UDÁLOST: Vzpomínkové setkání na Františku Zeminovou

Vedení Ústavu pro studium totalitních režimů se ve čtvrtek 4. listopadu zúčastnilo slavnostní ceremonie v zasedací místnosti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, která od podzimu 2020 nese jméno významné československé poslankyně Františky Zeminové.

Po komunistickém puči v únoru 1948, byla osmašedesátiletá Fráňa Zeminová, poslankyně za Národně socialistickou stranu, odsouzena komunisty ve vykonstruovaném soudním procesu s Miladou Horákovou ke 20 letům vězení. S podlomeným zdravím se na svobodu dostala v rámci prezidentské amnestie v květnu 1960. Pouhé dva roky poté umírá. K přejmenování zasedací místnosti došlo zásluhou Eriky Mačákové, členky výboru Klubu dr. Milady Horákové a senátorky Miroslavy Němcové už v roce 2020, ale plánovanou ceremonii zhatila epidemie covidu, takže mohla proběhnout až letos. Stalo se tak za účasti předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové, předsedy bezpečnostního výboru PS PČR Pavla Žáčka, ředitele Muzea paměti XX. století, Jana Kalouse, zástupců Ústavu pro studium totalitních režimů – ředitele Ladislava Kudrny a náměstka Kamila Nedvědického –, členů výboru Klubu dr. Milady Horákové a také studentů a učitelů Gymnázia Milady Horákové.

Předsedkyně Poslanecké sněmovny v projevu mj. uvedla: „Její jméno bylo synonymem pro boj za ženská práva. Chtěla zrušit celibát pro učitelky a zasazovala se o příspěvky pro chudé, zejména opuštěné ženy. Milada Horáková o ní řekla: ´Není lehké pro ženu s takovým jemným vláknem citu, jaké se skrývá v duši naší drahé Fráni, ztvrdnout na bojovníka, který musí rány nejen přijímat, ale i dávat.´ Ona se však nikdy nezalekla. Nebyla kamenem, ale s pevností diamantu se naučila čelit útokům na její osobu. Politiku považovala za prostředek k tomu, jak věci měnit a ovlivňovat. Nikdy nepřestávala bojovat za to, co považovala za správné a odmítla se prosit komunistickému režimu o milost. (…) Mnoho věcí, které dnes jako ženy považujeme za samozřejmé, vydobyla právě ona.“