Jak nacistická justice rozhodovala o životech čs. občanů
(7. 11. 2026) – Historičky Pavla Plachá a Magda Veselská z Ústavu pro studium totalitních režimů zpracovaly osudy všech 889 československých občanů, kteří byli v letech 1933–1945 popraveni v Drážďanech. Jejich společná publikace Popraveni v Drážďanech. Tresty smrti vykonané nad československými občany z rozhodnutí nacistické justice 1933–1945 přináší rozsáhlý soubor životopisných medailonů, dosud nepublikované fotografie, analýzu fungování nacistické justice a statistické přehledy. V rozhovoru autorky přibližují, jak se rekonstruují osudy popravených, jakou roli hrály soudy v nacistickém systému teroru a proč je důležité připomínat jednotlivé oběti jménem.
Vaše kniha přináší první komplexní zpracování osudů všech 889 československých občanů popravených v Drážďanech. Co vás k tomuto tématu přivedlo?
Pavla Plachá: Dokumentace osudů Čechoslováků popravených v době nacismu je dlouhodobým výzkumným záměrem našeho ústavu. Drážďany byly jedním z centrálních popravišť nacistické říše, kde skončily životy téměř devíti set z nich. Osudy popravených nelze pochopit bez znalosti politického a právního a systému, který o jejich životech rozhodoval. Naším cílem bylo zachytit jednotlivé případy v jejich historických souvislostech a zároveň nabídnout ucelený obraz této formy nacistické represe.
Magda Veselská: Důležité pro nás bylo shromáždit informace o všech 889 osobách a zpracovat je jednotným způsobem. Jednotlivé záznamy tak nejsou izolovanými příběhy, ale součástí rozsáhlého souboru, který umožňuje sledovat společné rysy i rozdíly mezi jednotlivými osudy, a zároveň sledovat vazby mezi nimi. Kromě databáze jsme chtěly vytvořit také publikaci, která bude využitelná pro další odborný výzkum a současně přístupná čtenářům, kteří se chtějí dozvědět více o konkrétních lidech postižených nacistickou justicí.
Kdo byli lidé, kteří v Drážďanech skončili na popravišti? Můžeme je charakterizovat jako odbojáře?
Magda Veselská: Mezi popravenými byli lidé zapojení do protinacistického odboje, ale nebylo by správné všechny případy zjednodušit na jedinou kategorii. Nacistická justice postihovala různé formy odporu i jakékoli jiné jednání, které režim považoval za ohrožení svých zájmů. Rozsudky smrti byly ukládány také za porušování válečných nařízení a třeba i násilné skutky, na které nacistický právní systém reagoval mimořádně tvrdě. Právě proto je důležité sledovat nejen samotný rozsudek, ale i okolnosti konkrétního případu.
Pavla Plachá: Náš výzkum ukazuje, že za souhrnným číslem stojí lidé s nejrůznějšími východisky, motivací, životními okolnostmi i osudy. Podstatné je proto zasadit jednotlivé příběhy do kontextu a kriticky zkoumat dostupné prameny. Jen tak se můžeme vyhnout přebírání optiky nacistické justice nebo předchozí interpretace opírající se o ideologii.
Jakou roli hrála nacistická justice v systému pronásledování a teroru?
Pavla Plachá: Soudy nebyly pouze institucemi, které dodatečně potvrzovaly politická rozhodnutí nacistického režimu. Samy se aktivně podílely na prosazování jeho cílů. Prostřednictvím právních předpisů, soudních řízení a rozsudků smrti režim trestal odpůrce, zastrašoval obyvatelstvo a vymezoval, kdo podle jeho ideologie smí být součástí německého národního společenství. Naše publikace se proto nezabývá jen popravenými, ale také fungováním systému, který jejich smrt umožnil.
Magda Veselská: Zásadní je uvědomit si, že represivní systém může zneužívat instituce a postupy, které navenek působí jako řádné právní mechanismy. Samotná práce soudu ještě neznamená, že bude přítomna i spravedlnost. V nacistickém Německu sloužily právo a justice diktatuře a její ideologii, což se projevilo i v osudech popravených.
Co se z dochovaných dokumentů můžeme dozvědět o průběhu soudních procesů a samotných popravách?
Pavla Plachá: Prameny umožňují sledovat jednotlivé fáze represivního procesu, od soudního řízení přes vynesení rozsudku až po jeho vykonání. Úvodní studie knihy se proto věnuje nejen samotným soudům, ale také průběhu poprav a nakládání s ostatky popravených. Tyto aspekty jsou důležité pro pochopení toho, jak nacistický režim s odsouzenými zacházel a jakým způsobem vykonával svou moc.
Magda Veselská: Každý typ dokumentu přináší jiný typ informace. Vyšetřovací spisy vypovídají o práci německého bezpečnostního systému, soudní a procesní spisy o řízení před nacistickým soudem. Navazující záznamy pomáhají osvětlit osud člověka po vynesení rozsudku. Osobní aspekt do našeho poznání vnášejí ojedinělá osobní svědectví těch, kteří nedostali trest smrti nebo byli omilostněni. Teprve mozaika všech těchto pramenů umožňuje sestavit komplexní obraz perzekuce.
Kniha obsahuje také řadu portrétních fotografií, z nichž některé dosud nebyly publikovány. Jak důležitou roli při výzkumu sehrály?
Magda Veselská: Fotografie nám umožňují vrátit popraveným tvář, identitu, aby nebyli jen položkou v seznamu jmen. Nabízejí nám i vhled do jejich soukromé sféry, osobního života, volného času a koníčků, někdy i na jejich pracoviště. Seznamují nás s jejich rodinami, jejich příběhům dodávají plasticitu. Osmdesát let po válce je však velmi náročné fotografie získat, proto se snažíme velmi úzce spolupracovat i s rodinami popravených a využíváme i řadu dalších zdrojů.
Pavla Plachá: Vizuální materiály mají význam i pro širší interpretaci minulosti. Pomáhají překlenout vzdálenost mezi historickým údajem a lidskou zkušeností. Zároveň je důležité, aby fotografie nebyly používány jen jako ilustrace, ale jako autentický dokument. Jejich přínos spočívá v propojení s ověřenými informacemi o konkrétním člověku a jeho osudu.
V Drážďanech tragicky zahynulo 889 československých občanů, mezi nimi také nemálo žen – například (zleva ) Marie Cibulková, Vlasta Faltysková nebo Zdeňka Varhulíková
Proč se publikace věnuje také nakládání s ostatky popravených?
Pavla Plachá: Poprava nebyla pouze okamžikem, kterým končil život odsouzeného. Způsob, jakým režim nakládal s těly popravených, je další součástí dějin nacistické represe. Zahrnutí tohoto tématu umožňuje sledovat osudy obětí i po vykonání rozsudku a lépe pochopit, jakým způsobem se s nimi zacházelo.
Magda Veselská: Pro rekonstrukci osudů popravených je důležité zachytit celý dostupný řetězec událostí, nejen samotný rozsudek. Informace o tom, co následovalo po popravě, má význam pro historické poznání, ale především pro rodiny popravených, které se snaží dozvědět více o osudu svých blízkých. Pokud místo uložení ostatků známe, je to i pro ně možnost je navštívit, uctít památku svého rodinného příslušníka. Také zde je však nutné vycházet z dochovaných dokumentů a pečlivě rozlišovat mezi doloženými skutečnostmi a tím, co zůstává nejasné.
Publikace obsahuje rovněž statistiky, grafy a rejstříky. Co tento souhrnný pohled umožňuje zjistit?
Magda Veselská: Systematické zpracování všech 889 osob umožňuje sledovat soubor jako celek a zjišťovat souvislosti, které by při studiu jednotlivých případů nemusely být zřejmé. Statistiky a rejstříky zároveň usnadňují orientaci v publikaci a umožňují dalším badatelům pracovat s údaji podle různých kritérií.
Pavla Plachá: Souhrnné údaje pomáhají zasadit jednotlivé osudy do širšího obrazu nacistické represe. Nemohou však nahradit studium konkrétních případů. Smysl takto rozsáhlého výzkumu spočívá právě v propojení obou rovin: v poznání mechanismů represivního systému i jednotlivých lidských osudů, které se za jeho fungováním skrývají.
Co byste si přály, aby si čtenáři z knihy odnesli?
Pavla Plachá: Především lepší porozumění tomu, jak nacistická justice fungovala a jak významně se podílela na prosazování diktatury. Kniha ukazuje, že rozsudky smrti nebyly izolovanými událostmi, ale součástí systému, který využíval právní instituce k pronásledování a likvidaci lidí označených za nepřátele režimu. Represe procházela napříč společností. Nebyli jí vystaveni jen političtí odpůrci nacismu. Je důležité znát nejen ideologii a politická rozhodnutí, ale také konkrétní mechanismy, jimiž se proměňovaly v lidské tragédie.
Magda Veselská: Přála bych si, aby čtenáři vnímali popravené jako jednotlivé osoby, nejen jako celkové číslo 889. Každý z nich měl svůj vlastní život, představy a sny o něm, hodnoty, které vyznával, rodinné a přátelské vztahy. To vše bylo násilně přerušeno. Pokud publikace pomůže vrátit těmto lidem jejich místo v historické paměti a současně nabídne spolehlivý základ pro další poznávání jejich osudů, splní důležitý účel.
Abychom přiblížili alespoň některé konkrétní osudy, kdo byl vůbec prvním popraveným Čechoslovákem a v Drážďanech a byly mezi popravenými například i ženy?
Pavla Plachá: Vůbec první poprava československého občana v Drážďanech byla vykonána ještě v době první československé republiky v roce 1934. Tehdy byl sťat Čech Václav Otmar, který žil se svou rodinou dlouhodobě v Sasku. Pracoval tam jako dělník v kamenolomu a také vstoupil do Komunistické strany Německa. Po uchopení moci nacisty v roce 1933 byl v rámci tažení proti politickým odpůrcům zatčen a spolu s několika dalšími spolupracovníky obviněn z přípravy velezrady. Ještě před zahájením procesu se mu podařilo z vězení uprchnout, jenže přitom zabil vězeňského dozorce. Po dopadení ho tak čekaly dva procesy. V tom prvním dostal za přípravu velezrady pět let káznice, ve druhém za úmyslné zabití trest smrti. K dalším popravám Čechoslováků v Drážďanech pak docházelo až po okupaci, přičemž nejvíce jich bylo vykonáno v roce 1944, celkem čtyři sta.
Magda Veselská: Mezi popravenými byly samozřejmě i ženy, i když mnohem vyšší počet z těch, které stály – často společně se svými manželi a rodinnými příslušníky – před německými soudy, jich bylo za své protirežimní postoje odsouzeno do káznice. I to však dokazuje, že byly aktivními účastnicemi dění nejen v protektorátu. Připomenout můžeme například ty nejmladší z nich: Vlastu Faltyskovou, která se zapojila do mezinárodní odbojové skupiny mladých lidí na Mostecku, a učitelku Zdeňku Varhulíkovou z Prahy, také sokolskou činovnici Marii Cibulkovou nebo naopak tu nejstarší popravenou mezi ženami v Drážďanech, sedmdesátiletou Emilii Ziffer, která byla německé národnosti a trest smrti dostala za své pacifistické smýšlení projevující se dle rozsudku štvavými výroky proti Říši a jejímu válečnému úsilí.
Kniha Popraveni v Drážďanech vyšla ve spolupráci nakladatelství Pulchra a Ústavu pro studium totalitních režimů za podpory Česko-německého fondu budoucnosti.
AUTOR: PETRA JUNGWIRTHOVÁ
FOTO: Velvyslanectví ČR ve Vídni a archiv
