Na Motolském hřbitově jsme uctili oběti komunistického režimu

(10. 5. 2024) – Na Motolském hřbitově v Praze se v pátek 10. května uskutečnila pietní akce, připomínající zde pohřbené oběti komunistického režimu. Za Ústav pro studium totalitních režimů se jí zúčastnili ředitel Ladislav Kudrna a 1. náměstek Kamil Nedvědický.

Památník obětem komunismu, kde se akce každoročně koná, stojí v místech, kam komunistický totalitní režim v 50. a 60. letech minulého století tajně pohřbíval ostatky mužů a žen, které nejen připravil o život, ale snažil se jim upřít i důstojné místo posledního odpočinku. Teprve nedávno se přitom podařilo toto místo nejen odhalit, ale také identifikovat jména těch, kteří zde leží. „Toto pohřebiště s uloženým popelem hrdinů třetího odboje je svědectvím o zrůdnosti a nenávisti komunistického režimu, a to i ve věcech posledních,“ uvedla během svého proslovu Alena Šimánková, archivářka pražského Národního archivu, která byla součástí týmu, jenž zde pochované oběti režimu odhalil. „Jejich jména měla být zapomenuta, ale nepodařilo se to,“ dodala.

Památku obětí komunistické totality přišli uctít také ministr kultury Martin Baxa, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Věra Kovářová, senátor Pavel Fischer, někdejší politický vězeň Leo Žídek, kardinál Dominik Duka OP a další hosté.

Ředitel ÚSTR doc. Ladislav Kudrna k pietnímu aktu dodal: „Nepovažuji za žádné klišé, pokud hovoříme o tom, že národ, který nezná svoji minulost, je nucen ji znovu opakovat. Nejen hrůzy na Ukrajině, ale i bezprecedentní vlna antisemitismu na Západě, kde tamní studenti sehrávají roli tzv. užitečných idiotů, nám bezprostředně ukazují nebezpečnost zapománání na zločiny totalitních režimů. Mladí lidé, děti školou povinné i studenti, musejí poznat a vědět, na jakém základě zločinný komunistický režim fungoval a že se nezastavil před ničím. Ani před posledními věcmi člověka. Komunisté své oběti dokonce ani nevydali jejich nejbližším k řádnému pohřbu a k poslednímu rozloučení. Místo toho je zpopelnili a hodili do společného hrobu. Pokud budou děti edukovány v tom směru, že neexistuje zlo ani dobro, že vše je relativní, pokud se z dějepisu stane bezhodnotový předmět, plný ideologického balastu, je to počátek konce.“