Paměť, kterou nesmíme ztratit

(9. 6. 2026) – Archiv bezpečnostních složek uchovává jedinečné svědectví o nacistické a komunistické minulosti Československa. Jaké byly začátky této instituce, proč je její existence důležitá i více než třicet let po pádu totalitního režimu a jaké výzvy stojí před archivem do budoucna? O tom jsme hovořili s Lubomírem Augustínem, který působil u zrodu Archivu bezpečnostních složek a do jeho vedení se vrátil v roce 2023.

Vaše profesní cesta je s Archivem bezpečnostních složek spojena už řadu let. Jak začala?

Moje první působení v Archivu bezpečnostních složek sahá do roku 2010. Tehdy jsem pracoval pro tehdejšího ředitele archivu Ladislava Bukovszkého. Bylo to období plné očekávání, ambicí, nových podnětů i výzev. Ústav pro studium totalitních režimů a Archiv bezpečnostních složek existovaly teprve dva roky a bylo potřeba nastavit nejen pracovní procesy, ale také mezilidské vztahy v nově vzniklé instituci.

Nebyla to jednoduchá situace. V archivu pracovali lidé, kteří přišli z různých institucí a byli do ABS delimitováni zákonem. Ne všichni se ztotožňovali s novým posláním archivu, tedy zejména se zpřístupňováním a zveřejňováním dokumentů represivních složek bývalého režimu. Z manažerského pohledu šlo o velmi různorodý kolektiv s odlišnými pracovními návyky, zkušenostmi i pohledem na minulost. Současně bylo nutné řešit i některé personální otázky vyplývající přímo ze zákona.

Do Archivu bezpečnostních složek jsem se následně vrátil v roce 2023.

Proč bylo toto období tak hektické?

První roky existence ABS byly ve znamení budování instituce prakticky od základů. Nastavovaly se klíčové pracovní procesy, identifikovaly a zpracovávaly archivní fondy, kterých je přibližně 755, vytvářely se archivní pomůcky a rozvíjela se digitalizace archivních dokumentů.

Právě v oblasti digitalizace patřil archiv od počátku mezi nejpokrokovější instituce svého druhu v České republice. Vznikla také elektronická badatelna, která dnes představuje jeden z nejvýznamnějších nástrojů pro zpřístupňování archivních materiálů veřejnosti.

Je třeba si uvědomit i širší společenský kontext. Zákon č. 181/2007 Sb., na jehož základě vznikly ÚSTR a ABS, byl v Parlamentu České republiky schválen těsnou většinou. Následně se jeho ústavností zabýval Ústavní soud, který potvrdil, že vznik těchto institucí po vzoru obdobných zahraničních organizací je plně legální a legitimní.

S odstupem času vnímám, že tehdejší společenská nejednota a rozdílné pohledy na vyrovnání se s minulostí poznamenaly další vývoj obou institucí. Do určité míry se s těmito důsledky setkáváme dodnes.

Když zmiňujete současnost – jak se podle vás tato minulost promítá
do dnešní debaty o ÚSTR a ABS?

Ve veřejném prostoru se pravidelně objevují diskuse o smyslu a budoucnosti obou institucí. Část společnosti se o historii příliš nezajímá, případně ji nepovažuje za prioritu. V porovnání například s Polskem je tento rozdíl poměrně výrazný. Zároveň nelze přehlížet určitou nostalgii po minulém režimu, která je ve společnosti stále přítomná.

Je pochopitelné, že více než třicet pět let po pádu komunistického režimu řeší lidé především aktuální problémy – životní náklady, ceny energií nebo ekonomickou situaci. Přesto se domnívám, že bez znalosti historických souvislostí nelze plně porozumět současnému světu.

Právě historie nám pomáhá rozpoznávat manipulace, dezinformace, propagandu, agresivní mocenské narativy, hybridní hrozby nebo porušování lidských práv. Samozřejmě nejde o výzvu, aby se každý stal historikem. Každý si musí sám najít cestu k tomu, zda mu poznání minulosti pomůže lépe chápat přítomnost. A pokud dá někdo přednost sledování fotbalového derby, je to také jeho svobodná volba.

Otázka přímo na tělo: mají mít Archiv bezpečnostních složek a Ústav pro studium totalitních režimů své místo i v budoucnosti?

Jsem přesvědčen, že ano. Důvodů lze najít mnoho, ale zaměřil bych se na ty nejpodstatnější.

Archiv bezpečnostních složek je v českém prostředí zcela unikátní institucí. Spravuje více než dvacet kilometrů archiválií vztahujících se k období nacismu a komunismu. Archivní fondy bývalé Státní bezpečnosti nikdy nebyly součástí Národního archivu, který má jiné poslání, priority i zákonné lhůty pro vyřizování požadavků.

ABS patří mezi lídry v oblasti digitalizace archivních dokumentů a disponuje týmem odborných archivářů, jejichž znalosti a zkušenosti jsou nenahraditelné. Vedle archivní a badatelské činnosti zajišťuje také lustrace pro bezpečnostní složky státu, prezidenta republiky, správní úřady i pro veřejnost, a to často i ze zahraničí.

Za mimořádně důležitou považuji také českou legislativu, která umožňuje široké zpřístupňování archivních dokumentů. V evropském kontextu jde o velmi otevřený model, na který můžeme být právem hrdí.

ÚSTR i ABS navíc nejsou velkými institucemi. Rozsah jejich činnosti je vzhledem k významu, který mají pro uchovávání historické paměti, velmi efektivní.

Co byste na závěr vzkázal čtenářům?

Přál bych si, aby lidé vnímali archivy nejen jako skladiště dokumentů, ale jako místa, kde lze hledat odpovědi na otázky o naší nedávné minulosti. V Archivu bezpečnostních složek uchováváme materiály, které vypovídají o fungování nacistického i komunistického režimu, ale především o osudech konkrétních lidí.

Jsem rád, že se daří tyto dokumenty postupně zpřístupňovat veřejnosti a že o ně mají zájem badatelé, studenti i lidé, kteří pátrají po historii vlastních rodin. Právě v tom vidím smysl naší práce. Chtěl bych také poděkovat všem kolegům, kteří se na fungování archivu podílejí dnes i v minulosti. Správa a zpřístupňování tak rozsáhlého archivního fondu je dlouhodobá práce, která vyžaduje odbornost i trpělivost.

Archiv bezpečnostních složek uchovává jedinečné svědectví o nacistické a komunistické minulosti Československa. Jaké byly začátky této instituce, proč je její existence důležitá i více než třicet let po pádu totalitního režimu a jaké výzvy stojí před archivem do budoucna? O tom jsme hovořili s Lubomírem Augustínem, který působil u zrodu Archivu bezpečnostních složek a do jeho vedení se vrátil v roce 2023.

MEDAILONEK

Ing. Mgr. Lubomír Augustín, MBA působí v Archivu bezpečnostních složek (ABS), jehož činnost je dlouhodobě spjata s uchováváním, správou a zpřístupňováním dokumentů nacistických a komunistických represivních složek. V Archivu bezpečnostních složek pracoval již v jeho počátcích po vzniku instituce v roce 2008, kdy se podílel na nastavování organizačních a pracovních procesů nově vznikajícího archivu. Po několikaleté přestávce se do ABS vrátil v roce 2023.

Ve své profesní dráze se věnuje primárně právu e ekonomice v Archivu, sekundárně pak problematice archivnictví, správě dokumentů a otázkám spojeným s uchováváním historické paměti. Dlouhodobě zdůrazňuje význam otevřeného přístupu k archivním pramenům, digitalizace archivních fondů a zpřístupňování dokumentů badatelům i široké veřejnosti.

Za klíčové poslání Archivu bezpečnostních složek považuje ochranu autentických svědectví o období nacistické a komunistické totality a uchování příběhů lidí, kteří byli perzekvováni, vězněni nebo jinak postiženi represivními režimy 20. století. Podle jeho názoru představuje ABS jednu z nejdůležitějších institucí historické paměti v České republice a významný nástroj pro poznávání moderních dějin i obranu demokratických hodnot.