ÚMRTÍ: Amerikanista profesor Josef Jařab (85)

(12. 5. 2023) – Amerikanista a anglista, překladatel, pedagog, politik a první polistopadový rektor Univerzity Palackého v Olomouci Josef Jařab zemřel 3. května 2023 po krátké nemoci ve věku 85 let. Podstatnou část svého života zasvětil propagaci americké kultury a literatury u nás.

„Loučíme se dnes s nejvýznamnější osobností Olomouce novodobé historie města. My, kdo jsme teď tady v kostele Sv. Mořice dobře víme, kolik toho pan profesor Jařab vykonal. A zdaleka nejen za osm let, kdy stál v čele univerzity. To jsme ho intenzivně sledovali a mohli jsme být svědky jeho neobyčejné činorodosti. Nejen, že se univerzita rozšiřovala o nové fakulty, ale díky němu získala také řadu nových objektů, které umožnily nebývalý nárůst počtu studentů. Kliku od dveří rektorátu si předávali významní politici, velvyslanci, vědci a umělci. Návštěvy přijížděly doslova z celého světa. Všichni věděli, že pozvání od Jařaba se neodmítá. Dobré jméno univerzity a popularita jejího rektora zviditelňovaly na mapě světa i naše krásné – i když tehdy ještě šedivé – město. A i když už nebyl rektorem v Olomouci, pořád byl k nezastavení. Dva roky byl rektorem Středoevropské univerzity v Budapešti a Varšavě, působil v rámci různých významných mezinárodních organizací. Klíčovou roli naplňoval i při organizaci několika ročníků Václavem Havlem založené konference Forum 2000. Pracoval pro svou univerzitu, pro Českou republiku, byl velkým Evropanem, významným amerikanistou. A také nositelem tří čestných doktorátů z USA a Velké Británie,“ zavzpomínal na profesora Jařaba při posledním rozloučení s ním jeho někdejší student Martin Štainer.

Josef Jařab se narodil 26. července 1937 v Kravařích na Hlučínsku do malorolnické rodiny. Vystudoval gymnázium v Hlučíně a následně anglistiku a rusistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. V letech 1964 až 1968 ještě absolvoval doktorské studium na filozofické škole v Prešově, kde také přednášel. Působil na ostravské jazykové škole a Vysoké škole báňské, jako lektor češtiny na Univerzitě 17. listopadu a od roku 1972 na Univerzitě Palackého v Olomouci. Za celou dobu svého působení na univerzitách nevstoupil do komunistické strany a na rozdíl od kolegů se nestal ani členem Svazu československo-sovětského přátelství. Scházel se také s disidenty, s Jaroslavem Kořánem také připravili knihu Dítě na skleníku o tehdejší americké poezii, ale policie ji zabavila ještě v tiskárně. Kvůli těmto aktivitám byl Josef Jařab několikrát předvolán k výslechu na StB. V roce 1989 se stal jednou z vůdčích postav sametové revoluce a zakládajících členů Občanského fóra v Olomouci. Martin Štainer ve své smuteční řeči připojil osobní vzpomínku: „Jednou, asi tak v roce 1984, mi říkal profesor angličtiny Jaroščák na gymnáziu ve Valašském Meziříčí: ˏMartine, pokud byste studoval v Olomouci, všimněte si tam doktora Jařaba. To je skvělý člověk.ˊ Uteklo pár let a já jsem v pondělí 20. listopadu 1989 řečeného pana doktora našel. Ve sportovní hale se konalo první a zcela zásadní shromáždění akademické obce k pátečním událostem na Národní třídě. V jednu chvíli, kdy ještě nebylo vůbec jisté, jak tato protestní akce dopadne, se na boční tribuně postavil menší muž a to, co řekl, zásadně ovlivnilo další průběh shromáždění a jeho celkového vyznění. Byl to on. Konečně jsem ho potkal! Byl tak přesvědčivý, že stovkám studentů a kantorů – včetně mě – bylo jasné, že tahle akce teprve začíná a strach že už nás nezastaví. Revoluce se stala úkolem. Po pár neskutečných týdnech bylo vyhráno. Měli jsme našeho rektora a byli jsme na něj patřičně pyšní. Stal se olomouckým Havlem.“

Dne 19. ledna 1990 byl Josef Jařab zvolen rektorem Univerzity Palackého, jímž zůstal do roku 1997. Následující dva roky byl rektorem soukromé Středoevropské univerzity v Budapešti. V letech 1996 až 1998 byl senátorem za obvod v Olomouci a v letech 2000 až 2006 za Opavu. Od března 2008 do března 2009 byl členem Rady České televize. V roce 2018 vydal bezmála třísetstránkovou knihu Rektorské rozpomínání. „Vyzařoval ze sebe moudrost, klid, měl takový zvláštní způsob humoru, vyplatilo se dávat pozor a číst mezi jeho řádky. A pořád se něco dělo. Pracoval a zároveň nás zásoboval při svých večerních Hovorech inteligentní zábavou. Byl plný lidskosti, byl zvláštně křehký, ale také neústupný v situacích, kdy mu na něčem záleželo. Párkrát jsem to sám zažil na vlastní kůži. A vždycky jsem byl nakonec rád, když v diskuzi zvítězil!“ uvedl při posledním rozloučení s profesorem Josefem Jařabem jeho bývalý student Martin Štainer. A na závěr připojil i jeho odkaz: „Josef Jařab nám bude nesmírně scházet, ale zanechal nám svůj odkaz, který bych se pokusil shrnout do několika krátkých vět: