Ředitel Kudrna zahájil konferenci o proticírkevní propagandě
(16. 10. 2026) – V Sále kardinála Berana v areálu Arcibiskupství pražského se ve čtvrtek 15. října 2026 uskutečnila mezinárodní konference Proticírkevní propaganda v dobách nacismu a komunismu. Zahajovací řeč přednesl Ladislav Kudrna, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Ve svém vystoupení se zaměřil především na přístup komunistického režimu k církvím v roce 1989 a na dlouhodobé úsilí komunistické moci o sekularizaci, respektive ateizaci československé společnosti.
Ladislav Kudrna upozornil na výrazný pokles počtu lidí hlásících se k církvím v průběhu komunistické vlády. Zatímco v roce 1946 se k církvím v českých zemích hlásilo 88 procent obyvatel a na Slovensku 98 procent, v roce 1980 to bylo již jen 30 procent v českých zemích a 50 procent na Slovensku. Tato čísla podle něj dokládají rozsah proměny, o kterou komunistický režim dlouhodobě usiloval. Zdůraznil, že komunistické úsilí o potlačení náboženského života nebylo omezeno pouze na přímé zásahy proti církvím a jejich představitelům. Režim využíval také svůj mocenský monopol ve vzdělávacím systému, aby ateistické postoje prosazoval již od nejútlejšího věku. Ideologickému působení byly vystaveny děti v mateřských školách, žáci základních a středních škol i studenti vysokých škol. Vedle povinné výuky marxismu-leninismu museli vysokoškolští studenti absolvovat také takzvaný vědecký ateismus. Součástí protináboženského působení bylo rovněž šíření slovenského časopisu Ateizmus. Komunistická moc se tak snažila nejen omezovat veřejné působení církví, ale také dlouhodobě ovlivňovat myšlení mladé generace a oslabovat vazby společnosti na náboženské tradice.
Kudrna ve svém projevu spojil tyto snahy s dalšími zásadními zásahy komunistického režimu do života společnosti. Vedle pronásledování církví připomněl také násilnou kolektivizaci, která hluboce zasáhla venkov, tradiční způsob života i vztah lidí k půdě. Oba procesy podle něj patřily k zásadním zkušenostem, které poznamenaly českou společnost a její historickou paměť.
„Historická paměť jako obrana před dědictvím totality.“
Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů v závěru zdůraznil význam historického poznání a veřejného připomínání mechanismů, jimiž totalitní režimy zasahovaly do života společnosti. Právě konference, které představují konkrétní podoby propagandy a pronásledování, pomáhají porozumět tomu, jak nacistická a komunistická moc usilovaly o diskreditaci církví, jejich představitelů i samotných věřících. „Proto je dobře, že Ústav pro studium totalitních režimů pořádá podobné akce, které společnost, včetně mladé generace, seznamují se skutečnou podstatou totalitních režimů,“ uzavřel svůj projev Ladislav Kudrna.
Mezinárodní konferenci uspořádaly Památník Terezín a Ústav pro studium totalitních režimů ve spolupráci s Arcibiskupstvím pražským. Program nabídl dvanáct odborných příspěvků věnovaných různým podobám proticírkevní propagandy v nacistickém Německu, Sovětském svazu i komunistickém Československu. Historici a další odborníci se zabývali mimo jiné propagandistickým obrazem katolické církve, filmem a karikaturou jako nástroji ideologického působení, kampaněmi proti řeckokatolické církvi i proměnami obrazu papežství. Konference je výstupem projektu Virtuální muzeum perzekuce katolické církve na území českých zemí (1938–1989), podpořeného Ministerstvem kultury České republiky v rámci programu NAKI III.
AUTOR: PETRA JUNGWIRTHOVÁ
FOTO: ÚSTR / Jindřich Mynařík
