O vztahu filmu a komunistických bezpečnostních složek

(2. 11. 2026) – Jak komunistický režim ovlivňoval filmovou tvorbu a jak kinematografie utvářela obraz příslušníků bezpečnostních složek? Nový, devátý svazek odborné knižní řady Film a dějiny s podtitulem Bezpečnost zkoumá propojení filmu, televize a bezpečnostního aparátu v letech 1948–1989. Knihu připravil Petr Kopal s kolektivem autorů.

Bezpečnost patří k tématům, která se výrazně promítají do současné veřejné debaty. Její historické souvislosti však sahají mnohem dál než k dnešním politickým diskusím. V období komunistického režimu byla bezpečnost nejen otázkou veřejného pořádku a kriminality, ale také jedním z nástrojů politické moci. Film a televize přitom sehrávaly důležitou roli v tom, jak stát představoval své instituce, jejich příslušníky i samotnou představu o žádoucím občanovi. Právě těmto souvislostem se věnuje publikace Film a dějiny 9. Bezpečnost, která rozšiřuje zavedenou odbornou řadu zaměřenou na vztahy mezi kinematografií a dějinami. Nabízí pohled na film nejen jako na umělecké dílo či prostředek zábavy, ale také jako na médium, jehož prostřednictvím režim šířil své představy, upevňoval autoritu a ovlivňoval veřejné vnímání bezpečnostních složek.

„Publikace nejprve přibližuje historické souvislosti fungování SNB a následně sleduje, jak se bezpečnostní aparát zapojoval do produkce audiovizuálních děl.“

Když stát vstupoval do filmové tvorby

Kniha je rozdělena do dvou hlavních částí. První se zabývá způsoby, jimiž bezpečnostní resorty v letech 1948–1989 zasahovaly do filmové a později také televizní tvorby. Nešlo pouze o kontrolu toho, co se na obrazovkách a filmových plátnech objeví. Ministerstvo vnitra vystupovalo rovněž jako filmový producent a jeho pracovníci se podíleli na přípravě tematicky zaměřených filmů a televizních pořadů v rolích konzultantů i spolutvůrců. Publikace nejprve přibližuje historické souvislosti fungování Sboru národní bezpečnosti (SNB) a následně sleduje, jak se bezpečnostní aparát zapojoval do produkce audiovizuálních děl. Ukazuje tak, že vztah státu a filmu nebyl pouze otázkou cenzury nebo dodatečného schvalování scénářů. Důležitá byla také možnost ovlivňovat samotné náměty, podobu postav a způsob, jakým byly bezpečnostní instituce prezentovány veřejnosti. Film a televize nabízely režimu prostor pro vytváření žádoucích obrazů pořádku, autority a loajality. Zároveň umožňovaly zprostředkovávat představu o tom, jak má vypadat správný občan a jaké místo mají v socialistické společnosti zastávat její bezpečnostní složky.

Od příslušníků StB po hrdiny kriminálních příběhů

Druhá část knihy se soustředí na samotné filmové a televizní obrazy komunistické Bezpečnosti. Věnuje se širokému spektru témat – od představ o „zdraví a bezpečí nového člověka“ až po způsoby, jakými se bezpečnostní problematika promítala do různých filmových žánrů. Pozornost je věnována také sovětské kinematografii, která představovala jeden ze vzorů pro československou kulturní tvorbu. Kniha přibližuje filmy o milici i dobrodružné příběhy a sleduje, jak se v nich utvářely představy o práci bezpečnostních složek, jejich poslání a vztahu ke společnosti. Významnou část tvoří analýza československé filmové a televizní produkce. Jedna tematická linie se zaměřuje na reprezentaci příslušníků Státní bezpečnosti (StB), druhá na kriminalisty, členy Veřejné bezpečnosti (VB) a další postavy spojené s kriminálním žánrem.

„Srovnání filmových obrazů s historickým kontextem proto umožňuje lépe porozumět tomu, jak se prostřednictvím populární kultury utvářel vztah veřejnosti ke státním institucím.“

Právě rozdíly mezi těmito obrazy jsou pro pochopení fungování dobové audiovizuální kultury podstatné. Zatímco příslušníci bezpečnostních složek mohli být představováni jako ochránci společnosti a strážci socialistického pořádku, historická skutečnost zahrnovala také jejich roli při prosazování politické moci a při potlačování odporu vůči režimu. Srovnání filmových obrazů s historickým kontextem proto umožňuje lépe porozumět tomu, jak se prostřednictvím populární kultury utvářel vztah veřejnosti ke státním institucím.

Film jako pramen k dějinám komunismu

Publikace Bezpečnost připomíná, že filmové a televizní dílo lze zkoumat z více úhlů pohledu. Vedle příběhu, režie nebo hereckých výkonů je důležité sledovat také okolnosti vzniku, zapojení státních institucí a dobové představy, které se do výsledné podoby díla promítly. Takový přístup je důležitý zejména při studiu komunistického Československa. Audiovizuální tvorba pomáhala vytvářet obraz společnosti, v němž měly jednotlivé instituce i jejich představitelé jasně vymezené role. Historická analýza však umožňuje sledovat také to, co tyto obrazy zdůrazňovaly, co naopak zůstávalo stranou a jak se proměňovaly v závislosti na politických a společenských okolnostech. Devátý svazek řady Film a dějiny tak propojuje dějiny bezpečnostního aparátu s dějinami médií a populární kultury. Je určen zájemcům o moderní československé dějiny, filmovou a televizní tvorbu i o způsoby, jimiž autoritářské režimy využívaly kulturu k utváření veřejného obrazu vlastní moci.

Petr Kopal a kol.: Film a dějiny 9. Bezpečnost

Nový svazek odborné řady Film a dějiny se věnuje vztahu bezpečnostních složek a filmové a televizní tvorby v letech 1948–1989. Více informací o knize na webu ÚSTR.

AUTOR: PETRA JUNGWIRTHOVÁ
FOTO: Screeny televizních pořadů