30. ČERVNA

1898:  ⃰  Pavel Ripka

voják, účastník domácího protinacistického odboje, popraven nacisty, podplukovník i. m.

repro z knihy Vlast a čest byly jim dražší než život (Eduard Stehlík a Ivan Lach)

Pavel Ripka se narodil 30. června 1898 v Českém Brodě. Po studiích na české vyšší reálce v Brně se stal chovancem ženijní kadetní školy. Účastnil se i závěrečných bojů 1. světové války. V nově utvořené československé armádě se ihned zapojil do bojů proti maďarským bolševikům na Slovensku. V roce 1934-1936 vystudoval Vysokou školu válečnou a poté se stal v hodnosti štábního kapitána součástí skupiny generálního štábu. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 vykonával funkci přednosty 3. oddělení Velitelství III. sborové oblasti v Brně. V říjnu byl přidělen u Ministerstva národní obrany – hlavního štábu v Praze jako referent mobilizační skupiny 1. oddělení. Po okupaci se zapojil do odbojové činnosti v rámci moravských složek Obrany národa. Spolu s pplk. Tomášem Podruhem měl klíčovou roli při výstavbě Krajského velitelství Obrany národa Brno-město, v jehož štábu poté působil. Gestapem je vypátrán a zatčen v prosinci 1939. Postupně je vězněn v Brně v Sušilových a Kounicových kolejích, v červnu 1940 je převážejí do Vratislavi a odtud v prosinci 1940 do Wohlau. V únoru 1941 je Pavel Ripka přemístěn do Berlína a zde na den přesně dva roky po zatčení odsouzen Lidovým soudním dvorem za velezradu a zemězradu k trestu smrti. Poté je převezen do nechvalně proslulé věznice v Berlíně-Plötzensee a zde je 26. srpna 1942 ve věku pouhých 44 let popraven. Osvobozená vlast ocenila jeho nejvyšší oběť udělením Čs. válečného kříže 1939 a povýšením do hodnosti podplukovníka generálního štábu in memoriam. Za odbojovou činnost byla zatčena v roce 1944 také jeho manželka Markéta, která až do konce války byla vězněna, osvobození se dočkala v Malé pevnosti v Terezíně.