30. SRPNA

● 1903:  ⃰  BOHUMIL LAUŠMAN

český a československý sociálnědemokratický politik, politický vězeň

foto Archiv Poslanecké sněmovny

Bohumil Laušman se narodil 30. srpna 1903 v Žumberku a od mládí byl činný v sociálně demokratické straně a spřízněných hnutích. Do Parlamentu byl zvolen v roce 1935 a poslancem byl až do německé okupace. Poté odešel do exilu a v Británii se stal členem Státní rady Československé v Londýně (1940–1945). V březnu 1945 se účastnil moskevských porad projednávajících složení a program Národní fronty, po válce zpočátku prosazoval úzkou spolupráci s komunisty, ale tuto pozici postupně opouštěl až nakonec požadoval samostatnou levicovou politiku sociální demokracie bez podřizování se komunistům. V letech 1945-1947 byl ministrem průmyslu, ve funkci skončil, když se stal předsedou Československé sociálně demokratické strany. Krátce po převratu v únoru 1948 opět emigroval. Z Rakouska byl ale v prosinci 1953 unesen tajnou službou a odsouzen na 17 let vězení. V něm dne 9. května 1963 ve věznici v Praze-Ruzyni Bohumil Laušman za nevyjasněných okolností zemřel. Bylo mu 59 let.

Související:

• Recenze Martina Nekoly knihy Stranické legitimace, vážení! Československá sociální demokracie na útěku poválečnou Evropou (1948–1953) v odborném časopisu ÚSTR Securitas Imperii 29 (2/2016)
• Studie Pavla Žáčka Odluky osob v padesátých letech (únosy v režii československé Státní bezpečnosti)

● 1898:  ⃰  Stanislav Mašek

čs. voják, účastník protinacistického odboje, popraven nacisty, plukovník GŠ i.m.

foto archiv Eduarda Stehlíka

Stanislav Mašek se narodil 30. srpna 1898 v Plzni. V době 1. světové války byl odeslán na ruskou frontu, bojoval také na italském bojišti a válku zakončil ve Francii. Po návratu do Prahy vojákem již zůstal a dodělal si potřebné vzdělání včetně Válečné školy v Praze. Působil v různých vojenských funkcích u pěšího pluku, také u střeleckého pluku, v pluku útočné vozby apod., a to víceméně po celé republice. V lednu 1937 se stal referentem všeobecné skupiny 3. oddělení Ministerstva národní obrany – hlavního štábu v Praze. Po nuceném odchodu z armády v roce 1939 začal zpravodajsky pracovat ve skupině vládního rady dr. Zdeňka Schmoranze proti Němcům. V souvislosti s rozsáhlým zatýkáním v řadách tiskových důvěrníků přišlo gestapo na konci srpna 1939 i na jeho stopu. Vzápětí byl zatčen a prošel celou řadou věznic jak na území protektorátu, tak i přímo v Německu. Při soudním procesu v Berlíně byl odsouzen k mnohaletému trestu odnětí svobody. Konce války se však nedožil, 13. května 1943 podlehl v koncentračním táboře Sutthof poblíž Gdaňska útrapám způsobeným dlouholetým vězněním. Po skončení války byl major Stanislav Mašek vyznamenán prezidentem Československým válečným křížem 1939 in memoriam a posmrtně povýšen do plukovnické hodnosti.