krátce bojoval na srbské frontě, většinu času ale působil v týlu. Po válce pokračoval v tesařině u různých stavebních firem v Chebu, a to až do října roku 1938. Krátce před obsazením Sudet uprchl do Prahy. Dne 6. října se však vrátil a byl ještě ten samý den zatčen. Böhm byl od roku 1918 státním občanem ČSR, po začlenění Sudet do Německa získal říšskoněmecké občanství. Byl ženatý a měl dvě děti – syn byl nasazen v Africe a poté na Sicílii. Od roku 1919 až do října 1938 byl členem DSAP (Deutsche Sozialdemokratische Arbeiterpartei in der Tschechoslowakei). V roce 1921 byl zvolen do obecního zastupitelstva v Hájích u Chebu (Gehaag bei Eger) a v této funkci působil až do odtržení Sudet. Od roku 1936 až do října 1938 byl také členem sociálně demokratické branné organizace „Rote Wehr“ v Chebu. V letech 1926 až 1938 byl organizován v odborovém svazu německých stavebních dělníků, v němž vykonával tři roky funkci pokladního revizora. Jan Böhm žil ve Slapanech (Schloppenhof), což byla osada obce Háje, která ležela v blízkosti hranic s Německem. Lesy po obou stranách hranice dobře znal, protože tam chodil na houby a borůvky. Na podzim roku 1934 byl dotázán českými četníky, zda něco neví o německých pohraničních opevněních. Böhm následně podával štábnímu strážmistrovi Křesťanovi detailní zprávy o opevňovacích pracích na německé straně. Při svých pozorováních, maskovaných jako sběr hub, byl 15. září 1935 zadržen německými četníky a vězněn až do 25. října 1935. Jelikož mu ale nemohlo být nic dokázáno, byl propuštěn a vyhoštěn z Německa. Böhm ovšem i přes hrozící riziko opětného zatčení ve své činnosti pokračoval dál. Během československé mobilizace v květnu 1938 bylo ve Slapanech kvůli zabezpečení hranice zřízeno vojenské stanoviště. Böhm se přihlásil u jeho velitele strážmistra Vozky a nabídl mu své služby. Tento nabídku přijal a Böhm mu poskytl informace o stavební činnosti německé armády v tomto úseku od roku 1935 a jejím nynějším rozmístění. Několikrát se účastnil i pochůzek po hranicích a ukazoval strážmistrovi Schückerovi nově vybudovaná německá stanoviště. Takto Böhm spolupracoval až do srpna 1938. Během pozdějšího německého vyšetřování, které vycházelo ze spisů československé vojenské zpravodajské služby zabavených po 15. březnu 1939, se ukázalo, že údaje, které Böhm českým orgánům předkládal, byly až na některé přesuny vojsk po květnu 1938 zcela přesné. Po svém zatčení 6. října 1938 byl Böhm vzat do ochranné vazby. A dne byl 11. listopadu deportován do koncentračního tábora Dachau, kde byl vězněn až do 19. listopadu 1941. Poté byl převezen do věznice v Chebu, kde na něj byl následujícího dne vydán zatykač a uvalena soudní vazba. Ve zprávě o jeho pobytu zde uvedl ředitel věznice, že Böhm je uzavřený a zároveň vychytralý, velmi egoistický a pro ostatní vězně nesnesitelný. Na závěr poznamenal, že si jen těžko bude zvykat na současné politické poměry a navždy zůstane samotářem. Z Chebu Böhm putoval do vyšetřovací věznice v Berlíně Alt-Moabit, kam nastoupil 5. března 1943 a zůstal až do vynesení rozsudku. V jeho charakteristice se uvádí, že dobře plní své pracovní povinnosti, ale s nikým moc nemluví, a to ani o důvodech svého zatčení. Rozsudek prý přijal v klidu a bez známek lítosti. Následně byl 22. března převezen do berlínské věznice Plötzensee. Rozsudek byl nad Böhmem vynesen 19. března 1943 před Lidovým soudním dvorem v Berlíně, kde proti němu svědčili i strážmistři Křesťan, Vozka a Schücker. Jan Böhm byl odsouzen k trestu smrti. Ve zdůvodnění se píše, že obžalovaný je německé národnosti (Volksdeutscher) a že jeho jednání bylo motivováno nepřátelským postojem k nacionálně socialistickému Německu. Pro Čechy proto pracoval dobrovolně a zadarmo, pouze z vlasteneckých pohnutek a po dlouhou dobu. Z těchto důvodů zaslouží nejvyšší trest. Böhmův advokát přesto podal žádost o milost s poukazem na jeho bojujícího syna, který byl v době procesu raněn na Sicílii. Žádost však byla zamítnuta. Dne 20. května 1943 v 19.00 hodin byl Jan Böhm ve věznici Plötzensee popraven gilotinou. Rozsudek vykonal popravčí Röttger. Böhmovo tělo bylo poté předáno Ústavu anatomie a biologie Univerzity v Berlíně.

Prameny:

  • Archiv bezpečnostních složek
    • f. 141 – Německé soudy v říši, sign. 141-2-3