Československá justice na konci totality a počátku demokracie

(15. 10. 2026) – Jak se československá justice vyrovnávala s posledními roky komunistického režimu a jaké překážky stály na cestě k demokratickému právnímu státu? Těmto otázkám se věnovala mezinárodní konference Československá justice 1948–1989 jako pilíř režimu III. Léta zlomu 1988–1990, kterou ve středu 14. října uspořádal Ústav pro studium totalitních režimů, pod záštitou předsedy Ústavněprávního výboru Senátu Ing. Tomáše Goláně, v pražském Paláci Archa.

„Od právní kontinuity k proměně soudnictví.“

Konference nabídla řadu zajímavých odborných příspěvků, podnětných debat a různých pohledů na fungování justice v závěru komunistického režimu. Vystoupili na ní historici, právníci, představitelé soudnictví i osobnosti s přímou zkušeností s tehdejšími poměry. V publiku se sešlo bezmála sto účastníků a celá akce byla zároveň streamována, takže se do odborné diskuse mohli zapojit také zájemci, kteří se nemohli dostavit osobně. Účastníky na úvod přivítal Kamil Nedvědický, první náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů a odborný garant konference. Kamil Nedvědický konferenci nejen odborně garantoval, ale také moderoval debatní panely a současně přednesl vlastní příspěvky. V úvodním bloku se zaměřil na poslední dva roky totalitní justice a nástup demokratického právního státu. V bloku věnovaném konkrétním kauzám představil případ Mundok a spol. a dvojí život takzvané kauzy Olšanské hřbitovy. V závěru dne vedl diskusi o možnostech proměny tehdejší justice po roce 1989.

První blok se věnoval metodologickým otázkám a proměně justice na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Ivana Janů, emeritní místopředsedkyně Ústavního soudu ČR, otevřela téma právní kontinuity a personální obnovy. Vojtěch J. Cepl se zaměřil na téma reformy komunismu. Blok věnovaný trestní justici přinesl pohled na pokusy o reformy trestního práva, který prezentoval profesor Ondrej Podolec, docent Petr Kreuz představil výsledek primárního výzkumu – politické trestní případy u Obvodního soudu pro Prahu 1, advokát Lubomír Müller i soudní procesy s odpírači vojenské služby v letech 1988–1990. Významnou součástí programu byly další konkrétní soudní kauzy. Peter Jašek z Ústavu pamäti národa se věnoval třem vybraným politickým procesům na Slovensku v letech 1988–1989. Advokát Lubomír Müller přiblížil soudní proces s Pavlem Wonkou v roce 1988 a jeho pozdější právní vyústění v roce 2020.

„Skutečně to nešlo jinak?“

Další část konference se zaměřila na situaci v Komunistické straně Československa v letech 1988–1990 a na vzpomínky přímých svědků tehdejšího fungování justice. Martin Tichý z ÚSTR představil vztah ideologie a reality v období zásadních změn. Stanislav Balík, děkan Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni a emeritní soudce Ústavního soudu ČR, přispěl vzpomínkami na výkon právnické profese ve druhé polovině osmdesátých let. František Stárek „Čuňas“ z ÚSTR přiblížil konkrétní případ uplatňování socialistického práva v roce 1989. Vyvrcholením konference byl debatní panel nazvaný Skutečně to nešlo jinak?, který moderoval Kamil Nedvědický. Diskutovali v něm Karel Šimka, předseda Nejvyššího správního soudu ČR, Ivana Janů a Vojtěch J. Cepl. Závěrečná debata otevřela prostor pro úvahy o možnostech změny tehdejšího právního systému, kontinuitě a obnově právních institucí i o rozhodnutích, která ovlivnila podobu československé justice v přelomovém období let 1988–1990. Právě otázky přesahující pouhý popis historických událostí patřily k důležitým tématům celého setkání.

Mezinárodní rozměr konference podtrhla účast odborníků z českých i slovenských institucí. Jejich příspěvky připomněly, že vývoj justice na konci komunistického režimu je třeba chápat v širších historických souvislostech a v kontextu proměn, které zasáhly celou tehdejší československou společnost a jež ovlivňují i naši současnost.