25. ČERVENCE

● 1953: Tank svobody

úspěšné překonání železné opony Václavem Uhlíkem s rodinou a přáteli tankem „vlastní“ výroby

Václav Uhlík byl majitelem autoopravny v obci Líně u Plzně, ale po jejím znárodnění jej okolnosti donutily pracovat na svážení dřeva v pohraničním pásmu. Začal uvažovat o odchodu za hranice s celou rodinou a blízkými přáteli. „Štěstí se na něj usmálo během lesních prací, když objevil vrak ohořelého kolopásového transportéru původně rakouské výroby,“ popisuje tuto událost Ivo Pejčoch v knize Hrdinové Železné opony (Svět křídel 2008). „Uhlík jako talentovaný technik a zkušený autoopravář však věděl, že časem dokáže transportér uvést do chodu a dokonce vylepšit. Jen podobný těžký vojenský stroj byl totiž schopen překonat terén v lesním porostu hraničního pásma a prorazit uměle vytvořené zábrany.“ Na podzim 1952 bylo auto hotovo a Uhlík se svou skupinou se v říjnu pokusil o přejezd hranic. Bohužel vozu při stoupání začal vynechávat motor a nebylo jisté, jestli další cestu zvládne, proto se celá skupina vrátila zpátky. Nezdařený pokus naštěstí zůstal utajen a Václav Uhlík vůz podrobil dalším opravám a vylepšením. Druhý pokus se uskutečnil v noci z 24. na 25. července 1953, vozidlo se nerušeně dostalo až do blízkosti státní hranice, kde neušlo pozornosti pohraniční stráže, ale Uhlíkovi se jí podařilo ujet, těsně před hranicí spustit stroj na pásy a obrněným vozem 25. července nad ránem prorazit tři pásma drátěných zátarasů. Obránci hranic se nezmohli na nic, kromě oznámení události nadřízeným. Osmi statečným se dobrodružná mise povedla a také je proslavila. Obrněnému vozidlu se dostalo označení Tank svobody a bylo dokonce převezeno s uprchlíky do USA, kde jej vystavovali v několika městech. Pro svou popularitu se objevilo i v televizní show Eda Sullivana. Uhlík pak svůj tank daroval Fordovu muzeu v USA, kde byl vystaven několik desetiletí, později ho získal do své sbírky soukromý sběratel. Všichni zúčastnění po útěku prožili v různých profesích nový a nejspíš i spokojený život v USA.