17. ŘÍJNA
● 1970: † JAN SYROVÝ
armádní generál, legionář, politik a politický vězeň
foto archiv Ministerstva obrany ČR
Jan Syrový se narodil 24. ledna 1888 v Třebíči do rodiny obuvníka. Proslul jako velitel Československých legií v Rusku (přezdívalo se mu „Jednooký hrdina od Zborova”). V období první republiky byl uctíván jako národní hrdina, což ho dostalo i do vysoké politiky. Bohužel ve špatné době – stal se předsedou československé vlády v období Mnichovské dohody od 22. září do 30. listopadu 1938, ve vládě pokračoval až do dubna 1939 jako ministr národní obrany. Během německé okupace se Jan Syrový nijak neangažoval, a to ani na straně odboje, ani kolaborací s okupanty. Po celou dobu války byl sledován gestapem. Podporoval však rodiny lidí perzekvovaných Němci a tajně se souhlasem premiéra Eliáše převedl část prostředků z fondu pro legionáře pro potřeby odboje. Přesto byl hned 14. května 1945 zatčen, zbaven všech hodností a vyznamenání a později odsouzen na 20 let za vlastizradu. Z vězení byl propuštěn po 14 letech při amnestii v roce 1960. Své odsouzení nesl velice těžce a až do své smrti je nepřestal považovat za nespravedlivé, protože ve všech případech nepopulárních činů a rozhodnutí plnil jako voják rozkazy nadřízených. Po svém propuštění se živil jako hlídač. Zemřel ve věku 82 let dne 17. října 1970 v Praze. Až v roce 2022 byl Jan Syrový zproštěn všech obvinění v plném rozsahu a plně rehabilitován. Získal zpět i svou hodnost armádního generála.
Související:
Rozhovor s Janem Syrovým nejml. o rehabilitaci, hodnosti a vyznamenáních Jana Syrového
Monografie Armádní generál Jan Syrový. Jeden velký český osud autorské trojice Jaroslav Rokoský – Karel Straka – Radim Chrást, spoluvydaná v roce 2023 Ústavem pro studium totalitních režimů
● 1946: ⃰ IVAN DEJMAL
český ekolog, politik, politický vězeň, disident a signatář Charty 77
foto Archiv Ústav pro studium totalitních režimů
Ivan Dejmal se narodil 17. října 1946 v Ústí nad Labem. Vyučil se zahradníkem a absolvoval střední zahradnickou školu. Z Vysoké školy zemědělské v Praze, kde byl v letech 1965–1970 studentem Agronomické fakulty – oboru zemědělské krajinářství, byl v roce 1970 vyloučen po zatčení za činnost ve studentském Hnutí revoluční mládeže. Po čtyřletém vězení za podvracení republiky (1970–1972 a 1974–1976) až do konce roku 1989 pracoval v různých dělnických profesích – závozník, metař, myč oken, výrobce náhrobních kamenů, údržbář, skladník, strojník chladicích a čerpacích zařízení. Mezi lety 1970 a 1990 se aktivně zapojil do politické práce v opozici a v ekologickém hnutí. V roce 1976 se účastnil vzniku Charty 77 a posléze byl vedoucím její ekologické komise. Od roku 1987 vydával a redigoval samizdatový časopis Ekologický bulletin. V roce 1988 spoluzakládal Hnutí za občanskou svobodu a podílel se na založení první nezávislé ekologické organizace – Ekologické společnosti, jež na podzim roku 1989 iniciovala vznik sdružení ekologických organizací Zelený kruh. V prosinci 1989 se účastnil založení Konfederace politických vězňů. Od listopadu 1989 do voleb v roce 1990 byl Ivan Dejmal vedoucím ekologické sekce programové komise Občanského fóra. V únoru 1990 nastoupil na ministerstvo životního prostředí. V témže roce byl rehabilitován a dokončil studia na VŠZ v Praze. V únoru 1991 byl jmenován ministrem životního prostředí České republiky a tuto funkci vykonával až do července 1992. Do roku 1994 pracoval v Českém ekologickém ústavu jako vedoucí sekce strategických studií. V roce 1993 založil a po tři roky vedl Spolek pro obnovu venkova. V letech 1994 až 1995 byl ředitelem Českého ústavu ochrany přírody. Od roku 1995 působil jako nezávislý projektant v oboru územního plánování a krajinářské tvorby. V prosinci 2007 se stal místopředsedou rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Ivan Dejmal zemřel po krátké těžké nemoci 6. února 2008.
Související:
Článek Petra Blažka Akce „Přednáška“ – sledování Ivana Dejmala v historické revui ÚSTR Paměť a dějiny 2/2008
Článek Jaroslava Pažouta Působení Ivana Dejmala ve studentském hnutí v historické revui ÚSTR Paměť a dějiny 2/2008
Článek Tomáše Bursíka Ivan Dejmal za mřížemi v historické revui ÚSTR Paměť a dějiny 2/2008
