ÚSTR upozorňuje na složitou humanitární situaci v Oleškách

(30. 9. 2026) – Ústav pro studium totalitních režimů se připojuje k výzvě Národního muzea Holodomoru-genocidy, které upozorňuje na mimořádně závažnou humanitární situaci v ukrajinských Oleškách a okolních obcích v Chersonské oblasti, okupovaných Ruskou federací.

Podle ukrajinských úřadů se počet obyvatel olešské obce od začátku plnohodnotné ruské invaze výrazně snížil. V samotných Oleškách, kde před válkou žilo přibližně 24 tisíc lidí, má podle ukrajinských údajů nyní zůstávat okolo dvou tisíc obyvatel. Kritická infrastruktura města je zničena a obyvatelé čelí nedostatku potravin, vody, léků a dalších základních potřeb. Závažnost situace potvrzuje také Monitorovací mise OSN pro lidská práva na Ukrajině. Podle jejího červnového hodnocení bylo v roce 2026 v Oleškách a Holé Pristani do té doby zaznamenáno nejméně 29 zabitých a 54 zraněných civilistů, převážně v důsledku útoků dronů. OSN zároveň upozornila na velmi obtížné podmínky, v nichž civilisté v okupovaných částech Chersonské oblasti žijí, včetně nedostatku potravin a zdravotní péče a omezených možností bezpečné evakuace.

„Historie nás učí, kam může vést kontrola nad životními potřebami.“

Situace je spojována také s dlouhodobým nedostatkem potravin. Podle ukrajinských představitelů se zásobování oblasti výrazně zhoršilo od podzimu 2025. Nezávislé reportáže rovněž popisují nedostatek potravin, vody, elektřiny a léků a obtížnou možnost obyvatel město opustit. Na situaci upozornilo Národní muzeum Holodomoru-genocidy, jehož odborné zaměření dává současné krizi také historický kontext. Výzkum Holodomoru ukazuje, jak se kontrola nad přístupem k potravinám může stát jedním z nástrojů politické represe a podrobení civilního obyvatelstva.

Právě tato historická zkušenost podle Ústavu pro studium totalitních režimů připomíná význam dokumentování současného dění. Je důležité zachycovat nejen samotné násilí, ale také podmínky, v nichž civilní obyvatelstvo žije, a mechanismy, které jeho možnosti přežití a odchodu omezují. Ladislav Kudrna, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, upozorňuje, že historická zkušenost nemá být pouze připomínkou minulosti, ale také nástrojem pro porozumění mechanismům represe:

„Situace civilního obyvatelstva v okupovaných Oleškách je mimořádně závažná a zaslouží si pozornost evropské i mezinárodní veřejnosti. Z dostupných zpráv ukrajinských institucí, mezinárodních organizací i médií vyplývá, že lidé, kteří ve městě zůstali, čelí nedostatku potravin, vody, léků a základních podmínek pro život. Současně jsou možnosti jejich bezpečného odchodu zásadně omezené. Monitorovací mise OSN pro lidská práva navíc zaznamenala desítky civilních obětí a zraněných v Oleškách a Holé Pristani v průběhu letošního roku. Pro Ústav pro studium totalitních režimů má tato situace ještě jeden důležitý rozměr. Naše práce se zabývá mimo jiné tím, jak totalitní režimy využívají kontrolu nad každodenním životem člověka jako nástroj moci. Historie 20. století nám ukazuje, že nedostatek potravin, omezení pohybu, izolace obyvatelstva a znemožnění přístupu k základní pomoci nejsou pouze humanitárními otázkami. V určitých historických situacích se mohou stát také součástí systému represe.

Právě proto bychom neměli podobné zprávy pouze registrovat. Je třeba je dokumentovat, ověřovat a uchovávat pro budoucnost. Historická paměť má smysl také tehdy, když nám umožňuje lépe rozpoznat mechanismy, jejichž prostřednictvím je civilní obyvatelstvo vystavováno násilí a bezmoci. Olešky jsou dnes především konkrétním místem, kde žijí konkrétní lidé, kteří potřebují potraviny, léky, vodu a možnost bezpečně odejít. Je proto důležité, aby humanitární organizace měly možnost k těmto lidem přístup a aby byla hledána cesta k jejich bezpečné evakuaci. V tomto ohledu má mezinárodní společenství svou nezastupitelnou roli. Neměli bychom dopustit, aby se utrpení civilistů stalo jen další zprávou, která po několika dnech zmizí z veřejné pozornosti. Povinností paměťových institucí je mimo jiné připomínat, že za historickými daty a statistikami vždy stojí konkrétní lidské životy. A právě jejich osudy je třeba dokumentovat a chránit před zapomenutím.“

„Neměli bychom dopustit, aby se utrpení civilistů stalo jen další zprávou, která po několika dnech zmizí z veřejné pozornosti.“

Národní muzeum Holodomoru-genocidy ve svém stanovisku vyzývá Mezinárodní výbor Červeného kříže, aby pokračoval v úsilí o zajištění humanitárního přístupu k civilnímu obyvatelstvu Olešské obce a o vytvoření podmínek pro jeho bezpečnou evakuaci v souladu s mezinárodním humanitárním právem. Současně se obrací na partnerská muzea a paměťové instituce zabývající se historií genocid, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, aby o situaci v Oleškách a okolních obcích informovaly odbornou i širokou veřejnost.

Ústav pro studium totalitních režimů se k této výzvě připojuje s důrazem na potřebu dokumentovat současné události, zachovávat svědectví a věnovat pozornost osudům civilního obyvatelstva. Historická zkušenost ukazuje, že násilí vůči civilistům nemá pouze podobu přímých útoků. Součástí represivních mechanismů může být také izolace, omezení pohybu nebo znemožnění přístupu k základním životním potřebám. Situace v Oleškách proto podle Ústavu pro studium totalitních režimů nesmí zůstat mimo pozornost mezinárodního společenství. Vedle okamžité humanitární pomoci je důležité také systematicky dokumentovat svědectví lidí, kteří současnou situaci zažívají, a uchovat je pro budoucí historické poznání.

Zdroj: Národní muzeum Holodomoru-genocidy, 16. září 2026; Ministerstvo zahraničních věcí Ukrajiny; Monitorovací mise OSN pro lidská práva na Ukrajině; Deutsche Welle.