Nerozbitné hračky a nezranitelná armáda

(5. 11. 2026) – Gumoví sloni, pískající zvířátka, pohádkové postavičky i celá armáda nezranitelných vojáčků. Baťovy závody ve Zlíně vyráběly od poloviny třicátých let gumové hračky, které mířily k dětem doma i v zahraničí. Jejich nabídka však odrážela mnohem víc než jen dětskou fantazii – promítaly se do ní také dobové filmové hvězdy, vlastenecká atmosféra i rostoucí obavy z válečného konfliktu. Rozhovor přibližuje pozoruhodnou kapitolu baťovské výroby, její reklamní nápaditost i osudy hraček, které pokračovaly ve výrobě také po druhé světové válce. O málo známé kapitole baťovské výroby, fenoménu nerozbitných hraček a překvapivém příběhu gumových vojáčků jsme hovořili s Miroslavem Smahou z Muzea technických hraček ve Velvarech. Rozhovor navazuje na jeho příspěvek přednesený na konferenci Fenomén Baťa a totality, kterou v září letošního roku ve Zlíně uspořádal Ústav pro studium totalitních režimů, a přibližuje nejen historii unikátních výrobků značky Baťa, ale také jejich místo v dobové propagandě, národní identitě a dnešním úsilí o záchranu průmyslového dědictví…

Od poloviny třicátých let 20. století se ve Zlíně vyráběly gumové hračky pro domácí i světový trh. Jaká byla jejich nabídka?

Pryžové hračky vyráběné vulkanizací kaučuku dodávala firma Baťa, a. s. ze Zlína na domácí i světový trh od poloviny třicátých let 20. století, a to ve formě drobných plných figurek z tvrdé a pružné gumy, potom větších dutých postaviček z měkké tenkostěnné gumy s pískátkem a velkých nafukovacích hraček třeba na hraní do vody. Ve výlohách hračkářských obchodů nejčastěji převažovaly různé postavičky, například divoké šelmy tzv. „džungle na prodej“ obývající zoologickou zahradu „ráj dětských představ“ – lev, žirafa, slon Žumbo, tygr, lední medvěd – krotká zvířata domácí – kůň, osel, kravička s telátkem, koza, prasátko, kačenka do vody, husa s housátky, kohoutek nebo pejsek, zajíček a jiné druhy.

Které postavičky a výrobky patřily k nejoblíbenějším?

Populární byl například kocour Felix s esovitě prohnutým ocasem, hrdina původně amerických kreslených filmů a komiksů. Silueta Felixe se záhy začala používat jako výrobní označení produkce hraček dlouho používané i po znárodnění Baťových závodů. V meziválečném Československu byl Felix poměrně známou postavou a vznikaly zde i původní české příběhy, které tvořili průkopníci českého animovaného filmu Hermína Týrlová a Karel Dodal.

Hrdinové z českých pohádek také našly své místo ve výrobě?

Určitě ano. Například věčně mladá „Červená karkulka“ s košíčkem, vlk anebo Bumbrlíček s kouzelným kloboučkem. Obchody tehdy nabízely celou řadu figurek dětí, holčiček a chlapečků někdy také propagujících módní oblečení, například vycházkové nebo sportovní modely, a dokonce také námořnické uniformy. Početnou produkci postaviček představovala mládež – dvojice skauta a skautky, tenistka, lyžař na dřevěných lyžích s kolečky, krasobruslařka Soňa, tanečnice, mysliveček, dopravní strážník s pohyblivýma rukama, salutující armádní důstojník nebo švarný liftboy obsluhující výtah. Nejoblíbenějšími panenkami byly Šuhaj a Marina v ručně malovaných slováckých krojích. Pod vánočním stromečkem se brzy objevil i první gumový betlém a nechyběla ani kolekce nerozbitných gumových ozdob na stromeček nebo tenkostěnné postavičky Mikuláše, anděla a čerta.

Zcela nahoře zleva: Detail diorámy nazvané „Mobilizace československé armády roku 1938 v sudetském Tanwaldu“ sestavené z gumových vojáčků Baťa a plechových hraček vyrobených v letech 1936–1938 / První osobní autíčka Baťa, vítězná letadla „Zlín Z–XII“ OK–BAŤA, vláček „Slovenská strela“ s elektrickým reflektorem na baterii a hodinovým strojkem na klíček, 1935–1937 / Nahoře: Dioráma nazvané „Mobilizace československé armády roku 1938 v sudetském Tanwaldu“ sestavené z gumových vojáčků Baťa a plechových hraček vyrobených v letech 1936–1938 / Dole zleva: Duté postavičky Baťa – skaut a skautské vlče s holí (1936–1938) a ilustrace gumových vojáčků Baťa v časopise pro děti „Malé noviny“, prosinec 1937

V technických hračkách byla výroba zastoupena hned několika typy jak osobních, nákladních, tak i závodních autíček…

Vzorem se staly nejkrásnější československé automobily třicátých let – limusina Aero 30, legendární vůz zkonstruovaný roku 1933 pražskou Aerovkou, od roku 1936 i kabriolet Aero 50, Praga Lady Tudor a v neposlední řadě také automobily kopřivnické Tatry, jako je auto Tatra 77a s aerodynamickou karoserií. Některá autíčka se rozjela po natažení klíčkem. Početnou produkci však tvořily nafukovací hračky velkých i malých rozměrů určené nejen ke koupání, ale i k přírodovědnému vzdělávání.

Mohl byste nám to upřesnit?

Rodiče zkrátka mohli svým ratolestem koupit různé druhy vodních a suchozemských živočichů – krokodýla, velrybu s vodotryskem, žraloka, slona, žirafu, exotického papouška, kočičku nebo kocourka, králíčka, koníka, kačenku, žábu a další zvířátka, z nichž si největší oblibu získala labuť jako „zakletá princezna z pohádky“. Některá semišová nafukovací zvířátka měla dokonce i kolečka. Zajímavé byly také parníčky „plující do světa exotických dálek“. Nechyběly ani nafukovací balonky, barevné míče, koupací čepice, kruhy a nejrůznější lehátka. Velmi oblíbená byla „žertovná vodní stříkací pistole“.

Jak firma Baťa využívala filmovou reklamu a které známé osobnosti a dochované snímky dokládají její tehdejší produkci?

Film pro svou propagaci začala firma Baťa používat na konci dvacátých let, ale své filmové projekty si několik let nechala vyrábět na zakázku, většinou v pražských ateliérech. Teprve v roce 1935 začala skupina mladých filmových tvůrců ve Zlíně natáčet nápadité reklamní a instrukční filmy, které pro potřebu podniku vznikaly ve vlastních filmových ateliérech firmy Baťa. V těchto snímcích se objevují hvězdy jako Vlasta Burian, Hana Vítová, Václav Trégl, Raoul Schránil, Theodor Pištěk a další; před kamerou Alexandra Hackenschmieda či Jana Lukase, v režii Elmara Klose nebo Otakara Vávry. Tento unikátní soubor filmů na DVD připravil Filmexport ve spolupráci s Národním filmovým archivem a obsahuje výběr z dochovaných baťovských filmů z let 1935 až 1948, například Džungle na prodej. Zhruba pětiminutový kombinovaný snímek láká především na nafukovací hračky, nebo Tvář Zlína, režisérů Alexandra Hackenschmieda a Elmara Klose prezentující
továrny Baťa pro Světovou výstavu v Paříži.

Jak se v nabídce Baťových závodů odrazily mezinárodní události třicátých let, zejména italský útok na Etiopii a rostoucí hrozba nacistického Německa?

V roce 1935 napadla Mussoliniho italská vojska Etiopii v severní Africe pod hesly „civilizačního poslání“ a „nastolení pořádku v Habeši“. V horských oblastech došlo k dlouhým a tvrdým bojům, ve kterých Italové použili dusivých plynů. Pro celonárodní soucit s Habeší navzdory shovívavému postoji většiny členů Společnosti národů byly zavedeny do výroby Baťových závodů zatím ploché reliéfní a ručně malované figurky prvních „Habešských“ vojáčků z gumy na podporu Etiopie, která ztratila svou samostatnost následujícího roku 1936. V reakci na stupňující se nacistický režim v Hitlerově Německu se začalo s produkcí trojrozměrných gumových figurek ve třech barevných provedeních podle uniforem členských států tzv. „Malé dohody“, vojensko-politického spojenectví v letech 1921–1939 složeného z Československa, Jugoslávie a Rumunska. Dohoda tvořila součást francouzského spojeneckého systému.

Titulní strana a zadní strana reklamního ceníku Baťa „Dětem pro radost“ (1936–1937)

Jak tato gumová armáda vypadala, jaké měla příslušenství a proč byli vojáčci propagováni jako nezranitelní?

Tuzemské i zahraniční Baťovy obchody nabízely početnou armádu gumových vojáčků – v zelené barvě podle uniforem československé armády, v petrolejově modré barvě rumunských a okrově hnědé barvě jugoslávských armádních uniforem. Výroba obsahovala celkem 26 známých typů vojáčků – důstojníky a velitele, praporečníka se státní vlajkou, vojáčka s polní trubkou, jezdce na bílém, hnědém nebo vraném koni, motocyklistu, kulometčíka, útočníka s plamenometem, dělostřelce, osvětlovače, vojíny v plynové masce, pochodující jednotku v plné polní výstroji a nechyběli ani nosiči raněného na lehátku nebo lyžař. K armádě patřilo také nezbytné příslušenství – kulometní hnízda a střílny kamenné i postavené ze srubu, protipěchotní plotová pole s ostnatým drátem, výbuchy, stany čsl. červeného kříže vyrobené z kartonu a textilu, polní dělo ze dřeva anebo mechanická polní houfnice z plechu, gumové stromky a keře. Zajímavostí je kolekce hospodářských staveb – celé ručně malované vesničky z gumy, „které neuškodí ani sebe větší bombardování.“ Vojáčci slavné nezranitelné armády zvyklé vítězit i v nejkrutějších bojích bez jakýchkoli ztrát byly propagováni jako „bratři našich moderních hrdinných vojáků“.

Promítla se do tehdejšího vlasteneckého prostředí činnost Československé obce sokolské a události roku 1938?

Ano. Rok 1938, dvacetileté výročí republiky, se stal celonárodní manifestací a mobilizací k obraně svobodné vlasti a samostatnosti pod heslem „pravda vítězí“. Vítanou příležitost branné propagandě poskytl X. všesokolský slet, kde také cvičili vojáci armád členských států „Malé dohody“. Na velké příležitosti sletového dění reagovaly zlínské obuvnické závody výrobou gumových figurek členů Československé obce sokolské, známé dvojice sokola a sokolky.

Jaký byl další osud výroby gumových vojáčků po druhé světové válce?

Baťa zpracování pryže v Československu vlastně založil. S tím přímo souvisí i světově proslulé značky Barum, Fatra Napajedla a Gumotex Břeclav. Výroba pokračovala i po znárodnění Baťových závodů v době po druhé světové válce a v padesátých letech s využitím některých původních Baťových předloh a někdy také originálních forem. Experimentovalo se dokonce i s hliníkem, nepostradatelným válečným materiálem. Některé typy figurek vojáčků a zejména závodní „Auto Union“ se ještě v předválečné době krátce vyráběly také ze slitiny hliníku. Příběh baťovských gumových hraček ukazuje, že ani zdánlivě obyčejné předměty dětského světa nevznikají ve vzduchoprázdnu. Vedle technické zručnosti, podnikatelského ducha a reklamní kreativity se do nich otiskly také obavy, naděje i politické události bouřlivých třicátých let. Díky práci sběratelů a badatelů dnes můžeme objevovat pozapomenutou kapitolu československé průmyslové historie, která vypovídá mnohem více než jen o dětských hrách.

Nahoře zleva: Dioráma „X. Všesokolský slet na Masarykově stadionu v Praze na Letné“ sestavené z figurek sokolů a sokolek Baťa,1937–1938 / Jednotka habešských vojáčků Baťa, ploché reliéfní figurky, 1935–1936 / Dole: Scenérie „Branné cvičení rumunské armády, členského státu Malé dohody“ sestavená z gumových vojáčků Baťa,1936–1938.

Děkujeme za rozhovor.

AUTOR: PETRA JUNGWIRTHOVÁ