ROZHOVOR: Jana Kočišková o ženách v politice
Ve spolupráci s nakladatelstvím Karolinum vydal začátkem května Ústav pro studium totalitních režimů knihu ŽENY V POLITICE. ROLE A POSTAVENÍ VRCHOLNÝCH POLITIČEK V ČESKOSLOVENSKU 1948-1968. O mýtu 30% zastoupení žen v Národním shromáždění, ale i o osudech jednotlivých političek, jsme mluvili s autorkou knihy Janou Kočiškovou.
Vaše kniha se v podtitulu jmenuje Role a postavení vrcholných političek v Československu 1948-1968. Proč jste si zvolila toto téma?
Mým cílem bylo věnovat se postavení a roli žen ve vrcholné politice během prvního dvacetiletí po únorovém převratu v roce 1948 z politologického hlediska. Částečně to vycházelo z mého překvapení, že dosud neexistovala žádná podrobnější literatura věnující se vrcholným političkám za komunistického režimu, například s ohledem na jejich roli v roce 1968. Těžko říct, proč tomu tak bylo? Zřejmě bylo období první republiky pro badatele v této problematice atraktivnější.
V knize zkoumáte primárně ženy/političky, které byly v Národním shromáždění. Byla tahle skupina tou nejpočetnější?
Ano, jednalo se o nejpočetněji zastoupený mocenský orgán z hlediska počtu političek. V knize ale zmiňuji i ženy ve vládě a v ÚV KSČ, protože jsem se chtěla věnovat všem vrcholným političkám v tomto období. Nicméně ty byly téměř vždy pro lepší provázání jednotlivých stranických orgánů a hladší přijímání předem připravených zákonů zároveň i poslankyněmi Národního shromáždění.
S obdobím komunismu se pojí několik často tradovaných mýtů. V případě političek jde například o kvóty, podle kterých měly ženy tvořit 30 % Národního shromáždění. Je to opravdu jenom mýtus?
Ano. Zřetelně se ukázalo, že žádné 30% kvóty pro počty žen v Národním shromáždění, alespoň během let 1948-1968, neexistovaly. Natož, aby byly zakotvené v zákoně či v programu KSČ. Teprve před volbami v roce 1954 se objevila jistá doporučení při přípravě volebních kandidátek, že ženy by měly tvořit alespoň 20 % zvolených poslanců. Nakonec bylo zvoleno jen 17,1 % žen, tedy ani tento počet nebyl dodržen. V šedesátých letech pak dokonce došlo opět k poklesu jejich počtu z 22,3 % (zvolených ve volbách v roce 1960) na 20 % v posledních mnou sledovaných volbách v roce 1964.
Několikrát jste zmínila, že osudy vámi zkoumaných političek byly úzce propojené. Co tím myslíte?
Narazila jsem na velmi významnou podobnost osudů vrcholových političek za druhé světové války. Opakovaně jsem se setkávala s tím, že byly zapojeny do ilegálních aktivit, či přímo do odboje, a přenášely svou dřívější politickou angažovanost na půdu ilegální protifašistické práce. Spíše než o výjimky, šlo u vrcholových političek o pravidlo. Odbojovou zkušenost či věznění v koncentračních táborech za sebou měly především členky poválečného ústředního výboru KSČ, kde byla odbojová zkušenost přímo vyžadovaná, ale i mnoho poslankyň Národního shromáždění. Je třeba zdůraznit, že válečná zkušenost se samozřejmě výrazně lišila u českých a slovenských žen. Slovenské političky se nejčastěji podílely na pomoci partyzánům, nebo se od podzimu 1944 zapojily do Slovenského národního povstání.
Při psaní jste se určitě setkala s mnoha zajímavými političkami. Oblíbila jste si některou?
Takových političek bylo mnoho, ono je těžké ze dvou set jmen vybrat jen několik z nich. Každá měla jedinečný a mnohdy nezapomenutelný osud a životní příběh, který by vydal i na filmové zpracování. V tomto směru mě napadá třeba lékařka a historička medicíny Ludmila Sinkulová, která se za války angažovala spolu s manželem v levicovém odbojovém hnutí. Pozitivní roli z mého pohledu sehrála například i ministryně Božena Machačová Dostálová v srpnu 1968. Tehdy zažila určité vyvrcholení své životní kariéry, když byla 21. a 22. srpna, jako věkově nejstarší členka vlády, která zůstala v zemi a nebyla odvlečena do Moskvy, pověřena oficiálním zastupováním vlády v Československu.
A naopak, vyvolala ve vás některá z nich negativní pocity?
Jednoznačně negativní, intrikánskou a manipulující roli sehrála původní profesí fotografka, později tajemnice KV KSČ v Plzni, Jaroslava Krafková. Dosáhla podvodného vyškrtnutí své kolegyně Elišky Ullrichové z kandidátní listiny pro volby do Národního shromáždění před volbami v roce 1948, údajně pro nemoc, a dosadila tam své vlastní jméno.
Děkujeme za rozhovor.
