Milan Bárta: Vrchol moci Státní bezpečnosti
(4. 11. 2026) – Jak fungovala Státní bezpečnost v době, kdy se stala hlavním pilířem komunistické moci? Nový svazek Dějiny Státní bezpečnosti 1948–1953 přináší dosud nejucelenější pohled na organizaci, pravomoci i každodenní fungování represivního aparátu v období nejtvrdšího politického teroru. S historikem Milanem Bártou, hlavním editorem knihy, kterou počátkem listopadu vydal Ústav pro studium totalitních režimů v koedici s nakladatelstvím Academia, jsme hovořili o moci StB, nových badatelských poznatcích i o tom, proč je důležité těmto dějinám rozumět i dnes.
Čím byla léta 1948–1953 pro Státní bezpečnost výjimečná?
Moc, kterou Komunistická strana Československa získala v únoru 1948, se snažila v letech 1948-1953, označovaných také jako zakladatelské období režimu nebo stalinské, udržet a upevnit. S tím souvisely rozsáhlé perzekuce (často jen potenciálních) odpůrců režimu a tzv. třídních nepřátel, kdy byly celé početné skupiny občanů pronásledovány jen na základě sociálního statutu. V této době se státobezpečnostní složky změnily v jednu z hlavních opor komunistického režimu. Výjimečné postavení, specifický vztah ke komunistické straně, vědomí vlastní důležitosti pro režim i přímé napojení na sovětské „soudruhy“ a pomáhaly vytvořit chápání sama sebe jako elity bezpečnostních složek, podporované zvenku komunistickými funkcionáři i personálním, materiálním a finančním zabezpečením.
Proč lze toto období označit za vrchol moci StB?
V roce 1950 vzniklo podle vzoru okolních zemí sovětského bloku samostatné ministerstvo národní bezpečnosti, které primárně vykonávalo bezpečnostní, a především státobezpečnostní, úkoly. Státní bezpečnost výrazně navýšila početní stavy, získala do své gesce nové problematiky a zasahovala prakticky do všech oblastí života. Koncentrovala také prakticky všechny represivní nástroje. Postupně získala do své kompetence nejen zatýkání a vyšetřování podezřelých, ale také dohled nad jejich vazbou, přípravu pro soud i jejich věznění, pod kontrolou je nechávala i po propuštění … Nešlo ale zdaleka pouze o přímou represi. Patřily sem ale třeba i cenzura, rozhodování o udělování pasů a víz apod., čímž ovlivňovala života desítek tisíc lidí, aniž o tom měli tušení.
V čem se vaše monografie liší od dosavadních publikací o Státní bezpečnosti?
Práce je určena nejen pro odborníky, ale také pro veřejnost. Snažili jsme se zpracovat problematiku komplexně, od obecného uvedení do situace přes představení jednotlivých útvarů a součástí StB, včetně dosud dosti opomíjené regionální problematiky, přes popsání vztahů s komunistickou stranou, které byly pro práci StB určující, proměny represe, až po personální (dobově kádrové) záležitosti, které ovlivňovaly každodenní práci StB a na nichž se dá ukázat její výrazná proměna ve sledovaném období. Zvlášť je popsaná i situace na Slovensku, která se v daném časovém období od českých zemí výrazně lišila.
Jaké nové poznatky přinesl výzkum méně známých útvarů, například ochrany stranických funkcionářů nebo správy pasů a víz?
Některým těmto součástem StB dosud nebyla věnována větší pozornost a jejich vývoj je tak komplexně zmapován poprvé. Ukazujeme jejich roli v systému státobezpečnostní práce i působení na veřejnost. Např. ochranu prezidenta republiky převzala StB a Hradní stráž byla na pouhou reprezentativní jednotku. Opatření značně utužila. Na Pražském hradě byl zaveden přísný propustkový sytém, vzniklo speciální zásobovací středisko pro prominentní osoby apod. V červnu 1953 Hlavní správa ochrany střežila celkem 58 osob, k tomu měla systemizováno 1301 služebních míst pro příslušníky SNB a 135 po občanské zaměstnance.
Vlevo: Největší procento příslušníků KSČ v rámci ministerstva vnitra bychom našli mezi příslušníky Státní bezpečnosti. Řada funkcionářů, včetně vedoucího vyšetřování Bohumila Doubka, sem byla vyslána ze stranického aparátu (zdroj: Národní archiv, f. Členská evidence KSČ) / Vpravo: Nejdůležitější muži bezpečnostního aparátu po únoru 1948. Zprava ministr vnitra Václav Nosek, zástupce ministra pro věci bezpečnostní Josef Pavel, přednosta StB Jindřich Veselý, sedící generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský (foto: ABS, sb. MNB, a. č. MNB 1) / Dole: Tajně pořízené záběry z vázání tajného spolupracovníka na KV StB České Budějovice, 7. srpna 1953 (zdroj: ABS, f. TS/CB, sign. 22ČB)
Jak těsně byla StB propojena s vedením Komunistické strany Československa? Byla StB pouze vykonavatelem stranických rozhodnutí, nebo měla vlastní mocenské ambice?
Činnost Státní bezpečnosti byla do rozhodující míry podřízena politickým očekáváním. Její struktura i aktivity se měnily na základě toho, odkud a kým se režim cítil ohrožený. Skutečnou moc v Československu totiž držely ve svých rukou stranické, nikoli státní orgány. KSČ a StB fungovaly v určitém propojení a symbióze. Potřebovaly se navzájem. KSČ potřebovala Státní bezpečnost, která významným způsobem pomáhala udržet poúnorový režim, a naopak komunistický režim umožnil vznik a rozmach represivní složky tohoto typu. Jak mocenská úloha StB kulminovala, v některých oblastech skutečně převýšila moc komunistické strany, shromažďovala závadové poznatky o funkcionářích, sdělovala své (rozhodující) stanovisko k návrhům do funkcí apod. Státní bezpečnost jako celek ani její příslušníci ovšem nikdy vědomě nevystupovali proti komunistické straně, naopak byli přesvědčeni, že straně slouží, a řídili se principy její politiky, kterou se snažili (mj. i tvorbou politických procesů) provádět. O zatčeních, obviněních, průběhu soudního líčení i trestech, ale také o případném postihu rodinných příslušníků rozhodovala skupinka nejvyšších funkcionářů KSČ. StB plnila pokyny, které od ní dostávala, na druhou stranu se tato skupinka při rozhodování do značné míry opírala o informace dodané právě StB.
Jak se změnila StB po únoru 1948?
Jeden z hlavních problémů, který se po únoru 1948 řešil, představovala kádrová očista. Zprvu docházelo ke změnám především na velitelských postech, posléze se čistky přenesly i do nižších funkcí a mezi řadové příslušníky. Nemuselo jít přímo o propuštění, patřily sem i ztráta hodnosti, nucené odeslání do důchodu, popř. převedení na jinou činnost či k jinému útvaru nebo k Veřejné bezpečnosti. Procentuálně šlo o nejrozsáhlejší čistku v dějinách StB, dotkla se zhruba 3500 lidí. Na jejich místa měli nastoupit „dělnické kádry“, mladí lidé oddaní KSČ, milicionáři, členové KSČ apod. Nábor do StB byl po únoru svěřen regionálním buňkám komunistické strany, kterým se ovšem moc nedařilo. Problém byl také v tom, že přijatých nikdy nebylo dost, řada z nich musela odejít jako ke službě nevhodní, další se raději sami vrátili do civilního zaměstnání…
Jak významný byl sovětský vliv na fungování československé StB?
V letech 1948-1953 byl sovětský vliv pro budování i na fungování Státní bezpečnosti naprosto klíčový. Organizace StB se v této době přizpůsobovala sovětskému vzoru a v roce 1953 nakonec převzala model KGB, to znamená rozdělení na tzv. operativní správy, což vydrželo s dílčími obměnami až do roku 1990. Sovětští poradci fungovali ve všech důležitých oblastech, od ministra národní bezpečnosti přes vedoucí centrálních útvarů po jednotlivé kraje. Jejich doporučení byla pro čs. „kolegy“ určující a často i rozhodující pro jejich kariéru. Sovětský vzor se projevil i v používaném názvosloví, objevují se termíny jako ustanovka, realizace, agentura, ruština se stává univerzálním jazykem, který spojuje bezpečnostní aparáty formujícího se sovětského bloku.
Překvapilo vás během práce na knize něco, co narušilo zavedené představy o této instituci?
KSČ a StB vnímáme jako monolit, něco komplexního a jednotného. Ve skutečnosti tu v letech 1948-1953 probíhal dynamický vývoj, provázený vnitřními názorovými spory, střety o moc, vytvářením a rozpadem účelových spojenectví atd., přičemž vše gradovala přítomnost a téměř neomezená moc sovětských poradců. Tento vývoj se odrážel v politických procesech i čistkách ve velitelském sboru Státní bezpečnosti. Všechny ovšem sjednocoval jediný cíl, kterým byla neomezená vláda KSČ.
Jaké mýty o Státní bezpečnosti podle vás ve společnosti přetrvávají dodnes?
My máme například zafixováno, že Státní bezpečnost v té době vedli mladí lidé bez zkušeností, jejichž základní předpoklad pro výkon funkce tvořila stranická knížka. Tito lidé zde skutečně sloužili, ale až v pozdějších letech. V roce 1948, po únorovém převratu, bychom mezi vedoucími komunistickými funkcionáři, které označujeme jako „otce zakladatele“, našli řadu mužů s vysokoškolským vzděláním, zejména právního směru. Teprve po několika vlnách čistek, které se celou StB, a zvláště velitelskými kádry, přehnaly, a které odstavily a případně za mříže vězení poslaly ty, kdo se o komunizaci StB zasloužili, a většinou i jejich následovníky, se na počátku 50. let objeví ve vedoucích funkcích mladí muži, kteří často vstoupili do KSČ až po roce 1945, a ti potom vytvoří garnituru, která povede StB do dalších desetiletí její existence.
Proč je důležité zabývat se dějinami StB i více než třicet let po pádu komunistického režimu?
Česká společnost se s komunismem nikdy nedokázala vyrovnat. Vývoj StB ukazuje, jak lze instituci, která primárně vznikla za účelem potrestání válečných zločinců, přeměnit v represivní moloch, který pronásleduje občany a pomáhá udržovat monopol jedné strany. Po roce 1948 fakticky přešla z kontroly orgány státní správy pod řízení komunistickými špičkami. Místo aby chránila bezpečnost státu, tak zajišťovala bezpečnost KSČ.
Jaké hlavní poselství by si měl čtenář z této knihy odnést?
Kniha umožňuje nahlédnout do soukolí totalitního režimu a aparátu StB, který pomáhal proměnit relativně demokratickou společnost v totalitní systém, kontrolovaný a ovládaný úzkou skupinou stranických funkcionářů. Také přetvoření StB v komunistům oddaný aparát zajišťovala nepočetná skupina mužů, kteří zajistili, že příslušníci StB tvořili oporu režimu a rozpoutali široké represe. Nešlo zdaleka pouze o mladé a zapálené komunisty. Mezi nejhorlivějšími vyšetřovateli politických procesů bychom našli staré prvorepublikové četníky. My si dnes podobnou situaci nedovedeme představit, stejně jako si to nedovedla představit většina občanů před únorem 1948. Kniha by chtěla pomoci umožnit tuto proměnu pochopit.
Když se díváte na fungování Státní bezpečnosti mezi lety 1948 a 1953, jaké varování podle vás tato zkušenost přináší dnešním demokratickým společnostem?
KSČ během poválečné doby pomocí slibů, manipulace, dezinformací i hrozbami a násilím získala silné pozice, které jí umožnily v únoru 1948 převzít moc v Československu. Pro upevnění a udržení moci využívala ve velké míře Státní bezpečnost. Nešlo jen o viditelný teror, ale do především o vytvoření pocitu ohrožení, nedůvěry a neviditelné zásahy do každodenní reality. StB se snažila o totální ovládnutí společnosti, je ukázkou toho, jak snadno se dá zneužít bezpečnostní aparát, pokud nefunguje demokratická kontrola. Principy manipulace a nátlaku zůstávají stejné, mění se formy obsah.
Zleva: I podoba úřadoven Bezpečnosti byla podřízena ideologickým požadavkům doby. Na snímku interiér stanice SNB Vsetín v únoru 1951 (foto: ABS, f. 323, sign. 323-17-13) / Vpravo: Pohled do cely bývalé věznice v Uherském Hradišti, která byla zrušena v roce 1960 – pod oknem se nachází tzv. tvrdé lože, v levém dolním rohu část toalety (foto: ÚSTR / Přemysl Fialka) / Dole: Služební průkaz příslušníka ministerstva národní bezpečnosti (zdroj: Muzeum policie ČR)
AUTOR: PETRA JUNGWIRTHOVÁ
FOTO: Archiv bezpečnostních složek, Národní archiv a Muzeum policie ČR
